..úvaha o rozhovoru..

[Karla]

  ..setkají li se v hovoru dvě či více bytosti, v daném okamžiku svrchované a sebe-přijaté, je jedno, jakou hovoří řečí.. komunikace probíhá na vnitřní úrovni, naciťováním předkládaných chutí a vůní.. každý pak, dle momentálního vlastního nastavení si jimi přichucuje omáčku svého prožívání..
  ..setkáme li se však v hovoru, který resonuje s naší ne-sebe-jistotou, tedy prvotně našimi strachy, změní se dialog v monolog, ve kterém hovoříme sami k sobě, sami sobě vysvětlujeme své postoje a učíme se s nimi zacházet a přijímat je, tedy sebe ..
  ..oba principy jsou pro nás patřičné, stačí jen si uvědomovat platformu, ze které komunikujeme..

[Karla]

ta změna spinu/otáčení bude asi to, co se děje v dosažení kritického množství, či tlaku něčeho.. struktura drží jakoby pohromadě, ale postupně se mění její kvalita pod určitým vlivem směrem od rovnovážnéh stavu..v kritické výši napětí dojde k překlopení systému do jiné kvality..to myslím z úrpovně lidstva jako organismu nastává teď, jako odraz, či fraktál struktur ostatních.. ta změna spinu mně napadlo, že je totéž jako změna polů Země, ke které by možná mělo dojít také ted.. takže by to mělo být vše ruku v ruce..protože okamžiku nastolení míry podmínek překlopení napomáhá, či ho tvoří, i každá kvalita otisku našich individálních vědomí.. pořád však si myslím, že z hlediska času, dosavadní a předchozí zkušenosti všeho druhu, tedy jejich načtení a projevenost skrz nás jako pozorovatele a proživatele těchto frekvencí, byly patřičné a pro organismus a právě probíhající děje potřebné.. tedy ne selháním, ale plánem..  a ten hovor byl myšlen z pozice námi vnímané, skrz vazby okleštěné, reality..tak jak jsme ještě v částeném nerozpomenutí..

[Karla]

dík, kouknu večer.. krásný den všem..

[Karla]

jj, představuji si, že projdeme dírou torusu,,naruby..:-)

[grétka]

Tu som, uz to citam, ale neviem, co na teba tak zaposobilo, ze mal Terence McKenna pravdu.

Tak ja len dufam, ale dokaz nevidim.

[Karla]

tohle bude ve své prvopodstatě ta tíha zodpovědnosti za své rozhodnutí.. alespon tak to ted cítím.. zdopovědnosti za svoji volbu a její přijetí bez následných vazeb pochybností.. to je vnitřní masakr..alespon můj.. ..třeba právě proto, že pohodlnost, nebo z jiného úhlu pohledu strach, máme zaryty do morku našich nejmenších částiček.. ..neexistuíjících částiček....je to masakr toho, když tuto hru přijmu za realitu..

[Semangat]

A kdyz treba nastane situace ze si v hovoru dvou ci vice bytosti jedna z nich neuvedomuje ze dialog se pro ni stava monologem, neuvedomuje si platformu Ze ktere komunikuje tak je v podstate zatim neuvedomela, nevi ze se nachazi ve velmi patricne situaci a probuzeni se zatim nekona.
Pro nektere je zatim tezke Si uvedomovat co se deje kdyz se to deje. V uvedomeni je klic. :)

[Rhodes]

takto to nejak aj ja vidim... ked mas 3D myslenie dari sa ti v 3D.. ked mas 5D myslenie v 3D nikdy nebudes mat uspech... prave naopak.. bude to tragedia

[Karla]

,,takto nějak to právě ted cítím..

Antoine De Saint Exupéry: Citadela
..Narážel jsem na jakýsi práh, neboť jsou období, kdy řeč není s to nic u

chopit ani předejmout. Kladou přede mne svět jako hádanku a chtějí, abych jim ho vysvětlil. Žádné vysvětlení však není a svět nemá smysl.

„Máme se poddat či bojovat?“. Člověk se musí poddat, aby přežil, a musí bojovat, aby dál byl. Nech život, ať si poradí sám. Neboť v tom je ta dennodenní bída, že pravda života je jen jedna, ale nachází výraz v protichůdných formách. Nedělej si však iluze: takto, jak jsi, jsi mrtvý. A tvé rozpory, tvá rozervanost a trápení, to všechno pochází z proměny. Praskáš a pukáš. Tvé ticho je tichem obilného zrna, jež v zemi hnije, aby se uskutečnilo. A tvá neplodnost je neplodností v kukle. Ale zrodíš se znovu a krásnější, s křídly.

Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozřešeny, řekneš si: „Jak to, že jsem to předtím nepochopil?“ Jako by předtím bylo co k pochopení. …