Meditačné techniky a cvičenia

[Salusia]

Pod meditáciou chápem sám život... žit vedome tu a teraz...

Počas svojho terajšieho života som sa meditačným technikám vyhýbala... jednak preto, že som sa cítila velmi dynamicky a tiež preto, že sa mi nedarilo utíšit svoju hlučnú mysel.

Ako deti sme meditovali úplne automaticky... ja som napríklad s kamarátkou zbierala kamienky, sedeli sme na hromade štrku a hrabali sa tam i dve hodiny...

Závodne som v detstve behávala a velmi dobre si pamatám... že som vlastne bola v stave meditácie... hlavne v poslednej rovinke... vypla som mysel a nohy bežali akosi samé... /robila som to nevedome, v tej chvíli som cítila, ako sa spomalil čas.../.

V súčasnosti cítim, že potrebujem využívat meditačné techniky a cvičenia.

Existujú rozne. Pomáhajú nám v pochopení... v uvolnení, poznaní...

Máte nejaké "oblúbené", osvedčené, zaujímavé.....?

Podelme sa o ne :-) 

[Salusia]

Cvičení

Zrcadlo světa

Člověk je malý ostrov v oceánu neuvědomělosti,

ve skutečnosti však neuvědomělé není neuvědomělým.

Rozdíl mezi uvědomělým a neuvědomělým

je kvantitativnÍ. Nejsou to protipóly,

mezi nimi není pevná hranice, sféra vědomí se

neustále rozšiřuje nebo zužuje. Například jste-

li rozhněvaní nebo vystrašení, jste neuvědomělí

a naopak, hrozí-li vám smrtelné nebezpečí, budete

maximálně uvědomělí. Na vás závisí, zda

budete více či méně uvědomělí, lze se vycvičit

a stát se uvědomělejšími. Odpovědnost a světlo

uvědomělosti však může i vyčerpávat, a pak

si budete přát ponořit se do neuvědomělého. Ti,

kteří požívají alkohol a drogy, trénují mysl, aby

se změnila na zcela neuvědomělou. Jakmile usínáte

nebo jste zhypnotizovaní, naprosto ztrácíte

uvědomělost. Vše, co způsobuje nudu, přivádí k

neuvědomělosti.

Je mnoho způsobů, jak přestoupit ze sféry neuvědomělého

do sféry uvědomění a naopak; uvádíme

zde jednoduché, ale velmi účinné cvičení

tvůrčího přechodu:

Večer zamkněte dveře svého pokoje, zatáhněte

závěsy a někam umístěte velké zrcadlo; v místnosti

musí být naprostá tma. Ze strany zrcadla

postavte svíčku tak, aby se zdroj světla neodrážel

v zrcadle, poté se dívejte svému odrazu do očí,

nesmíte však mrkat. Pokus musí trvat třicet minut,

po třech dnech nácviku se již bez mrknutí

dokážete dívat třicet až padesát minut. Vůbec si

nevšímejte slz deroucích se do očí a nepřestávejte

se soustředěně dívat do zrcadla. Po třech dnech

cvičení zpozorujete něco zvláštního - tvář v zrcadle

se začne měnit. Uvidíte v něm obličej starce,

ženy, světce či dítěte. Neměli jste ani potuchy,

že tyto rysy jsou přítomny ve vašem obličeji, leč

všechny tyto podoby k vám patří. Vymykají se

z neznámého neuvědomělého nebo odrážejí vaše

otisky v neuvědomělém. Všechny tyto masky, mimořádně

živé masky, jsou vaše, patří vám. Někdy

se dá podle těchto podob, jež neustále před vámi

kmitají, poznat předchozí životy. Po týdnu každodenního

cvičení už budete svůj obličej vnímat

jako nekonečný proud podob, po třech týdnech si

již nedokážete vzpomenout, který z těch obličejů

je váš - ztratíte svou tvář; pocítíte svou tekutost

až plynulost. A jednou, přibližně po třech týdnech

nepřetržitých cvičení, se přihodí něco velmi

zvláštního: najednou již v zrcadle nebude žádný

odraz, žádná tvář, zrcadlo bude prázdné ! Potom

zavřete oči a vystupte nad uvědomělé i neuvědomělé,

dívejte se dovnitř a setkáte se s realitou.

Veškeré iluze ustoupí, došli jste k realitě, avšak

iluze se nemíní vzdát a vytváří nespočet obalů

- to vše proto, abyste si neuvědomovali skuteč-

no st. A jakmile v této bezbřehé prázdnotě, v zářivé

hlubině skutečnosti poznáte sami sebe ve své

prapůvodní nahotě, budete jiným člověkem. Přeměníte

se na stvořitele, na demiurga, jenž zná lež

i pravdu, poznáte, kým jste doopravdy. Dokud jste

to nepoznali, nemůžete se přeměnit. Není možné

se změnit do iluzorní podoby na něco, co není;

změnit lze pouze tuto obnaženou realitu. Přeměnu

uskuteční už pouhá vůle ke změně. Nyní si

sami režírujete hru, to vy jste mistrem uvědomělého

převtělení - do té doby vás ovládaly podoby

minulosti, iluzorní tváře, manifestace kolektivní

neuvědomělosti. Nyní jste vládci vy, neboť jste

poznali skutečnost. Není jméno, není tvar, není

tvář; od tohoto okamžiku si můžete sami tvarovat

podoby a odrazy, jež budete chtít a lze si pro

sebe stvořit jakoukoliv realitu, libovolný svět,

kochat se a užívat si hojnosti, uvědomělosti a lásky.

Technika pohledu do zrcadla je nejúčinnější

metodou sebepoznání, uvědomění si své podstaty,

síly a hloubky; jakmile si ji jednou osvojíte,

stanete se vládci.

Zdroj: Sun Light: Kosmická energie hojnosti, Bratislava 2007

[petr]

ahojky,to je super,meditace je sám život,to je ono,došel jsem k témuž,protože jsem také běhal a právě při běhání jsem měl nejlepší prožitek Absolutna,ptám se jestli zde mohu podat svou zkušenost?

Prováděl jsem během asi dvaceti let,různé modlitby,meditace,koncentrace ap,ted je moje nejoblíbenější,říkat si tiše v mysli mantru,až do stavu ticha,obvykle to dělám na procházce s pejskem,krásné je to v tichu ráno za tmy.

Moje současná mantra je:Já jsem vědomě absolutní Myslí

zároveň vzpomínám na to,kdy jsem v meditaci absolutní Mysl zažil,tedy aspon to,co mi ona zažít dala.

Také jsem si myslel,že meditace potřebuje,aby myšlenky zmizely,pomohla mi věta:myšlenky jsou myšlenky a ty jsi ty,starej se tedy v prvé řadě o sebe=vědomí.

Hodně štěstí

 

[Obláček]

1. Pozorování těla

Prvním krokem k uvědomování si je pozorné vnímání vlastního těla. Pomalu, pomaloučku si uvědomujte každý svůj pohyb, každé gesto. A jakmile začnete být vnímaví, začnou se dít zázraky - v tu chvíli se vytratí spousta věcí, které jste dřív dělávali; vaše tělo bude v jednom krásném souladu. Hluboký klid začne vládnout i ve vašem těle a všude v něm bude zaznívat jemná hudba.

2. Pozorování myšlenek

Stejným způsobem se musíte zaměřit i na své myšlenky. Jsou mnohem jemnější než vaše tělo a samozřejmě také mnohem nebezpečnější. A jakmile budete schopni uvědomovat si své myšlenky, překvapí vás, co se začne dít uvnitř. Pokud si zapíšete, co se děje v každém jednotlivém okamžiku, velice vás to překvapí. Nebudete ani schopni uvěřit, že se to děje uvnitř vaší bytosti.

A po deseti minutách si to přečtete - a spatříte tu bláznivou mysl skrytou uvnitř! Člověk není vnímavý, a proto celé to šílenství probíhá dál jako podzemní proud. Ovlivňuje všechno, co neděláte; ovlivňuje naprosto všechno. A celkový součet toho všeho je váš život. Tohle šílenství se tedy musí změnit. A zázrak uvědomování spočívá v tom, že nemusíte dělat nic jiného než být skutečně vnímaví.

3. Pozorování emocí

Je-li vaše tělo a mysl v klidu, uvidíte, že dochází ke vzájemnému souladu; klid je most mezi tělem a myslí. Už se nerozbíhají do různých směrů, už nejedou na různých koních. Poprvé jsou v souladu a tento soulad neobyčejně napomáhá k provedení třetího kroku - a tím je vnímání vlastních pocitů, emocí, nálad.

To už je ta nejjemnější rovina a je také nejsložitější, ale pokud si dokážete uvědomovat myšlenky, pak stačí jen jediný krok. Vyžaduje to o trochu více vnímavosti a pak začnete reflektovat své pocity, emoce, nálady.

4. Sjednocení

Jakmile si tyto tři jevy uvědomíte, náhle se všechny spojí do jednotného celku. A když jsou jedním celkem - jsou v dokonalé jednotě, v souznění, a vy pocítíte hudbu všech tří; stanou se orchestrem - tehdy se přihodí to, co vy sami udělat nemůžete. Stane se to prostě samo. Je to dar jednotného celku, je to odměna za ony tři kroky, které jste učinili. A to je to čtvrté.

To čtvrté je konečné uvědomění si toho, co člověka probudí. Náhle si uvědomí uvědomování si - a to je to čtvrté. Tak se rodí Buddha, probuzený. A jen tak může člověk poznat, co je blaženost. To vše skrze meditaci. Tělo zná potěšení, mysl zná štěstí, srdce zná radost, to čtvrté zná blaženost.

[Obláček]

Meditace vám poskytne nejhlubší vhled, protože je to ta nejneužitečnější věc na světě. Prostě nic neděláte, jen jdete do ticha. Je to lepší než spánek, protože ve spánku jste bez vědomí, cokoli se děje, děje se nevědomě. Můžete se ocitnout v ráji, ale nebudete o tom vědět. V meditaci jdete vědomě, takže si uvědomujete: jak přejít z užitečného světa mimo do neužitečného světa uvnitř. A když jednou znáte cestu, můžete kdykoli jít dovnitř.
Když sedíte v autobusu, nemusíte dělat nic, prostě sedíte; když sedit v autě, ve vlaku nebo v letadle, nic neděláte, všechno dělají ostatní; vy můžete zavřít oči a odejít do neužitečného, dovnitř. A najednou je všechno tiché, chladné, a najednou jste u pramene života. Ale na trhu to nemá žádnou hodnotu. Nemůžete to prodávat, nemůžete říct: Mám velkou meditaci. Koupí to někdo? Nikdo to nekoupí. Není to zboží, není to k ničemu.

[Obláček]

               Vnitřní úsměv

KDYKOLI sedíte a nemáte co dělat, uvolněte dolní čelist a pootevřete ústa. Začněte dýchat ústy, ale ne hluboce. Nechte tělo povrchně dýchat, postupně bude dech stále povrchnější. Když pocítíte, že se dech stal velmi povrchní, ústa jsou pootevřená a čelist je uvolněná, celé vaše tělo se bude cítit velmi uvolněné. V tom okamžiku začněte prociťovat úsměv - ne na tváři, ale ve svém nitru... dokážete to. Není to úsměv na rtech - je to bytostný úsměv, přicházející zevnitř. Zkuste to, a uvidíte... to se nedá vysvětlit. Není třeba mít úsměv na tváři, stačí se smát jakoby z břicha; břicho se směje. A je to úsměv, ne smích, takže je velice měkký, jemný, křehký - asi jako kdyby se vám v břiše otevřelo růžové poupě, a růžová vůně se šířila z pupku. Když jednou spoznáte tento úsměv, můžete být šťastní čtyřiadvacet hodin denně. A kdykoli cítíte, že se to štěstí ztrácí, zavřete oči, přivolejte si ten úsměv, a on přijde. I přes den si jej můžete přivolat kdykoli chcete. Je tady stále.

[Obláček]

               Naslouchání

                   Vy jste vaše vlastní zkáza, vy jste překážka. Meditace je tehdy, když není nikdo, kdo medituje!

ZŮSTAŇTE pasivní, nedělejte nic, jen naslouchejte. Naslouchání není činnost. Nemusíte udělat vůbec nic, abyste naslouchali - vaše uši jsou stále otevřené. Abyste viděli, musíte otevřít oči - alespoň tolik je třeba udělat. Abyste naslouchali, nemusíte udělat ani to - uši jsou stále otevřené. Stále posloucháte. Nic nedělejte a naslouchejte.

                        Naslouchejte se sympatií.

Naslouchání je hluboká souhra mezi tělem a duší, a proto se používá jako jedna z nejúčinnějších meditačních metod. Je mostem mezi dvěma nekonečny: materiálním a duchovním. Ať se to stane vaší meditací, pomůže vám to. Kdekoli sedíte, jen naslouchejte, ať se děje cokoli. Jste na tržišti, je tam hodně hluku a ruchu, je tu vlak, je tu letadlo. Naslouchejte tomu bez odmítání v mysli, protože je to hlučné. Naslouchejte jako když nasloucháte hudbě, se sympatií. Najednou zjistíte, že kvalita hluku se změnila. Už vás nerozptyluje, už vás neruší. Naopak, stává se velmi příjemný. Když správně nasloucháte, i hluk z tržiště se stane melodií. Není důležité, čemu nasloucháte. Důležité je, že nasloucháte, nejen slyšíte. I když nasloucháte něčemu, o čem jste si mysleli, že není hodno naslouchání, naslouchejte tomu láskyplně, jako když nasloucháte Beethovenově sonátě. Najednou zjistíte, že jste změnili kvalitu. Stává se to krásným. A při tomto naslouchání zmizí vaše ego.

[Obláček]

               Meditujte na světlo

ČÍM víc meditujete na světlo, tím víc budete překvapeni, jak se ve vás začíná cosi otevírat. Jako se otevírá pupen a stává se květem. Meditace na světlo je jednou z nejstarších meditací. Po všechny věky se ve všech zemích a ve všech náboženstvích tato meditace zdůrazňovala, protože když meditujete na světlo, něco ve vás se stává pupenem, který otevírá své lístky. Právě meditace na světlo vytváří prostor pro toto otevření. Vyberte si tedy tuto meditaci. Kdykoli máte čas, zavřete oči a vizualizujte světlo. Kdykoli uvidíte světlo, nalaďte se na něj. Nechoďte kolem něj bez zájmu. Uctívejte jej. Může to být východ Slunce, může to být jen svíčka v místnosti, ale vzývejte světlo a získáte mnoho. Být vyladěný na světlo přináší velké požehnání.

[Obláček]

               Modlitba

                   Bůh je pomůckou k modlitbě. Jakmile se jednou naučíte modlit, zapomeňte na Boha. Modlitba sama postačí.

VAŠE modlitby nikdo neposlouchá. Vaše modlitba je monolog, modlíte se k prázdnému nebi. Za vaše modlitby vás nikdo neodmění - pamatujte si to. Jestliže skutečně chápete, co je to modlitba, modlitba sama je odměnou. Nikdo jiný vás neodměňuje; odměna není v budoucnu, na onom světě. Ale modlitba je tak krásná věc, kdo by se staral o budoucnost a dělal si starosti s odměnou? Myšlenka na odměnu je chtivost. Modlitba sama o sobě je obřad, přináší takovou radost a extázi, že člověk se modlí jen kvůli tomu. Člověk se nemodlí ze strachu a z chtivosti. Člověk se modlí pro radost. Nestará se ani o to, jestli je nějaký Bůh nebo není. Máte-li radost z tance, neptáte se, jestli je nějaký Bůh nebo není. Máte-li radost z tance, prostě tančíte. Jestli se na váš tanec někdo dívá z nebe nebo ne vás nezajímá. Nestaráte se o to, jestli vás hvězdy, Slunce a Měsíc odmění za váš tanec. Tanec je sám sobě odměnou. Zpíváte-li rádi, tak zpíváte; nezajímá vás, jestli někdo poslouchá nebo ne. Taková je modlitba. Je to tanec, je to píseň; je to hudba, je to láska. Máte to rádi, a proto to děláte. Modlitba je prostředek i cíl. Cíl a prostředek nejsou oddělené - jen tehdy poznáte, co je to modlitba.

Když říkám modlitba, míním tím otevřenost vůči Bohu. Ne to, že mu chcete něco říct nebo se jej zeptat, ale otevřenost. Když vám chce něco dát, jste připraveni. Hluboké očekávání, ale bez touhy, to je to, co potřebujete. Naléhavé očekávání - jako by se každou chvíli mělo něco stát. Jste vzrušeni možností neznámého, ale nemáte žádnou touhu. Neříkáte, že by se mělo stát to nebo nemělo stát ono. Jakmile jednou něco žádáte, modlitba je znehodnocená. Když nic nežádáte, když jen zůstanete tiší, ale otevření, připravení jít kamkoli, připraveni i zemřít, když jste prostě receptivní, pasivní, všechno vítáte, tehdy se stane modlitba. Modlitba není nic, co můžeme dělat - nemá to nic společného s činností. Není to jednání ani činnost -je to stav mysli.

Chcete-li mluvit, mluvte, ale pamatujte si, že vaše řeč nezmění bytí. Může změnit vás, a to je dobré, ale modlitba nezmění Boží úmysl. Může změnit vás, ale jestli vás nezmění, pak je to podvod. Můžete se modlit léta, ale jestliže vás to nemění, zahoďte to, zbavte se toho, je to nesmysl; nestarejte se o to, Modlitba nezmění Boha. Myslíte si, že když se modlíte, Boží úmysl se změní, bude vám víc nakloněn. Nikdo vás neslyší. Nebesa nemohou slyšet. Nebesa mohou být s vámi, když jste vy s nimi - není žádná jiná cesta, jak se modlit. Také radím lidem, aby se modlili, ale modlitba musí být energetickým děním, nikoli děním mezi věřícím a Bohem.

[Obláček]

               Meditace modlitby

NEJLÉPE se modlí v noci, v zatemněné místnosti, bezprostředně před spaním. Lze se modlit i ráno, ale po modlitbě pak musí následovat patnáctiminutový odpočinek. Tento odpočinek je nevyhnutný, protože jinak se budete cítit jak opilí. Tato slévání s energií je modlitba. Mění vás. A když se měníte vy, mění se všechno bytí.  Zvedněte obě ruce dlaněmi k nebi, hlava je zdvižená, prociťujte jak ve vás plyne bytí.  Když bude energie stékat dolů po vašich rukou, budete cítit jemné chvění -buďte jako lístek ve vánku, chvějte se. Dovolte si to, pomozte tomu. Nechte vaše tělo, ať vibruje energií, a cokoli se děje, nechte to dít.  Znovu budete cítit splývání se zemí. Země a nebe, nahoře a dolů, jin a jang, muž a žena - plynete, mísíte se, úplně se rozplýváte. Nejste. Sjednocujete se ... splýváte. Po dvou - třech minutách, nebo když se cítíte úplně naplnění, lehněte si na zem a polibte ji. Stanete se jen prostředkem spojení božské energie s energií Země. Tyto dvě fáze je nutno opakovat šestkrát, aby se odblokovala každá z čaker. Můžete to udělat i víckrát, ale když to uděláte méněkrát, budete neklidní a nebudete moci spát. V tomto stavu modlitby jděte spát. Jednoduše usněte a energie bude tady. Budete plynout s ní, usnete. Velice vám to pomůže, protože energie vás na celou noc obklopí a bude dále pracovat. Ráno se budete cítit svěžejší a vitálnější, než kdykoli jindy. Začne vás pronikat nový elán, nový život, a celý den budete cítit příliv nové energie; nové vibrace, nová píseň ve vašem srdci, a nový tanec ve vašich nohou.

[Obláček]

               Láska

MEDITACE je sestup do srdce, a když sestoupíte do srdce, vyrůstá láska. Láska vždy provází meditaci, a naopak to platí také. Stanete-li se milencem, přichází meditace. Přicházejí vždy spolu, láska a meditace. Jsou jedním druhem energie, ne dvěma. Buď meditujete, a stanete se velkým milencem; kolem vás bude všude planout velká láska, budete se utápět v lásce. Anebo milujte, a objevíte kvalitu vědomí, zvanou meditace, kdy mizejí myšlenky, kdy myšlení víc nezakrývá vaše bytí, kdy mizí clona spánku, která vás obklopuje - přichází ráno, jste probuzený, stal jste se Buddhou.

                   Jsou dva druhy hledání: jedním je meditace - hledáte v hloubce sami. Druhým je láska - hledáte v hloubce s druhým člověkem.

                        Mizejí iluzorní lásky...

Když se vydáte na cestu do nitra, energie se obracejí dovnitř, stejné energie, které se pohybovaly navenek, a najednou jste sám jak ostrov. Vzniká problém, protože nemáte žádný zájem na tom, být ve vztahu. Máte větší zájem na tom, být sám sebou, a všechny vztahy vypadají jako závislost, připoutanost. Ale to je přechodná fáze; tento postoj nesmí být trvalý. Dřív nebo později jste opět usazeni uvnitř, oplýváte energií a znovu chcete jít do vztahu. Když se poprvé vaše mysl stane meditativní, láska se zdá být připoutaností. Je to pravda, protože mysl, která není meditativní nemůže skutečně milovat. Taková láska je falešná, iluzorní; je to spíš pobláznění než láska. Dokud nepřijde skutečná láska, nemáte to s čím srovnávat, takže když začne meditace, iluzorní láska se postupně rozkládá, mizí. Máte dvě možnosti. Především nebuďte sklíčení. A druhá věc, nedělejte z toho trvalý postoj. Jste-li sklíčení z toho, že vaše velká láska se ztratila, a vy na ní lpíte, stane se to překážkou na vaší cestě do nitra. Přijměte to, že si teď energie hledá novou cestu a na několik dní nebude k dispozici pro pohyb navenek, pro aktivitu. Jste-li tvořivý, a meditujete, všechna tvořivost na čas zmizí. Jste-li malíř, najednou zjistíte, že se v tom nemůžete najít. Můžete pokračovat, ale postupně nemáte žádnou energii ani nadšení. Jste-li básník, poezie zmizí. Pokud jste byli zamilovaní, tato energie prostě zmizí. Pokud se budete nutit vrátit se ke vztahu, ke svému starému já, může to být velmi nebezpečné. Děláte dvě protichůdné věci: na jedné straně se pokoušíte jít dovnitř, na druhé straně se pokoušíte jít ven. Je to jako kdybyste řídili auto, tlačili na plyn a zároveň na brzdu. Může to skončit katastrofou, protože děláte dvě odlišné věci zároveň. Meditace je jen proti falešné lásce. Faleš zmizí, a to je základní podmínkou pro to, aby se objevila skutečnost. Faleš musí odejít, musí vás úplně opustit; jen tehdy jste připraveni pro skutečnost. Druhá věc, která je také velmi nebezpečná, je udělat si z toho životní styl. Stalo se to mnoha lidem. Žijí v klášteřích - staří mniši, ortodoxní věřící, kteří si z nevstupování do milostných vztahů udělali způsob života. Domnívají se, že láska je proti meditaci, a meditace je proti lásce - to není pravda. Meditace je proti falešné lásce, ale naprosto v souladu s pravou láskou. Jednou přijde chvíle, kdy už nemůžete jít dál; dosáhli jste jádro svého bytí, samé dno, jste ve středu. Najednou je tady energie, ale není kam jít. Cesta navenek přestala, když jste začali meditovat, a teď jste dospěli i do cíle cesty dovnitř. Jste u cíle, dosáhli jste domov, plný energie jako velká přehrada - co budete dělat? Energie vás začne zaplavovat. Je to úplně jiný způsob pohybu, jeho kvalita je jiná, protože nemá motivaci. Předtím jste šli směrem k druhým s motivací; teď tady žádná není. Teď půjdete k jiným proto, že se máte oč rozdělit. Předtím jste chodili jako žebráci, teď půjdete jako králové. Netoužíte po tom, aby vás někdo udělal šťastné - vy už jste šťastní. Štěstí je příliš mnoho. Oblak je příliš plný, musí z něj zapršet. Květ je tak plný, že jeho vůně se začne vznášet ve větru do všech koutů světa. To je sdílení. Vznikl nový typ vztahu. Není správné jej nazývat vztahem, protože už to není vztah; je to spíš stav bytí. Vy nemilujete, vy jste láska.

                        Vyzařujte lásku.

Milujte. Seďte sami ve svém pokoji, a milujte. Vyzařujte lásku. Naplňte celou místnost energií vaší lásky. Vibrujte na nové frekvenci, kolébejte se na oceánu lásky. Tvořte kolem sebe energetické vibrace lásky. Okamžitě poznáte, že se něco děje -něco se změnilo ve vaší auře, něco se změnilo kolem vašeho těla; kolem vašeho těla se rozlévá teplo jako při hlubokém orgasmu. Jste živější. Ospalost zmizela. Objevila se bdělost. Kolébejte se na tomto oceánu. Tancujte, zpívejte, a naplňte celou místnost láskou. Na začátku to vypadá velmi divně. Když poprvé dokážete naplnit místnost energií vaší lásky, vaší vlastní energií, která padá a odráží se zpět k vám, a činí vás šťastnými, začnete si říkat: "Copak jsem se sám zhypnotizoval? Mám halucinace? Co se děje?" Vždycky jste si mysleli, že láska přichází od někoho druhého. Vždy vás musela milovat matka, otec, bratr, manžel, manželka, dítě - vždycky někdo.

                   Pro lidi, kteří nikdy nemilovali, je meditace velmi obtížná.

Láska, která závisí od osoby, je špatná. Láska, kterou tvoříte v sobě, láska, kterou tvoříte ze svého bytí, je skutečnou energií. Jděte kamkoli s oceánem, který vás obklopuje, a zjistíte, že kdokoli k vám přijde blíž, působí na něj najednou úplně jiné energie. Lidé se na vás budou dívat očima víc otevřenýma. Pohlédnete na ně, a oni pocítí závan nějaké neznámé energie; budou se cítit svěží. Vemte někoho za ruku a celé jeho tělo začne pulzovat. Jen k němu jděte blíž, a ten člověk se bez jakékoli příčiny začne cítit šťastný. Můžete to vidět. Pak budete připraveni sdílet. Pak si najděte milence, najděte si skutečnou vnímavost.

[Obláček]

                   Meditace nemá význam pro Buddhu, pro toho, který dosáhl plnost svého bytí. Meditace je lék, musíte ji vyhodit. Dokud nejste schopni vyhodit svou meditaci, nejste zdraví. Pamatujte si, meditace není něco, co sebou taháte stále a navždy. Jednou přijde den, kdy meditace udělala své, a už ji nepotřebujete. Tehdy ji můžete zapomenout. Meditace je jediná cesta, jak překonat sebe sama, jak transcendovat sebe sama.

[petr]

z Promluv:

 

Náhle chápu, že mimo mne neexistuje vůbec nic. Není žádné mimo mne, není žádné venku. Vy jste uvnitř MNE spolu s tímto řetězcem hor a planetou, z níž je jako linie pahrbečků vytlačována MOU strašlivou silou... Vidím Slunce jako jiskru, kolem níž právě letíte na atomu své planety spolu s “mým” tělem...  je to podivné, dokázat uvěřit v realitu toho všeho! Teď vidím celý tento vesmír, je malý jako skořápka ořechu, je rudý, obklopený červánkovým oparem... Všude kolem do nedohledna jako v zrcadlech se odrážejí a zároveň existují další vesmíry, nelze určit jejich počet, neexistuje konečné číslo. Tato galerie univers je něco jako zrcadlový labyrint VE MNĚ, ale zaujímá ve skutečnosti objem pouhého atomu mé mysli, toho oslnivě průzračného Oceánu, jímž jsem... I tento Oceán je kapkou Nevyjádřitelné Šíře, která je celá čirou Energií Vědomí. Nemá to konce, jsem to jednoznačně JÁ SÁM, nemám konce a začátku, JSEM, existuji strašlivým, nadexistenčním způsobem, jen ONO SAMO to může zvládnout,žádná bytost to nevydrží – a přesto každá bytost k tomu spěje, každá TÍM ve svém Jádru je, jenom TÍM!

....................................................................