2/10 Seriál zvěrstev, která páchá člověk na člověku. Zvěrstvo druhé: Externí bůh a iluze oddělenosti

[Milan Nový]

Snad největší vězení sebe sama a největší týrání v dějinách lidstva pochází z činnosti, kterou vykonáváme sami na sobě. Je to natolik perfektní a dokonalá a našim egem řízená činnost, že ji již vykonáváme a už i zcela nevědomě. Je to jako mašina, jako stroj, který pracuje uvnitř nás a který má tak dokonalé působení na mnoha úrovních našeho vnímání, že nedokážeme už nic jiného připustit.

Struktury, které se v nás tímto způsobem vytvořili, spustily další umělé procesy, kdy vlastně už jenom padáme a padáme izolovaní, do sebe sama, zavrhujeme všechny a všechno a nezbývá nám se jen bát. Strach, který si dokonale každý den pěstujeme, skutečně v každém z nás vytvořil dokonalou hradbu před sebou samým. Malinkým okénkem dostáváme od svého žalářníka najíst a napít, sedíme v kobce sebe sama, už ani nevíme co je a není denní svit.

Je to však naše vlastní rozhodnutí. V podstatě nikdo nemá a nikdy neměl větší možnost stále a stále zesilovat zeď, kterou jsme si tak dokonale v sobě vystavěli. Pečlivě mícháme maltu, dbáme na přesný poměr složení pojiva, kterým vytváříme, jako profesionální zedníci tuto gigantózní stavbu, kterou jsme se rozhodli oddělit od Zdroje. Kameny do té zdi tesáme s takovou bravurou a pokládáme je a navyšujeme tu zeď takovým tempem, že mezírky mezi kameny jsou stále a stále menší a tedy dokonale každý kámen dosedá, jak dole na řadu, tak i do boku. Monolit, který si takto tvoříme je skutečně nepropustný a dokonalý.

Pravděpodobně největší zvěrstvo, které můžeme páchat, je zvěrstvo páchané takto sami na sobě. Ano, někteří z nás dokonce pomáhají budovat tuto stěnu i u dalších lidí. Vzniká tím organizmus, perfektně fungující soukolí a mechanizmus, kdy se takto dokáže uvěznit i celý národ, celé společenství lidí. Malými okénky s tlustou mříží si předáváme informaci o tom, jak ještě více a lépe zdokonalit toto smrtelné stavební umění. Ve víře a bohabojnosti v „něco vyššího“, mimo nás,  pořádáme vlastní lov na sebe sama a říkáme si, že jednou to těm „zlým“ bude spočítáno a že nevyhnutelnost božího soudu je prostě nejlepší řešení na nastalé problémy. Často říkáme: „Však na toho a toho taky dojde“ a ani si neuvědomujeme, že touto větou jsme přidali další kámen do naší vlastní zdi.

S tlustou páskou na očích se sami sebe mrskáme. Dokonce u některých z nás to jde tak, daleko, že obviňujeme někoho jiného a něco jiného a nebo třeba „něco vyššího“ z toho, že se nám v našem vězení, děje to a to. Nesmírně rádi poukazujeme na chyby a charaktery ostatních a poukazujeme na to, co se nám na nich nelíbí. Tím skládáme další a další kameny do naší vlastní zdi. V této chvíli je zeď už skutečně vysoká, tlustá, má několik řad na tloušťku, na výšku dosahuje už mnoha „kilometrů“. Přesto máme ještě energii budovat tuto zeď i u ostatních. Nijak nepomáháme ani vlastnímu a ani rozvoji kohokoliv. Prostě si tady hnijeme, ožíráme tu svoji „kost“ a jak to řekla jedna holka ve videu, cituji ji přesně: „Vytáhněme hlavu ze své prdele a řekněme sami sobě UŽ DOST!“, tímto přebírám odpovědnost za to, kým a čím jsem a všechno kolem sebe tvořím já (to video je na konci tohoto blogu)

V žádném případě se nechci nikoho dotknout, ale tu vlastní kost, v podobě víry v něco, co nás přesahuje a existuje mimo nás, prostě už vyhoďme z okna. Nic takového prostě není. Ano, jistě, toto naše myšlení vzbudilo u lidí jisté touhy, touhy, si na tom postavit živnost. Ať už před dávnými věky došlo a nebo nedošlo k externímu zásahu do vývoje planety Země, fakt naší představy existence EXTERNÍHO BOHA MIMO NÁS, nás skutečně zbrzdil ve vývoji na mnoho miliónů let. Univerzum se nyní poznává. Stvořitel (Bůh) se nyní poznává se Stvořením. Cílem je láska a to všechno opět rozsvítit do původního neomezeně zářícího a neomezeně velikého. Světlo se dere nyní z hmoty, chce se uvolnit, chce se poznat kým a čím ve skutečnosti, je. Nic však mimo vás a nás všechny neexistuje. Každou sekundu tvoříme to, co se nám děje. TO MY JSME TVURCI!. Nikdo to z obláčku nepozoruje, ANO TY, kdo čteš tyto řádky, TY JSI !JEDINOU! A SVRCHOVANOU ENTITOU V CELÉM UNIVERZU, ANO, TY, CO SI TEĎ ŘÍKÁŠ, ŽE TO PŘECE NEMŮŽE BÝT AŽ TAKTO JEDNODUCHÉ. A přesto tuto obrovskou moc dáváme každou sekundu do rukou jiných..

Objevili se organizace, které tohoto faktu skutečně umně využili ve svůj prospěch. Řekli si: „Je to v pohodě, myslíme si, že tu hlavu v té prdeli budou mít alespoň pár miliónů let, do té doby můžeme na nich kořistit“. Vznikly doslova mechanizační stroje v podobě světových náboženství a učení, které nám pomáhají tu zeď stavět 1000x rychleji než si ji stavíme sami.

Dobro, zlo, pravdu a pravidla jsem opustil. Vím totiž sám na 100%, že toto tvořím já. Opustil jsem tu tzv. „DUALITU“ – naše vlastní mentální výtvory (dobro, zlo, pravdu a pravidla). Už nechci být součástí systému, který netvořím. Je to systém někoho jiného, už je čas a řekl jsem si DOST!

Dostal jsem od Olinky Techetové z Olomouce krásné video, ve kterém si nádherně, sice trochu vulgárně, jedna mladá holka, otevřela pusu k tomu, jak ona vnímá to, jak si stavíme onu dokonalou zeď na to, abychom nikdy nemohli procitnout a tím pácháme na sobě asi největší zvěrstvo. To video je tady a v textu tohoto mého blogu, jsem si ji dovolil citovat. Pokud se to někoho přímo dotklo, nebyl to můj záměr.

http://www.youtube.com/watch?v=2-tgu-mEbms#t=490

Naprosto logicky a přesně řečeno..

Milí přátelé, jakkoliv to je, na cestě jsme již každý z nás. Na té stěně, zevnitř, je takové tlačítko. Tím tlačítkem můžete okamžitě všechno změnit. Stačí ho jen stisknout..

Objímám a miluji vás přátelé, držím každého z vás nyní v náručí a věřím, že to tlačítko stisknete.. O mne tady nejde, jde o svobodu lásky, její propuštění z hmoty, ve které již prodléváme hodně dlouho a dokonce si již i nadděláváme :-), odvahu a krok vpřed..

Milan