Jan Urban: Klíč k pochopení vládní krize – miliardy pro Diag Human (Tak proto jel Sobotka tak kvapně do Lucemburska!)

[Ina Obr]

http://hlidacipes.org/jan-urban-klic-k-pochopeni-vladni-krize-milia... 

Jan Urban: Klíč k pochopení vládní krize – miliardy pro Diag Human 

KOMENTÁŘ Andrej Babiš jako politik zneužíval média a nemluvil pravdu – 
naprosto stejně, jako špičky ODS a ČSSD celých více než dvacet let před ním. 
Hysterická reakce ČSSD, podpořená ODS a TOP 09, se ale najednou snaží dostat 
za každou cenu a co nejrychleji z vlády ministra financí. Proč? 
Nabízí se domněnka, že celá slavná „ústavní a vládní krize“ slouží jenom k 
odvrácení pozornosti od skutečného problému. A zodpovědnost za něj, často za 
hranicí trestného jednání, mají výhradně konkrétní politici z ODS a ČSSD. 

  


Autor textu, Jan Urban, byl několik let součástí mezinárodního právního týmu 
Diag Human 
a o případu napsal knihu Tunel plný krve. 


Miliardová zápletka vládní krize 
Dne 27. dubna odvolací soud v Lucembursku s konečnou platností rozhodl o 
tom, že společnost Diag Human je v právu a může v Lucembursku zabavit 
finanční prostředky České republiky až do výše dlužné částky. 
PSALI JSME: Exekuce. Diag Human zablokoval Česku účty u 24 bank v 
Lucembursku 

V současnosti je to zatím více než třináct miliard korun. 12. května v 
jedenáct hodin večer byly na příkaz lucemburského vrchního exekutorského 
úřadu obsazeny ve dvaceti čtyřech lucemburských, švýcarských, amerických, 
francouzských a čínských bankách všechny účty, které Česká republika 
používá, nebo by mohla použít, k obsluze státních dluhopisů. 
Jeden z nejvýznamnějších evropských finančních trhů je tak pro Českou 
republiku až do okamžiku splacení dluhu ztracen. Podle dostupných informací 
podobný drastický krok ještě nikdy nebyl použit proti členskému státu 
Evropské unie. Je to strašná ostuda a obžaloba české „politiky“. Jenomže to 
je, bohužel, jenom začátek problému. 
Banky mají povinnost nahlásit jakoukoliv platnou pohledávku proti 
jakémukoliv státu příslušným mezinárodním finančním institucím a ratingovým 
agenturám. Odmítání platit závazky má pak vlastně okamžitý dopad na trh s 
dluhopisy takového státu – a tedy, což je obzvlášť bolestivé, především na 
náklady na obsluhu státního dluhu. 
PSALI JSME: Česká republika prohrála v Lucembursku soud s Diag Human. Firma 
Josefa Šťávy může k bankovním účtům ČR 

Ještě horší by to bylo v případě, kdyby se česká vláda vyhýbala zaplacení 
soudem přiřknuté náhrady škody a začala převádět svoje transakce mimo 
Lucembursko. Dnešní globální finanční trhy jsou propojené jako nikdy předtím 
– a o to víc platí, že k nízkému úroku státních dluhopisů může přispět pouze 
dobrá pověst státu. Premiér i vláda však o tomto problému mlčí. Proč? 
Česká politika bez paměti 
Česká politika nemá ani svědomí ani paměť. Nejbližší poradci Miloše Zemana v 
době opoziční smlouvy vytunelovali zbytky českého farmaceutického průmyslu s 
miliardovými ztrátami pro stát. Jeho vláda (ČSSD) jim nakonec zvláštním 
usnesením ještě prodala za pouhých padesát milionů státní podnik na výrobu 
sér SEVAK. 
Za pár měsíců ho nechali zkrachovat, a na vinohradské parcele, kde stál, je 
dnes rezidenční komplex v odhadované ceně jeden a půl miliardy. Pamatuje si 
snad tento podvod a korupci někdo? 
Podkladové materiály pro zvláštní usnesení vlády z listopadu 2000 (číslo 
1186/2000) se dnes čtou jako horor – nebo jako odsouzení celé české politiky 
posledních desetiletí. 
Soudní znalci i tři nezávislé právní posudky říkali tehdy vládě – spor s 
Diag Human je prohraný, ukončete to co nejrychleji, firma nemá přístup k 
informacím o hodnotě trhu, a tak sama zatím požaduje mnohem menší náhradu 
škody. Pokud bude spor pokračovat, narostou úroky – a stát ty hodnoty 
nakonec bude muset rozhodcům otevřít. Škoda dál neúměrně vzroste. Tehdy šlo 
o třetinu dnešní částky. 
Ještě v roce 2002 byla ve hře nabídka Diag Human na ukončení sporu za necelé 
dvě a půl miliardy korun. Tohle je jednání „řádného hospodáře“ v provedení 
vlád ODS a ČSSD? 
Dnešní premiér Bohuslav Sobotka už v roce 2004 (!) jako ministr financí 
velmi dobře věděl, že spor s Diag Human je po právní stránce prohraný. 
Namísto rychlého ukončení sporu a omezení škody pro stát při emisi státních 
dluhopisů v letech 2004 až 2007 jenom v tichosti vyčlenil – a mezinárodním 
finančním institucím povinně nahlásil – vytvoření rizikové rezervy ve výši 
deset a půl miliardy korun. 

Spor s nepřítelem státu 
Už před třinácti lety byla tedy pravda pro zahraničí jiná, než pro naše 
„voliče“. Těm stačilo, že všichni politici vlád ODS a ČSSD tvrdili, že 
všechno je v pořádku. 
Spor s onou „podezřelou firmou“ a „nepřítelem státu“ je přece už dávno 
vyhraný. Ve skutečnosti je to jenom hodně stará a hodně drahá lež. Při 
denním úroku jeden a čtvrt milionu korun na dluhu vůči Diagu toto úmyslné 
zdržování stálo jenom za třináct uplynulých let na zbytečných úrocích více 
než pět miliard korun. Nese za to někdo zodpovědnost? Nebo se to jenom tak 
nějak stalo? 
Lži a podvody lidí, kteří měli v tomto obchodním sporu hájit zájem státu, se 
počítají na desítky – a velmi často opravdu patří za hranici trestní 
zodpovědnosti. 
Existuje dávno zveřejněný dopis tajného poradce ministra zdravotnictví 
Bohumila Fišera Zdeňka Koudelky (ČSSD), bývalého náměstka Nejvyšší státní 
zástupkyně a ještě spíše přítele a důvěrníka dvou posledních prezidentů. Ten 
v červenci 2001 – jedenáct měsíců před volbami – doporučil už prohraný spor 
zdržovat podáním nesmyslné žaloby, neboť „žaloba sama o sobě zaručuje, že 
při využití odvolání nebude rozhodnuto do poslaneckých voleb 2002 a 
sestavení nové vlády“. 
Pak ještě dohodil spolužáku Pavlu Blažkovi (ODS, pozdější ministr 
spravedlnosti a předseda parlamentní vyšetřovací komise k reformě policie) 
právní zastupování státu ve sporu a zpracování nepravdivého znaleckého 
posudku za celkem víc než osm milionů korun. Oba se přitom dopustili 
několika trestných činů, které orgány činné v trestním řízení odmítly 
vyšetřit. 

Deset milionů kamarádovi 
Z paměti vymizela tragikomická figurka ministryně Marie Součkové (ČSSD), 
která svému soukromému právníkovi, kterého na kauzu najala, nechala vyplatit 
deset milionů korun, které si z banky odnesl ve dvou velkých igelitových 
taškách. Hned nato začal s její podporou tvrdit, že spor s Diag Human 
dokonce vyhrál, a požadoval zaplacení dalších sto sedmdesáti milionů odměny. 
Soud ji osvobodil. 
Parlamentní vyšetřovací komise v této věci, která si šest měsíců neuměla 
otevřít ani webovou stránku s dokumenty kauzy, otevřeně kryla trestnou 
činnost ministerstva zdravotnictví a nakonec raději nechala zničit většinu 
zvukových nahrávek svého jednání. 
Nebo třeba písemné poznámky zděšeného ministra financí Eduarda Janoty z 
jednání u premiéra Jana Fišera v roce 2010, kde náměstek přítomné ministryně 
zdravotnictví Dany Juráskové (ODS) Marek Šnajdr (ODS) líčil svoje 
protiprávní kontakty s údajně nezávislými rozhodci, které, podle jeho slov, 
„BIS drží za kulky“? 
Eduard Janota předal protikorupční policii více než šedesát stránek 
usvědčujících dokumentů – a nestalo se nic. Vyšetřování protikorupční 
policie, které se dostalo příliš blízko skutečným vlastníkům podvodných 
offshorových firem, které se ve stejné době pokoušely odloupnout si z dlužné 
částky alespoň dvě miliardy, zastavil příkaz Vrchního státního 
zastupitelství v Praze. 
Podobných příběhů arogantní korupce a mocenské zvůle je v této kauze na 
několik knih. Stovky dokumentů. Zájem státu? Svědomí? V české politice? 
Premiér Sobotka rozpoutal vládní krizi necelých čtyřiadvacet hodin po 
vynesení rozsudku lucemburského soudu. Nekonzultoval přitom ani své 
nejbližší spolustraníky. Proč? 

Pro Babiše na podnose 
Ten rozsudek totiž znamená, že celá záležitost, i s celou její až příliš 
špinavou a drahou historií, přešla kompetenčně s okamžitou platností pod 
ministerstvo financí, tedy k politické konkurenci. 
Ministerstvo zdravotnictví, zdroj jen těžko uvěřitelné korupce a arogantní 
hlouposti ve vedení této kauzy od roku 1997, mělo v té chvíli přijít o 
kontrolu nad minulostí, o možnost zakrývat skutečnost i vykládat nepravdy. 
Půl roku před volbami hrozilo, že vypukne obří skandál a voliči se začnou 
ptát po zodpovědnosti. A tak ještě Bohuslav Sobotka uprostřed vládní krize 
raději odjel vyjednávat do Lucemburska. Marně. 
Banky a ratingové agentury čekají. Mají za ta léta o tomhle podivném sporu 
velmi mnoho informací a vlastních analýz. Vědí o zvláštním týmu na českém 
ministerstvu zahraničních věcí, který se přes diplomatické kanály pokoušel, 
někdy i s úspěchem, ovlivňovat zahraniční soudy. Znají dopodrobna všechny 
nefér postupy a podvody, které Ministerstvo zdravotnictví a jeho příživní 
právníci použili. 
Vědí, že si ministerstvo nechalo soudy najmenovat tři vlastní rozhodce, a 
nakonec se nechalo chytit, když si s nimi tajně, bez vědomí protistrany, 
vyjednalo právně perfektní smlouvou desetimilionovou odměnu pro jednoho 
každého z nich ještě před koncem sporu. 
Vědí asi téměř o všem, co přijde na přetřes v další arbitrážní žalobě, 
tentokrát mezinárodní, kterou Diag Human podal před pár týdny podle 
švýcarsko-české úmluvy na ochranu investic. 
I ta teď leží na ministerstvu financí, které má už jen zhruba pět měsíců buď 
na dohodu, nebo na přípravu sporu a jeho předložení skutečně nezávislému 
mezinárodnímu rozhodčímu tribunálu. A zde v případě prohry hrozí škody ještě 
podstatně větší. 
Pro starou gardu ČSSD a ODS ztráta kontroly nad tímto citlivým sporem 
znamená před volbami nejvyšší politické riziko. A především proto musí být 
Andrej Babiš politicky zlikvidován – tady a teď. 
Představa, že by hnutí ANO po vyhraných volbách dovolilo policii a státnímu 
zastupitelství zabývat se desítkami přinejmenším nedbalostních trestných 
činů, či případů podvodů a korupce, spojených s touto kauzou, musí především 
v ČSSD a ODS nahánět hrůzu. 
Až bude jakýkoliv český politik zase mluvit o demokracii a právním státě, 
zeptejte se ho, prosím, kdo zavinil tento stav – a kdo bude platit možná až 
desítky miliard zbytečné škody.