Komentář - Univerzální stroj času a prostoru aneb bitva o jednu malou planetu - Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light2024-03-29T02:00:03Zhttp://inner-light.ning.com/profiles/comment/feed?attachedTo=6370783%3ABlogPost%3A265304&xn_auth=no* The God Saturn- A Compilati…tag:inner-light.ning.com,2014-09-30:6370783:Comment:2652472014-09-30T10:17:03.084ZZlaté Živé Světlohttp://inner-light.ning.com/profile/ZlateSvetlo
<p>* The God Saturn- A Compilation of TOS (German subtitles) - <a href="https://www.youtube.com/watch?v=2o_lHbrkqYo" target="_blank">Here</a>.<br/>* Black Hole Son - Saturn EL Is The God Of The Bible! - <a href="https://www.youtube.com/watch?v=iMKZm5iMsS8" target="_blank">Here</a>.</p>
<p>* The God Saturn- A Compilation of TOS (German subtitles) - <a href="https://www.youtube.com/watch?v=2o_lHbrkqYo" target="_blank">Here</a>.<br/>* Black Hole Son - Saturn EL Is The God Of The Bible! - <a href="https://www.youtube.com/watch?v=iMKZm5iMsS8" target="_blank">Here</a>.</p> Pravoúhlý trojúhelník tvoří d…tag:inner-light.ning.com,2014-09-30:6370783:Comment:2653082014-09-30T08:24:45.185ZZlaté Živé Světlohttp://inner-light.ning.com/profile/ZlateSvetlo
<p>Pravoúhlý trojúhelník tvoří dimenzionální bránu Merkaba je taktéž sestrojena ze dvou čtyřstěnů, (tzn. z dvou pyramid s trojúhelníkovými základnami) čili z osmi trojúhelníků a osmistěn neboli duchovní srdce, které je uvnitř Merkaby (v jehož středu je nulový bod) jsou 2 pyramidy (z osmi rovnostranných trojúhelníků), které jsou k sobě spojeny svými čtvercovými základnami.…<br></br><br></br><a href="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520156?profile=original" target="_self"><img class="align-left" height="215" src="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520156?profile=original" width="215"></img></a></p>
<p>Pravoúhlý trojúhelník tvoří dimenzionální bránu Merkaba je taktéž sestrojena ze dvou čtyřstěnů, (tzn. z dvou pyramid s trojúhelníkovými základnami) čili z osmi trojúhelníků a osmistěn neboli duchovní srdce, které je uvnitř Merkaby (v jehož středu je nulový bod) jsou 2 pyramidy (z osmi rovnostranných trojúhelníků), které jsou k sobě spojeny svými čtvercovými základnami.<br/><br/><a target="_self" href="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520156?profile=original"><img class="align-left" src="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520156?profile=original" height="215" width="215"/></a><a target="_self" href="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520160?profile=original"><img class="align-right" src="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520160?profile=original" height="215" width="215"/></a><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/>* Osobní nulový bod, neboli duchovní srdce, je dimenzionální brána do nekonečna, přes kterou se můžete protáhnout kamkoliv si jen přejete a stát se tak opět svobodnými. Uvedeno <a href="http://www.inner-light.ning.com/forum/topics/osobni-nulovy-bod-neboli-duchovni-srdce-je-dimenzionalni-brana-do" target="_blank">ZDE</a>.<br/><span class="font-size-3"><br/> <a target="_self" href="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520162?profile=original"><img class="align-center" src="http://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/55520162?profile=original" height="373" width="373"/></a></span><br/>* Jak se propojit se svými vyššími já a obnovit si tím spojení se svým multidimenzionálním já. Uvedeno <a href="http://www.inner-light.ning.com/profiles/blogs/jak-se-propojit-se-svymi-vyssi" target="_blank">ZDE</a>.<br/>* Jak se stát dimenzionální bránou - mostem (spojujícím dualitu s jednotou) a tím pomoci planetě a jejím obyvatelům navrátit se zpět do jednoty a harmonie. Uvedeno <a href="http://www.inner-light.ning.com/forum/topics/jak-se-stat-dimenzionalni-branou-mostem-spojujicim-dualitu-s-jedn" target="_blank">ZDE</a>.<br/>* Jak se propojit se svým vyšším Já a s Gaiou, obnovit si spojení se svým multidimenzionálním Já a stát se opět vědomým tvůrcem svého světa a jeho realit. Uvedeno <a href="http://www.inner-light.ning.com/forum/topics/jak-se-propojit-se-svym-vyssim-ja-a-s-gaiou-obnovit-si-spojeni-se" target="_blank">ZDE</a>.<br/><br/></p> taková je "realita"...i pro m…tag:inner-light.ning.com,2014-09-29:6370783:Comment:2654052014-09-29T05:05:51.356ZNaren Sahavahttp://inner-light.ning.com/profile/NarenSahava
<p>taková je "realita"...i pro mě a mou povahu dost brutální tak,že jsem chtěl skončit...nebýt PLPPS-Pravá Láska pravého prvotního Stvořitele-tak nejsem já a v podstatě NIC...paradox je,že jsem se snažil na "pozemské" úrovni pochopit studijní látku vysokých škol,ovšem jejich výukové metody mě přesvědčily,že více než poznání preferují neznání skutkových podstat čehokoliv a snaha tzv. vědátorů planety je ve většině případech marná snaha dopátrat se pravdy...vše "tady" je založeno na financích a…</p>
<p>taková je "realita"...i pro mě a mou povahu dost brutální tak,že jsem chtěl skončit...nebýt PLPPS-Pravá Láska pravého prvotního Stvořitele-tak nejsem já a v podstatě NIC...paradox je,že jsem se snažil na "pozemské" úrovni pochopit studijní látku vysokých škol,ovšem jejich výukové metody mě přesvědčily,že více než poznání preferují neznání skutkových podstat čehokoliv a snaha tzv. vědátorů planety je ve většině případech marná snaha dopátrat se pravdy...vše "tady" je založeno na financích a TY mají pod kontrolou Ilumináti...pak už stačí jen na nebohé pozemské Duše použít nevědomost formou cíleného "absurdního" školského systému a dílo je dokonáno...bratři Wachovští pochopili princip a i za cenu nepochopení celku v podobě vícesložkové nechápající většiny populace lidí planety natočili film Matrix doufajíc,že nastane průlom...no nevím,jestli nastupující generace tzv.indigo dětí měla být spása,ale vzhledem k tomu,že existují mimo TZJ i Správci Času a Správci Časových linií bych řekl,že vše se odvíjí jinak...dnes už vím s jistotou,že vstupem do fotonového pásu se děje pouze nepatrná část něčeho,co lidstvo nemá šanci popsat a jediné,co je v daný okamžik možné-pracovat na vlastním převibrování tak,aby hmotné tělo odolalo působícím energiím,jinak...a pak Děj se Vůle Boží,nebo chcete-li PLPPS...já jsem ovšem sám pro sebe optimista a mám o svou budoucnost postaráno...co udělá lidstvo-je v jeho rukou...a už to dělá 6-tá generace,takže by se měli snažit více než kdy jindy...navíc každá civilizace je postradatelná,databance Unoverza stačí 1 vzorek DNA čehokoliv k vytvoření nového Vesmíru </p> Kapitola šestá: První mise„Ta…tag:inner-light.ning.com,2014-09-29:6370783:Comment:2650872014-09-29T04:27:46.806ZNaren Sahavahttp://inner-light.ning.com/profile/NarenSahava
<p>Kapitola šestá: První mise<br></br>„Tak jdeme na to, mládeži! Právě jsem dostal povolení pro váš první úkol…“ Byli jsme zrovna na výletě v lese, když k nám Navarro dorazil.<br></br>Od audience u Rady uplynul skoro týden, který jsme strávili pilováním výcviku, prací pro společnost, zábavou a vzděláváním – prostě normální týden.<br></br>„O co jde?“ zeptal se Ivan.<br></br>Navarro nás svolal k sobě, na zem položil holoprojektor, zapnul jej a pustil se do výkladu.<br></br>„V prostorové dimenzi číslo 7532, kvadrantu…</p>
<p>Kapitola šestá: První mise<br/>„Tak jdeme na to, mládeži! Právě jsem dostal povolení pro váš první úkol…“ Byli jsme zrovna na výletě v lese, když k nám Navarro dorazil.<br/>Od audience u Rady uplynul skoro týden, který jsme strávili pilováním výcviku, prací pro společnost, zábavou a vzděláváním – prostě normální týden.<br/>„O co jde?“ zeptal se Ivan.<br/>Navarro nás svolal k sobě, na zem položil holoprojektor, zapnul jej a pustil se do výkladu.<br/>„V prostorové dimenzi číslo 7532, kvadrantu 986GH, na planetě Lassin, v čase –93.876,25let, došlo k občanské válce. Ta planeta už s Tempusem spolupracuje dlouho, ale tento čas jsme ještě neměli prozkoumaný. Vzhledem k tomu, že je to 932 let po relativní současnosti, se kterou tam teď spolupracujeme, nebyl zatím důvod zkoumat její relativní budoucnost. Když teď ale náš budoucí pozorovatel ohlásil válku, rozhodli jsme se zjistit příčiny a pokud to nenaruší časoprostorovou kontinuitu, válku ukončit. Pro tento úkol jsme vybrali vás…“<br/>Pak už nebylo co říct. Zmaterializovali jsme si obleky, vhodné do příslušné doby, vytáhli z kapes djedy, zesynchronizovali se, a vyrazili.<br/>Dorazili jsme do jedné malé uličky. Gandalf si na svém djedu zobrazil plán města a pak nám rozdal úkoly. Na mně připadla návštěva archivu, kde jsem měl pátrat po příčinách války. Objevili jsme se totiž přesně měsíc poté, co započala.<br/>Rozhodl jsem se raději nahodit neviditelnost a vyrazil do hledaného archivu. S djedovou mapou mi to nečinilo problém. Šel jsem ale pěšky, a tak mi to zabralo necelou půlhodinu.<br/>V archivu to bylo snadné. Zjistil jsem, že válka začala kvůli nehodě – explodoval přetížený fůzní reaktor v jednom z měst. Místo aby odpovědné osoby přiznaly, co se stalo, pokusili se událost svést na malou skupinu (asi patnáct tisíc), která se městům vyhýbala a raději žila v přírodě. Začaly demonstrace a když několik desítek Přírodních (jak si říkali) přišlo do města, aby dokázali svou nevinu, byli zlynčováni. Na jejich obranu vystoupilo pak asi 30% obyvatelstva, nastal svár – a neštěstí bylo na světě…<br/>Kontaktoval jsem Gandalfa a vše podstatné mu sdělil. On pak provedl skok do budoucnosti, aby se podíval, jaké následky bude mít náš případný zásah. Když se vrátil, schválil opravnou akci.<br/>A tak jsme se tedy vrátili v čase ještě před nehodu. Pak už stačilo pouze provést rychlou opravu reaktoru a krize byla zažehnána.<br/>Vrátili jsme se zpět, šťastni, že naše první mise dopadla tak dobře…</p>
<p>Kapitola sedmá: Dovolená<br/> Plnili jsme pak ještě dalších deset misí. Většina dopadla úspěšně, u jedné to bylo dokonce ještě lepší, než proč jsme tam šli, jedna mise se nepovedla (ale bez následků pro budoucnost – jen jsme museli odtamtud hodně rychle vypadnout a v další následující misi to napravit), a jedna skončila neutrálně – tak jak jsme tam přišli, tak jsme také odešli.<br/>Celé to zabralo asi čtyři týdny reálného času, zatímco my prožili téměř dva roky.<br/>Pak se Navarro, který se mezitím stal naším permanentním úkolovačem a poradcem, rozhodl, že si zasloužíme dovolenou. Dostali jsme tři měsíce reálného času, s tím, že čas případně strávený v jiných časech se počítá v poměru 1 ku 10 (tj za jeden reálného času si můžeme vybrat deset dní v jiném čase), takže celkem jsme mohli získat až 900 dní volna.<br/>Tehdy jsme se po dlouhé době poprvé rozdělili.<br/>Nevím, kam měli namířeno ostatní, ale já se rozhodl prostě odpočívat a věnovat se studiu. Ale po třech dnech reálného času jsem si uvědomil, že zbytečně ztrácím čas tady, zatímco když budu odpočívat a studovat v jiné dimenzi, budu mít času mnohem víc. Sice jsem trochu litoval „ztraceného“ měsíce, ale s tím už se nedalo nic dělat. A tak jsem se rozhodl, že navštívím svou rodnou galaxii. Jen jsem chvíli váhal, kterou vlastně myslím – jestli Tar v dimenzi Aetheon, nebo Mléčnou Dráhu v naší dimenzi. No, nakonec to vyhrál Tar…<br/>A tak jsem si do svého mimoprostorového zásobníku vzal nezbytně nutné věci, zmaterializoval si malou osobní loď s dimenzotranzičním pohonem, nasedl a vyrazil. Stačil jeden dvacetivteřinový skok mezi dimenzemi (nechtěl jsem používat djed, kterým by to šlo okamžitě, ale měl jsem v úmyslu otestovat svou novou hračku – myslím tím loď) a byl jsem tam….</p>
<p>Kapitola osmá: Výprava do rodné galaxie<br/>Když jsem se dostatečně pokochal panoramatem domovské galaxie, kterou jsem neviděl už kdovíkolik inkarnací, rozhodl jsem se, že se tu nejprve trochu porozhlédnu, zjistím stav (vzpomínal jsem si na -možná- zažehnanou invazi Černých [byly to bytosti z dimenze 286.932, které ve své mateřské lodi putovaly od planety k planetě, od galaxie ke galaxii, všude rabovaly a ničily co se dalo; nakonec pronikly mezidimenzionální branou i do Taru, kde (mimo jiné) zničily i mou rodnou planetu a téměř 280 let ji okupovaly – ale o tom je jiná kniha, kterou píši paralelně s touto…] a napadlo mě, že bych mohl zjistit, jak na tom vlastně má původní rasa je) a případně se tu někde po dobu mé dovolené usadím – možná s trochou turistiky. A se svým djedem se nemusím spoléhat na místní dopravu, i když jen tak pro zábavu bych si mohl pár cest dát…<br/>Trvalo to dva dny, než jsem zjistil, že po Černých tu už dlouho nebylo ani vidu ani slechu (nepočítaje v to umírněné Renegáty, kteří se rozhodli v galaxii usadit a smířit se s ostatními; byli sice dosud přijímáni s nedůvěrou, ale už se mohli alespoň pohybovat volně po lokálních planetách) a že má rasa podniká plány, jak navázat kontakt s verzí naší domovské planety ve vyšší energetické dimenzi. Prozatím se jim podařil pouze informační přenos, kdy několik hodin hovořili s našimi lidmi na Novém Domově. Kromě toho se také pokoušeli poskládat kopii původní planety ze surovin v soustavě. I toto se dařilo pouze částečně – hotovo bylo pouhých 23% planety a práce postupovaly hodně pomalu.<br/>Nějakou dobu jsem nad tím přemýšlel, ale nakonec se rozhodl, že to zatím nechám být. Pokud bude třeba, mohu se sem kdykoli vrátit. Ale navštívení rodné planety jsem nemohl odolat…<br/>A tak jsem aktivoval djed, obalil svou loď do jeho pole, a aktivoval skok…</p>
<p>Kapitola devátá: Nový Domov v 5. dimenzi<br/>Přistání proběhlo bez problémů a nepozorovaně. Znovu jsem využil moc djedu a loď zamaskoval před senzory planetární obrany. Nechtěl jsem být viděn – ještě ne, alespoň dokud budu v těle člověka. Ale přísahal jsem si, že jakmile získám zpět své původní Shaalské tělo, opět se sem vrátím, tentokrát už oficiálně…<br/>Když jsem přelétal nad Azurovým jezerem poblíž své domoviny, zavzpomínal jsem na blažené roky mládí, kdy jsme se tam s přáteli chodívali koupat a potápět. Zajímalo mně, jestli je tam také ten podvodní zvon, který jsme si tam nechali později postavit pro naše přátelská setkání, a kde jsem později tak často sedával sám, když jsem měl plnou hlavu projektu Eradicatoru, ještě než jsem odletěl na sousední planetu krátce před příletem Černých a zničením původního Domova…<br/>Dost! Tyhle myšlenky sem nepatří – pokud se je vůbec rozhodnu rozvést, bude to v jiné knize…<br/>Ještě několik hodin jsem kroužil nad planetou, občas se prošel po známých místech, ale nakonec už jsem nevydržel příval dojmů a odlétl pryč…</p>
<p>Kapitola desátá: Odhalené spiknutí<br/>Potuloval jsem se po galaxii už týden, když senzory mé lodi zachytily známou signaturu. Takovou má pouze jediná věc v Multiverzu – mateřská loď Černých!<br/>Ihned jsem věděl, že je něco špatně. I téměř dokonalé senzory mé lodi měly problémy ji zachytit – ale přesto tam byla. To mohlo znamenat jediné – loď je někde v mezidimenzionálním hyperprostoru. A soudě podle parametrů, letí nějakým hypertunelem. Odpověď byla nasnadě – Černí se vrací do Aetheonu dimenzní trhlinou, kterou kdysi vytvořili, když utíkali do Mléčné Dráhy…<br/>To jsem nesměl dopustit!<br/>V Mléčné Dráze byly oslabení, diky tomu, že se daná dimenze nacházela na nižší energetické úrovni než Aetheon, takže tam jejich loď i oni sami byli polohmotní a tím pádem nemohli zasahovat do hmotné úrovně, i když ji mohli pozorovat a pomocí svých přisluhovačů, uměle vytvořených bytostí jménem Šedí, ji energeticky vysávat a do jisté míry myšlenkově ovládat – což taky dělali.<br/>Ale pokud se jim podaří proniknout do Aetheonu, budou opět plně hmotní a budou moci použít plnou sílu své opravené mateřské lodi k znovuzotročení galaxie Tar. Jenže tam by se to nezastavilo – nejdříve Tar, pak Aetheon, pak další dimenze a nakonec celé Multiverzum…<br/>Pomocí silného výboje djedu jsem dimenzní trhlinu zapečetil – i když jen dočasně, jak jsem věděl. A rozhodně to bylo na poslední chvíli, což jsem si bolestně uvědomoval.<br/>Kdybych se nerozhodl letět právě sem, tak už mohlo být pozdě. Snad mně vedl sám Stvořitel…<br/>A s tou myšlenkou jsem se rozhodl – musím varovat Radu Tempusu. Vždyť Černým nemůže trvat příliš dlouho, než bariéru v trhlině buď zničí a proniknou zpět do Aetheonu, nebo se (v tom lepším případě) vrátí do Mléčné Dráhy, a nebo (v tom horším) najdou jinou cestu, jak cestovat mezi dimenzemi…</p>
<p>Kapitola jedenáctá: Znovu Rada Moudrých<br/>A znovu jsem seděl před Radou, tentokrát však sám. Nemusel jsem je ale příliš přesvědčovat – viděli záznamy z mé lodi a mohli si vše ostatně přečíst v mé mysli, kterou jsem jim dobrovolně otevřel.<br/>Takže se rozhodli vytvořit skupinu bitevních lodí vybavených dimenzotranzičním pohonem a tím nejlepším vybavením, odeslat ji do příslušné energetické roviny v Mléčné Dráze a tam Černé zkusit zkrotit. No a když to nepůjde, tak poputují do nicoty.<br/>Já byl přidělen na jednu z lodí jako poradce (vzhledem k tomu, že už jsem s Černými v jednom ze svých minulých životů byl), ovšem stejně tak i Gandalf a další členové naší jednotky.<br/>A tak jsme se znovu ocitli spolu.</p>
<p>Kapitola dvanáctá: Návrat do Mléčné dráhy<br/> Přípravy zabraly téměř dva měsíce reálného času, ale to nevadilo, vzhledem k tomu, že nás dimenzotranziční pohony lodí ve spojení s našimi djedy mohly zanést do libovolného místa v čase a prostoru v naší cílové dimenzi.<br/>Chvíli jsem si dokonce pohrával s myšlenkou, že bychom se vrátili ještě před okamžik, kdy se Černí poprvé vydali na svou cestu a počíhali si na ně. Ale Rada Moudrých to po určitém uvažování zamítla – ovlivnila by se tím historie a realita příliš mnoha dimenzí, do kterých už Černí zasáhli. Ne, to bychom způsobili přesně to, čemu se snažíme zabránit…<br/>S tím jsem ovšem musel souhlasit.<br/>Když jsme se objevili v Mléčné Dráze, musel jsem se usmát. Přece jen – těch několik miliard hvězd vytváží hezčí panorama, než pár set tisíc hvězd v Taru…<br/>Nebylo nač čekat, a tak naše flotila zamířila přímo k trhlině.¨<br/>A znovu – jako by nás vedl sám Stvořitel. Sotva jsme se usadili v pozicích, trhlina se otevřela a vypadla z ní mateřská loď Černých.<br/>Nevím, na co jsem v té chvíli myslel, ale pohled na několik set tisíc bitevních lodí nalétávajících na naši flotilu pěti tisíc dvou set lodí byl hrůzný i úchvatný zároveň…</p>
<p>Kapitola třináctá: Bitva s Černými<br/>Bitva byla ohromující. Naše lodě stojící jako skála, proti nim nalétá vlna za vlnou útočníků – a vlna za vlnou mizí z vesmíru po zásahu dematerializátorem. Zášlehy paprsků energetických zbraní, marně se snažících projít neproniknutelné štíty našich lodí.<br/>Samozřejmě jsme se pokoušeli navázat s Černými kontakt, avšak marně. Signály sice přicházely – to nám prozradily odrazy – ale nikdo na ně jednoduše neodpovídal.<br/>Nakonec ale začali ustupovat. Nejdříve pomalu, pak ve stále větším množství. Nakonec se dala na ústup i mateřská loď. Celá flotila se začala stahovat do trhliny.<br/>Nepronásledovali jsme je, jen jsme nechali polovinu lodí na hlídce u trhliny a pak skočili pomocí dimenzotranzičního pohonu přímo k druhému konci v Aetheonu. Lodě se rozlétly do pozic – a pak už jsme jen čekali…<br/>Dočkali jsme se o šest a půl hodiny později – tak dlouho trvalo první vlně uprchlíků, než proletěla trhlinou.<br/>Začali po nás okamžitě střílet, ale my znovu zkusili vyjednávání. A světe div se, část z nich se rozhodla přidat se na naši stranu – nebo alespoň zůstat neutrální. Zbylí na nás zaútočili – a byli dematerializováni.<br/>To se opakovalo třikrát. Nakonec na naší straně stálo asi 20% přeběhlých Černých. Z těch, co na nás zaútočili, zbylo jen asi 5%, kterým se podařilo uprchnout. Zbytek byl dematerializován.<br/>A pak se objevila mateřská loď.<br/>Než jsme mohli použít dematerializátory, nebo se s ní znovu pokusit spojit, uprchla do hyperprostoru, hledajíce nějaký nový úkryt…</p>
<p>Kapitola čtrnáctá: Smlouva s “Renegades“<br/>Nyní zbývalo ještě vyřešit, co s přeběhnuvšími. Přece jen jsme jim nemohli plně důvěřovat – a tak velké množství lodí jsme ani nemohli bezpečně transportovat na vhodné místo, které by mohli osídlit.<br/>Nakonec to překvapivě vyřešil Teekay. Řekl, že v galaxii Tar už přece skupina odpadlíků existuje – říkají si Renegades a jsou zde už celkem slušně přijímáni. Navíc mají několik vlastních kolonií, takže přeběhlíci by se k nim mohli přidat tam. A když ukážeme dobrou vůli, získáme cenného spojence – spojence, který zná taktiku a schopnosti nepřítele stejně dobře jako on sám.<br/>Návrh byl schválen. Nevím, co přesně se dělo pak, ale o několik hodin později dorazilo několik tisíc transportních lodí Renegátů. Naložili své příbuzné a zmizeli opět v hlubinách galaxie. No a my jsme se vrátili zpět na Tempus…</p>
<p>Kapitola patnáctá: Znovu Absolutní čas<br/>Následujících dvanáct let bylo směsicí vzrušení a nebezpečí. Mise stíhala misi, pak delší dovolená, cestování po Tempusu, a zase mise. A tak pořád dokola. Není v silách jednoho člověka vylíčit, co všechno jsme zažili, a kde všude jsme byli. Desetitisíce dimenzí, statisíce různých misí, a ještě více různých časů – to vše se v mé mysli spojuje v jediný velký galymatiáš, navíc ještě vybledlý díky zničení dané časové linie (o tom viz závěr). Jen občasné záblesky vzpomínek prolétávají mou hlavou, příliš letmé na to, abych si je uchoval. Jen občasné mise, které občas podnikám, když mé tělo zde na Zemi v této časové linii spí, mi připomínají, co jsem tehdy dělal…</p>
<p>Kapitola šestnáctá: Zrádci<br/> Dával jsem si zrovna meditační cvičení, když se náhle v mém pokoji zjevil Navarrův hologram. Okamžitě jsem se probral, neboť mentální signál, který jsem zachytil z informačního pole, mi naznačil, že jde o cosi velmi důležitého.<br/> Aniž mně pustil ke slovu, řekl: „Nefrite, okamžitě tě potřebuji na Kráse Vesmíru. Máme kritický problém…“<br/> A vzápětí se rozplynul. Ani jsem nestačil otevřít ústa.<br/> Zavrtěl jsem hlavou. „Kde je loď Krása Vesmíru?“ zeptal jsem se informačního pole. Odpověď: „Je na cestě pryč ze soustavy,“ mně docela zaskočila. Okamžik jsem zamyšleně stál, tak jak jsem vyskočil při zjevení hologramu, ale pak už jsem jednal. V duchu jsem se napojil na mentální maják lodě, nastavil aktivační kód, a pak spustil přenos. Krátký pocit závrati a pak už jsem stál v přijímací místnosti. <br/> Vydechl jsem a zaměřil se na Navarrovy osobní vlny. Ještě jeden krátký skok, a pak jsem stál u něj na můstku. <br/> Mrknul jsem na hlavní obrazovku lodě, pak se napojil na její kvazimozek a vyžádal si taktická data o okolí.<br/> V průběhu několika následujících sekund jsem se zorientoval. Má mysl přijala a zpracovala nečekanou, vlastně bych ještě nedávno řekl nemožnou, věc – v blízkosti, ani ne šedesát světelných sekund daleko, stála v soustavě flotila nejméně půl milionu lodí Černých. A další lodě, doslova tisíce, se stále vynořovaly z hyperprostoru…<br/> „Co to má znamenat?“ zeptal jsem se, zatímco můj zrak putoval po můstku. Teprve teď jsem si všiml Gandalfa a Teekaye, kteří už zde také byli – soudě podle jejich horečnaté činnosti docela dlouho.<br/> Navarro se ke mně napůl otočil. „Zdá se, že sem Nepřítel nakonec našel cestu. Zatím nevíme jak, ale už jsme stihli zorganizovat obranu. Moudří byli informováni a právě materializují ochranný štít kolem Tempusu. Nějaký nový druh – slyšel jsem, že se přes něj nedá dostat ani teleportací či skokem nadprostorem. Objevil ses tu právě včas; kdybys nezareagoval na můj vzkaz tak rychle, patrně bys uvízl dole na planetě. Což se patrně stalo ostatním, jinak by tu už byli…“<br/> Kývnul jsem. „Kolik nás je a co máme k dispozici?“<br/> Navarro byl plně zaujat prací s mentálním ovládáním lodi, občas si dokonce vypomáhaje holografickým řízením. Po chvíli však přesto odpověděl: „Tři lodě třídy cruiser s plnou posádkou, naše vlajková loď Krása Vesmíru, a několik desítek podpůrných lodí nižších tříd. Transporty nepočítám. Dále pracujeme na vytvoření co nejvíce holografických lodí a virtuálů a Moudří se snaží co nejrychleji zhmotňovat další bojové lodě přímo ve volném prostoru. Uschované lodě naneštěstí nemůžeme použít, protože nový štít neumožňuje teleportovat je ven sem k nám a Moudří si netroufají jej zrušit ani na okamžik. Vzhledem k tomu, kolik je tu Černých a co si na nás od posledka pravděpodobně připravili, se ani nedivím…“<br/> „Jaké máme asi šance soustavu ubránit?“ zeptal jsem se, sedaje k nejbližšímu řídícímu stanovišti. Okamžitě jsem spustil virtuální rozhraní a pustil se do programování holografických lodí.<br/> Navarro se na okamžik zastavil ve své horečné činnosti. Všiml jsem si, že od mého příchodu ani ne před minutou se ve vesmíru zjevilo asi tisíc virtuálních a dvěstě holografických lodí. Docela výkon na tak krátký čas, i když vezmu v potaz, že na tom pracovali všichni tři…<br/> „Nevím. Moc velké ne, řekl bych. Možná je zbrzdíme na dost dlouho, aby Moudří vymysleli, jak se jich zbavit. Přinejhorším nasadíme dematerializátory…“<br/> Kývl jsem. To by bylo nejjednodušší a současně nejefektivnější řešení. A vzhledem k tomu, že s jistotou sem Černí nepřiletěli vyjednávat, ale dobývat, nebo dokonce ničit, asi také jediné možné.<br/> Náhle se ozval Teekay: „Mám signál z jedné z jejich lodí. Jde o nosnou pro hologram.“<br/> Navarro kývl: „Zobraz jej!“<br/> Vzápětí na to se před námi zjevil hologram. Zalapal jsem po dechu. Vždyť je to…<br/> „Raveh, k vašim službám,“ řekl, a křivě se usmál. Zdálo se mi, že je mile potěšen překvapením, které se nám muselo zračit ve tvářích…<br/> Navarro vyskočil a zabodl prst do hologramu – bez zřejmého účinku samozřejmě. „Co to má sakra znamenat?!“<br/> Raveh zakroutil hlavou: „Nono, copak? Takhle přece příslušník Sil Světla nemluví! Jsi překvapen Navarro?“<br/> „Docela ano,“ pronesl Navarro nebezpečně klidným ledovým hlasem a znovu se posadil: „Napadla mně možnost, že někdo z našich starých lidí zradí – ale že zrovna ty, můj nejlepší přítel…“ Hlas mu přeskočil rozrušením a pak selhal.<br/> „Jistě, kdo by to mohl čekat,“ zasmál se Raveh a jal se přecházet z místa na místo. Hologram jej zobrazoval stále na jednom místě, takže to vypadalo docela zvláštně. „A to ještě nevíš všechno – se mnou jsou totiž i Wermin, Araka a Leila. Shodli jsme se totiž, že pro nás bude lepší sloužit starým pánům, než těm novým…“<br/> Navarro při vyslovení jmen svých (bývalých) přátel znovu vyskočil. <br/> I ve mně zatrnulo. Čtyři z pěti nejmocnějších překonvertovaných, jejichž znalosti o Nepříteli jsme až dosud tak úspěšně využívali v boji proti Temnu, se dobrovolně vrátili ke svým starým pánům – se všemi znalostmi, které tady získali a s dovednostmi, které se naučili…<br/> Udělalo se mi mdlo. Pokud své vědomosti předali svým pánům – a dalo se s určitostí předpokládat že ano – pak jsou Černí připraveni na vše, co jim můžeme přichystat. A navíc mají obrovskou početní převahu, nehledě na surovou palebnou sílu jejich lodí, která zdaleka převyšovala naši…<br/> Nezbývá, než nasadit dematerializátory a doufat, že stihneme pokrýt včas celou flotilu, než napáchají vážné škody. Podíval jsem se na Navarra a koutkem mysli registroval další a další otřesy prostoru, signalizující výstupy dalších tisíců lodí. Za dobu naší konverzace vzrostl počet lodí Nepřítele už na dvacet šest milionů a stále stoupal.<br/> Přesto jsem cítil jistou naději – dokud Raveh nepronesl: „Jestli se spoléháte na dematerializátory, pak máte smůlu. Naši pánové nás totiž vybavili stabilizátory časoprostoru…“ Pak se opět odmlčel a vychutnával si svůj triumf.<br/> A já si uvědomil, že tohle je konec – absolutní a nezvratitelný konec. Se stabilizátory časoprostoru se Černí mohou vysmát našim dematerializátorům a spoustě jiných zbraní. Se stabilizátory s nimi nepohneme ani pomocí časové pojistky. Se stabilizátory jsme ztraceni – navždy. S hrůzou jsem pochopil, že teď už mohou Černí doopravdy vyhrát a převzít vládu nad Multiverzem…</p> pokračování :
Kapitola čtvrtá…tag:inner-light.ning.com,2014-09-29:6370783:Comment:2652452014-09-29T04:07:30.591ZNaren Sahavahttp://inner-light.ning.com/profile/NarenSahava
<p>pokračování :</p>
<p>Kapitola čtvrtá: Výcvik<br></br> „Je čas, přátelé. Jsme na místě...“ prohlásil Aštar a Navarro jen kývnul.<br></br> Pak se otevřely dveře lodi a dolů se vysunula nástupní rampa.<br></br> „Takže, vzhůru dolů do dolů!“ pronesl jsem žertovně svou oblíbenou hlášku a seběhl po rampě. Navarro se po mně nechápavě podíval, jen Aštar se usmíval, neboť mně znal mnohem lépe než můj průvodce. Vysvětlil mu to a zatím mí přátelé také vystoupili. <br></br> Okouzleně jsme hleděli na nádherné barvy…</p>
<p>pokračování :</p>
<p>Kapitola čtvrtá: Výcvik<br/> „Je čas, přátelé. Jsme na místě...“ prohlásil Aštar a Navarro jen kývnul.<br/> Pak se otevřely dveře lodi a dolů se vysunula nástupní rampa.<br/> „Takže, vzhůru dolů do dolů!“ pronesl jsem žertovně svou oblíbenou hlášku a seběhl po rampě. Navarro se po mně nechápavě podíval, jen Aštar se usmíval, neboť mně znal mnohem lépe než můj průvodce. Vysvětlil mu to a zatím mí přátelé také vystoupili. <br/> Okouzleně jsme hleděli na nádherné barvy přírody, které nás obklopovaly. „Je tohle vůbec pravda?“ zeptal se mně okouzleně Přemek. Nevěřil prostě vlastním očím...<br/> „Jistěže je,“ odpověděl jsem mu, stále se kochajíc okolní nádherou: „Copak jsme ti nikdy nevyprávěli o domovských světech Vesmírných lidí? To jsou ty tvé pozemské smysly ošálené tamní bledostí...“<br/> „A tvoje ne?“ ozvalo se za mnou. Otočil jsem se. Stál tam Aštar a stále se usmíval. Přikývl jsem: „I moje, to je pravda. Ale já jsem to očekával a už delší dobu se na to připravoval - i když přiznávám, že realita překonala moje představy...“<br/> Usmál se, zjevně potěšen mou upřímností. „Pravda. Nechcete se projít po okolí? Máme čas a vy byste měli poznat svět, na kterém teď bude hodně dlouho váš domov...“<br/> S radostí jsme poslechli a začali se procházet po okolní krajině. Chvíli každý sám, pak, když jsme se opět potkali, společně, diskutujíc o okolí, abychom se pak po chvíli opět rozešli každý za svým cílem...<br/> Tak to šlo asi tři hodiny, když jsme se, vedeni společnou touhou, opět sešli na mýtince přistání. Létající talíř už byl pryč, jen Aštar s Navarrem tam seděli na trávě, družně spolu debatujíce.<br/> Vzhlédli, když jsme došli na dosah. <br/> „Tak co, jakpak se vám tu líbí?“ zeptal se Aštar a Navarro se jen usmál.<br/> Odpovědí jim byla záplava nadšeného povídání.<br/> Oba dva naši hostitelé trpělivě vyčkávali, až se vypovídáme. Teprve pak se na sebe podívali a Aštar jen kývnul.<br/> Navarro se zvedl, labužnicky se protáhnul a pak k nám prohodil: „Teď si vás bere na starost Aštar. Až budete připraveni na další část výcviku, přijďte ke mně...“<br/> Pak se pozdravili s Aštarem, pokynul nám a odešel směrem do blízkého lesa, kde nám za okamžik poté zmizel.<br/> „Tak přátelé, myslím, že přišel čas, abyste poznali více z našeho života na planetě. Máte nějaké konkrétní přání, nebo vás mám provázet?“ zeptal se nás Aštar po chvíli.<br/> Podívali jsme se po sobě. Zdálo se mi, že Gandalf chce něco navrhnout, ale když se nevyjádřil ani poté, co se na něj Aštar přímo podíval, osmělil jsem se já: „Co takhle knihovna?“<br/> Náš průvodce pokýval hlavou. „Rozumný nápad. A protože se ještě neumíte přesouvat pomocí teleportace ani levitace, přivolám pro nás osobní kluzák...“<br/> Neviděli jsme žádnou zřejmou činnost, ale po chvíli se na obloze ukázal malý letoun a hladce přistál vedle nás.<br/> „Telepatie?“ zeptal jsem se.<br/> Aštar jen přikývl: „Správně. Brzy se naučíte využívat napojení na planetární informační pole abyste dosáhli na všechny služby, které potřebujete...“ Usmál se. „Nastoupíme?“<br/> Následovali jsme jeho výzvy a usadili se v interiéru stroje, ne nepodobného tomu, kterým jsme sem přiletěli. Tenhle měl ale narozdíl od něj zcela průhlednou horní kopuli, aby bylo možno za letu pozorovat okolí...<br/> Letoun se ladně vznesl a dost vysokou rychlostí zamířil k požadovanému cíli.<br/> „To jsi jej navedl ty, nebo to bylo už v tom původním požadavku?“ zeptal jsem se Aštara. Ten se na mně podíval a odpověděl: „Cíl jsem zadal v okamžiku, kdy jsem požádal o odvoz. Ale zadání je možné kdykoli změnit, třeba kdybychom se rozhodli pro jiný cíl. Chceš to vyzkoušet?“<br/> „Ne, myslím, že to není třeba. Nebo má někdo jiný názor?“<br/> Odpovědí mi byly jen úsměvy a zavrtění hlavou. Pokrčil jsem rameny. „Myslím, že původní cíl stále platí.“<br/> Aštar se jen zasmál: „Je dobré vidět, že se dokážete dohodnout. Uvidíme, jak vám to půjde, až začne jít o něco skutečně důležitého...“<br/> Sledoval jsem ubíhající krajinu a přestal se zajímat o diskuzi, která se rozpředla mezi mými přáteli... <br/> Po zhruba čtyřech minutách jsem zahlédl komplex budov, vkusně zasazených do okolní krajiny. Podíval jsem se na Aštara. Ten zachytil můj pohled a pronesl hlasitě: „Přátelé, pohleďte! Hlavní planetární knihovna a informační archiv...“<br/> Vzápětí začal letoun klidně přistávat, aby za okamžik hladce přistál na prostranství před knihovnou. <br/> Sotva jsme vystoupili, opět se uzavřel a zase odstartoval. O okamžik později nám pak zmizel na obzoru.<br/> Chvíli jsme tam tiše a zamyšleně stáli (a Aštar nás nerušil v rozjímání), když jsme spatřili další letoun, přistávající nedaleko. Vystoupili z něj dva muži a jedna žena, zamávali nám a zamířili po cestičce směrem k hlavní budově knihovny.<br/> Pomalu jsme vyšli za nimi.<br/> Konečně jsme měli dostatek času si komplex prohlédnout.<br/> Šlo o zvláštní budovy, postavené z modrostříbrného kovu, vyzařujícího příjemné měkké světlo. Na žádné budově nebyly vidět žádné ostré rohy ani hrany, dokonce ani na pyramidách vztyčených na střechách budov. Celé okolí bylo osázeno květinami, stromy a keři a mezi tím byly jemnými oblázky vysypané cestičky. Odněkud šuměla voda - až po chvíli jsem si všimnul nádherného vodotrysku, umístěného nedaleko hlavního vchodu do největší z budov.<br/> Vznášelo se kolem něj podivné, ale nádherné duhové světlo. Nejprve jsem nepoznal, o co se jedná, ale náhle mi to došlo.<br/> Ukázal jsem k vodotrysku: „Tamto uprostřed toho vodotrysku, to je...?“ nedokončil jsem svou otázku.<br/> Ale Aštar věděl na co se chci zeptat. „Ano, je to diamant. Nádhera, že? Ovšem v jiném smyslu, než to lidé na Zemi běžně chápou...“<br/> Musel jsem s ním souhlasit. Čím jsme šli blíž, tím nádherněji se diamant lesknul a házel odlesky světla do okolí - nemluvě navíc o vodě okolo, která si také s celou scenérií pěkně pohrávala. Výsledek byl prostě úžasný.<br/> A pak jsme konečně pocítili i druhou složku, tu o které mluvil Aštar. Diamant a voda okolo něj si totiž nepohrávaly jen s okolním světlem, ale také s místní energií. Cítili jsme obrovskou harmonii s okolím a zmnohonásobenou lásku a štěstí vyzařující z ostatních návštěvníků. Byl to doslova pocitový koncert...<br/> Pohlédli jsme na sebe navzájem - a všichni cítili úžas a štěstí jeden druhého, násobené ještě přítomností onoho energetického rezonátoru nedaleko od nás...<br/> Nevím, jak dlouho jsme tak v okouzlení a pohřížení do pocitů stáli. Aštar ani nikdo z ostatních návštěvníků nás nerušil - jen jsme vnímali jejich příjemné pocity, když procházeli okolo, nebo se na chvíli zastavovali, aby si také vychutnali náladu místa.<br/> Konečně jsme se odtrhli od nádhery před námi. Aštar se jen usmál a mlčky nás zavedl do budovy. Dokonce i uvnitř bylo cítit ozvěnu pole venku.<br/> Ze zamyšlení nás vytrhla až žena, která k nám s úsměvem na rtech přistoupila. Všiml jsem si, že byla oděna do lehké tuniky pastelových barev, s motivem lučních květin.<br/> Její oříškově hnědé oči se na nás doslova usmívaly, zatímco si nás prohlížela. Ženina štíhlá postava byla prostě dokonalá a zdravě růžová tvář nádherná. Havraní vlasy jí spadaly ve vlnách až na záda a v určitých momentech nabíraly zajímavý kovově modrý lesk.<br/> „Ahoj, já jsem Aini a momentálně pracuji jako správkyně místní knihovny a informačního archivu. Jsem ráda, že jste se rozhodli je navštívit. Máte nějaké konkrétní přání?“ Bylo na ní vidět, že svou práci vykonává skutečně s láskou a oddaností...<br/> První ji oslovil Aštar: „Ahoj Aini, vedu nové příchozí ze Země. Budou se tu učit a připravovat na svou práci u Temporární zásahové jednotky.“<br/> Aini se mile usmála. „Říkáš ze Země? Chtěla bych někdy tu planetu vidět - zajímá mně tamní Vesmírná knihovna. Škoda, že si ji Ještírci uzurpovali pro sebe...“ V jejím podání i jméno okupantů planety znělo nádherně.<br/> Aštar kývnul. „Pracujeme na tom, vždyť víš. Už brzy bude planeta očištěna od všeho negativního, a pak Pozemšťany přivítáme do našeho společenství. A pak se bude moci každý kdo bude chtít podívat do vesmírné knihovny... Jen musí ještě proběhnout jisté očistné procesy, ale pak...“ Odmlčel se a pokýval hlavou.<br/> Aini se na něj mile usmála a poté se opět začala věnovat nám.<br/> „Nechcete se podívat, jak u nás uchováváme knihy? Určitě vás to bude zajímat...“<br/> Podívali jsme se po sobě - víc nebylo potřeba. Vyrazili jsme za ní.<br/> Aini nás provázela po jednotlivých místnostech knihovny a vysvětlovala nám jejich funkci. Až konečně...<br/> „Toto je hlavní čítárna. Zde si mohou návštěvníci společně nebo sami číst v našich knihách a diskutovat o nich. Teď vám ukáži, jak si vypůjčit knihu a jak ji číst...“<br/> Pomalu ale ladně přešla k jednomu dostatečně velkému volnému stolku a ukázala nám, ať se posadíme okolo. Poslechli jsme.<br/> „Když chcete nějakou knihu, prostě řeknete tady před počítačem její název. Počítač zachytí a dekóduje váš hlas, bleskově vyhledá dole v archivu příslušný titul a vzápětí jej dodá na plochu před vás. Asi takhle... Dějiny planety Tempus.“<br/> Sotva dořekla, už se před ní na stolečku objevil kotouček o průměru asi tři centimetry a tloušťce jeden centimetr. Byl vyroben z materiálu světle modré barvy a byl takřka dokonale průhledný. I na něm byly okraje opracovány pěkně dokulata.<br/> Aini vzala kotouček do dlaní a usmála se na nás. „Toto je holografický paměťový disk, který na této planetě používáme k uchovávání dat takřka výhradně. Na jiných světech můžete najít i jiné způsoby, ale toto je náš místní. A jak jsem se přesvědčila, používá se i na jiných místech...<br/> Teď k tomu, jak se používá. V podstatě existují tři způsoby. Ten první je přímé telepatické uchopování, které vám umožní přečíst a zapamatovat si celý obsah naráz. To zatím neovládáte, ale nebojte - brzy se to naučíte. Druhým způsobem je vložit jej do holografického promítacího přístroje, kterých jak vidíte, tu máme dostatek. Ale tento způsob není příliš běžný, protože většina návštěvníků dává přednost buď způsobu prvnímu, nebo pak tomu třetímu, který vám teď vysvětlím, a to přímé aktivaci holozáznamu. Uděláte to takto...“<br/> Aini položila kotouček zpět na stůl a vzápětí prstem stiskla malou plošku na horní straně, které jsme si dosud nevšimli. Vzápětí nato se nad kotoučem objevil kužel světla a ten se nahoře změnil v kouli čistě bílého světla.<br/> Aini se na nás usmála a několikrát projela rukou skrz projekci, aby nám ukázala, že ani přitomnost hmoty obraz nenaruší.<br/> „Toto, co vidíte, je nestrukturovaný obraz kompletního obsahu disku. Existují osoby s vyjímečným nadáním, které se v něm dokáží orientovat i v této podobě, ale těch je pomálu. Většinou musíte při kontaktu s aktivační ploškou přesně zadat, co chcete vybrat. Senzor reaguje přímo na myšlenkový vzorec, který při tom vytváříte a požadovanou část vám zobrazí. Podívejte se...“ a lehce se na okamžik dotkla kontaktní plošky.<br/> Zdálo se nám to příliš krátké, ale senzor disku zareagoval bezchybně. Objevil se zrychlený obraz vesmíru, ve kterém náhle vykvetla tři slunce, aby se mezi nimi vzápětí objevila planeta a o okamžik později pak oba měsíce. V ten okamžik Aini záznam zastavila dalším dotekem.<br/> „To, co jsem vám teď předvedla, byl velmi zrychlený záznam vytvoření planety, zachycující období asi třiceti let. Vyvolání tohoto záznamu jsem pak docílila duševním pokynem, který by se dal vyslovit zhruba takto: Aktivovat obrazový záznam vzniku soustavy ve zrychleném režimu v poměru jedna vteřina rovná se třicet let, bez zvuku a psaného komentáře. Jak vidíte, přímé myšlenkové ovládání je mnohem rychlejší a efektivnější, než starý způsob promítání na holoprojektoru. Přičemž se dá poměrně jednoduše naučit. Ale přesto bych vám do začátku doporučila používat spíše je, než se naučíte jak ovládat místní zařízení myšlenkou - což, jak jste si určitě už všimli, je tady docela běžné. Pokud si ovšem nebudete jistí, vždy můžete zařízení ovládat i hlasem - bude to fungovat, jen nesmíte očekávat takové bleskové reakce jako u myšlenkového ovládání...“<br/> Aini se na nás usmála a pokrčila rameny.<br/> „Chcete se ještě na něco zeptat?“<br/> Jistě, otázek bylo spousta. Trvalo to několik příjemně strávených hodin, než jsme se konečně nasytili zázraků knihovny. Ale rozhodně jsem si přísahal, že se sem co nejdříve vrátím...<br/> Následujících několik dní jsme trávili putováním po planetě a poznáváním života na ní. Navštívili jsme Park Moudrosti, sanatorium pro léčbu duševních poruch, Centrum her a oddechu, znovu knihovnu, několik soukromých domů jejichž obyvatelé nás pozvali na návštěvu, velký vesmírný přístav (snad jediná umělá struktura na planetě, která zabírala víc než jen pár set metrů čtverečních - ale dokonce i tam se našlo místo na nezbytnou zeleň), mobilní zahrady pro pěstování poživatin a mořské plantáže, podmořská obydlí i rekreační centra. Poté jsme dostali na výběr z několika volných domů, kde jsme se ubytovali (dost blízko u sebe, abychom se k sobě mohli snadno dostat pěšky, ale přitom dost daleko, abychom se vzájemně nerušili).<br/> Další tři dny jsme putovali po planetě a navazovali přátelské vztahy s obyvateli. Tehdy jsme také začali poznávat systém fungování planety - a nemohli si jej vynachválit. Dokonce ani Přemek, který ještě na Zemi holdoval “bohémskému“ životu, nemohl nic namítat proti tříhodinové pracovní době, zvlášť když ji mohl strávit takovou prací, která se mu líbila. Všichni jsme se vrhli do života, který nás nejenže bavil, ale také naplňoval a který jsme mohli věnovat práci pro společnost - a to ne z donucení, ale proto, že jsme cítili a viděli, že je to správné a že je naše práce užitečná.<br/> Aštar odešel za svými dalšími úkoly, ale stále nás občas navštěvoval. Bylo vidět, že jej naše pokroky těší.<br/> Až jednoho dne, to jsme měli opět společnou sešlost, nám oznámil, že na delší dobu odchází za svými úkoly v blízkosti Země. A to nám připomnělo důvod, proč jsme vlastně na Tempus přicestovali.<br/> A tak jsme druhého dne společně vyrazili za Jurajem Navarrem.<br/> Už nás očekával.<br/> „Trvalo vám to docela dlouho,“ řekl nám poté, co nás přivítal v Centru Temporární jednotky, „ale jak jsem slyšel, dobře jste ten čas využili, takže je vše v pořádku...“<br/>Podívali jsme se na sebe a Navarro se usmál.<br/>„Dobrá tedy. Než se pustíme do vlastního výcviku, musíte podstoupit určité testy – jen jako bezpečnostní opatření, chápejte. Vaše těla a mysli musí být v perfektním souladu. Jen pro uklidnění – většinu z testů vůbec nepoznáte, protože budou probíhat na mentální úrovni. U jiných se bohužel vlastní aktivitě, ať už mentální nebo fyzické, každopádně nevyhnete…“<br/>Viděli jsme, jak mu zacukaly koutky a pochopili vtip poslední věty.<br/>A pak už přišly na řadu ony zmíněné testy.<br/>Trvalo to několik hodin, po kterých si nás Navarro opět zavolal.<br/>Bez jakéhokoli úvodu spustil svou řeč.<br/>„První, co musíte udělat, abyste zde uspěli, je zcela oprostit svou mysl a duši od jakýchkoli předsudků a omezení,“ řekl Navarro: „Během své práce se totiž setkáte s tolika zdánlivě nemožnými věcmi, které budou odporovat vašim dosavadním zkušenostem, že pokud to neuděláte, vaše mysl to neunese a můžete i zešílet. To je sice léčitelné, ale je lepší, pokud se vám něco takového nestane – zvlášť pokud na vás závisí osudy a životy nejen vás, ale také vašich spolubojovníků, nebo dokonce celých planet či vesmírů. Ne každý tuto odpovědnost a ten tlak unese, takže ne každý je vhodný ke službě v Temporární jednotce. Vy už jste během mnoha a mnoha misí v průběhu svých minulých životů prokázali, že na to máte. Ale i vy si musíte dávat pozor – je to totiž velice obtížné a velice nebezpečné… Ostatně proto vlastně podstupujete tento osvěžovací kurz. Ale o tom už jsem se zmínil dříve.“<br/>Navarro se na okamžik odmlčel, zpytavě si nás prohlížeje. Měl jsem pocit, že nám vidí až do hloubi duše.<br/>Chvíli byl tiše a my s napětím očekávali jeho další slova. Pak se mírně usmál, něco si pro sebe nesrozumitelně zamumlal a kývl.<br/> „Dobrá,“ pronesl po chvíli: „studoval jsem vás zevnitř, hlouběji, než si dokážete představit, a až na nějaké drobné výjimky jsem spokojen. Ale nebojte, nesrovnalosti napravíme a pak bude vše v pořádku.“<br/> Usmál se.<br/>„Abych pořád jen neřečnil okolo, řeknu vám, jak to bude probíhat. Během testů jsme zjistili vaše silné a slabé stránky, takže víme přesně, co od každého z vás máme očekávat. Protože si musíte obnovit všechny důležité dovednosti a schopnosti, rozhodli jsme se společně s Radou Tempusu použít následující systém: Každý z vás dostane individuálního instruktora, který mu pomůže s jeho vlastním výcvikem a obnovou schopností. Následně pak bude každý vyučovat svůj obor všechny ostatní, dle vlastního uvážení a podle přání ostatních. Můžete se dohodnou na libovolném pořadí, nebo trénovat ve skupinkách, to už nechám na vás.<br/>Teď vám prozradím, co jsou vaše silné a slabé stránky, abyste byli připraveni na první fázi výcviku.<br/>Vezmu to podle abecedy a použiji oslovení, která jste mezi sebou zvyklí používat.<br/>Adame, jako informatik máš na starosti logistiku a týlové zabezpečení skupiny. Budeš sbírat a zpracovávat informace a předávat je ostatním.<br/>Gandalfe, ty jsi výtečný ve vedení ostatních, takže ti přidělujeme celou skupinu na povel. Budeš je učit taktice a kooperaci, dále pak obecnému plánování v terénu a během příprav na mise. Také tvá vazba na Nefrita bude užitečná – budeš působit na jeho energetický a informační zdroj a budete se doplňovat a podporovat navzájem. Z tohoto důvodu rozšíříme tvou operační a skladovací kapacitu.<br/>Ivane, ty máš značné znalosti magie, takže to bude také tvůj pracovní prostředek.<br/>Nefrite, tvé napojení na informační síť Multiverza bude sloužit jako komunikační a informační prostředek skupiny. Dále tvé diplomatické schopnosti využije skupina při navazování kontaktů. A znalost teorie vědy bude sloužit při průzkumu nových technologií, které vám mohou pomoci při misi, nebo které případně převezmete pro Tempus. Budeš hlavní analytik skupiny.<br/>Štístko, ty máš vyjímečnou schopnost léčit svým dotykem, takže jsi od teď hlavní zdravotnicí.<br/>Teekayi, ty máš zkušenosti s temnými vesmíry a také tvé empatické schopnosti jsou značné, takže budeš psycholog a vyjednavač, pro případ, kdy by to bylo potřeba.<br/>Thore, tvoje energetické zásoby a schopnost využít velké množství energie tě předurčuje být zdrojem pro ostatní a budeš je učit, jak s ní zacházet.<br/>To je všechno.“<br/>Pokynul nám. „Teď vyrazíme do vlastního centra střediska, kde se pustíme do akce. Jste připraveni?“<br/>Už nebylo co řešit. Věděli jsme, že lépe už to nepůjde a že nemá smysl čekat. Jako by už teď mezi námi fungovalo telepatické spojení.<br/>Juraj se jen pousmál. Věděl dobře, co mezi námi proběhlo. Takže jsme se do toho pustili…</p>
<p>Mezihra: Střípky z výcviku <br/>(Trénink materializace objektu)<br/>„Dvacet psiqů?! To je málo, Nefrite. Znovu!“<br/>Podíval jsem se na něj.<br/>„Ale jak? Už jsem vyzkoušel všechno možné…“<br/>Zavrtěl hlavou. „Kdepak. Pořád myslíš jako Pozemšťan. Věř svému nitru, věř Stvořiteli – pak to půjde…“<br/>Povzdychl jsem a po chvíli pokývl. „Dobře, budu se snažit…“<br/>Okamžitě mně přerušil: „Žádné budu – prostě to udělej! Výcvik, pamatuj na výcvik.“<br/>„Dobře Gandalfe, jdu na to.“<br/>Znovu jsem se soustředil. Nemak Thargen! Příkaz proběhl mou myslí. Cítil jsem, jak se zvedá vlna energie a znovu se podíval na konstrukci. Tentokrát má mysl odhalila chybu takřka okamžitě. Hlavou mi bleskl nápad. Začal jsem rozmotávat konstrukci, tentokrát z opačného konce. A za okamžik jsem narazil na skrytou odbočku…<br/>Takže tudy ta energie uniká! Že jsem si toho nevšiml dřív. Chytrý trik…<br/>Sáhl jsem do struktury a rozpojil daný uzel. Pak už stačilo jen volný konec znovu Připojit. Vrátil jsem konec zpět na místo a usmál se.<br/>Aktivační impulz – teď! Soustředil jsem se a energie se rozlehla sítí. Jemnými impulzy jsem ještě popohnal proud správným směrem – a oblouk se rozzářil.<br/>Skvěle!<br/>Vzápětí jsem musel odvrátit oči, takový jas to byl.<br/>Zasmál jsem se.<br/>Gandalf pohlédl na monitor. „Pět set třicet dva tisíc, jedenáct psiqů – výborně. Máš nový rekord. A teď…“ znovu se soustředil na panel. Ucítil jsem jednoduchý mentální pokyn. A vzápětí se nad materializátorem zhmotnila loď.<br/>Oblouk zhasl.<br/>Podíval jsem se na Gandalfa – ten jen pokývl hlavou.<br/>Soustředil jsem svou energii na loď, posunul siločáry gravitačního pole, a loď se pomalu snesla na plochu.<br/>„Výborně,“ pronesl: „a teď přejdeme k další části – pilotáži…“<br/>Pokynul mi. Vzápětí jsme se krátkým teleportačním skokem přenesli k lodi. Vstup se otevřel, dal jsem své mysli mentální pokyn, a pak už jsme byli uvnitř.<br/>Přenesl jsem se do křesla a zaujal vyčkávací pozici. Mé ruce se samy přesunuly na kontaktní plochy. Vydal jsem mentální pokyn a má mysl se spojila s lodí.<br/>„Jsem připraven,“ pronesl jsem, připraven na další lekci výcviku. Tentokrát už se splést nenechám…</p>
<p>(Trénink mentálního boje s energetickými soupeři)<br/>„Dvacet sedm na dvanáct na třitisíce dvěstě.“<br/>„Jsi pomalý. Být to Černý, tak už tě má.“ Zamračil jsem se. „To, že máš energii, nestačí. Musíš reagovat rychle. A když nestíháš, svěř se svým instinktům – podvědomí reaguje mnohem rychleji…“<br/>Zatímco nad tím přemýšlel, vyslal jsem další cíl.<br/>Zareagoval až o tři vteřiny později. „Sto devadesát pět na šede…“ Víc nestihl.<br/>Paprsek koherentního světla zasáhl kapsli a Thor pocítil bodnutí energetického impulzu.<br/>Povzdychl jsem si. „Nemysli, nemluv, jednej!“ Viděl jsem, jak zatíná pěsti, takže jsem preventivně vyslal dávku uklidňujícího záření. „Takže znovu…“<br/>Další cíl se objevil o pět vteřin později – a tentokrát mentální impulz zasáhl. Koule plazmatu se roztříštila na tisíce malinkatých kousků.<br/>„Dobré, ale pomalé,“ řekl: „musíš se dostat pod dvě vteřiny…“ a vyslal další cíl…</p>
<p>(Seznáméní s djedem)<br/>„A teď přijde to nejdůležitější – věc, pomocí které se můžete přesouvat mezi jednotlivými větvemi času i uvnitř nich. Představuji vám djed…“ Wermin sáhl do prostoru a vytáhl odtamtud malou nenápadnou věcičku.<br/>Podívali jsme se na něj.<br/>„A k čemu to vlastně slouží?“ zeptal se Thor.<br/>„Djed je vaší základní pomůckou – s jeho pomocí můžete provést jednoduše přesun kamkoli a kdykoli, kde si to budete přát. Stačí jej uchopit do ruky, představit si místo a čas, kam se chcete přesunout, a pak už jen stačí stisknout trochu silněji, než když jej normálně držíte. Vzápětí dojde k přenosu. Pokud jste v nouzi, nebo se chcete vrátit zpět, rychle a silně jej stiskněte třikrát za sebou. Djed vás přenese sem na planetu.“<br/>„A na jakém principu vlastně funguje a odkud pochází?“ zeptal jsem se.<br/>Wermin pokrčil rameny. „To nikdo vlastně přesně neví. Rada Moudrých prostě v případě potřeby vytvoří tolik kusů, kolik jich je právě zapotřebí a přidělí nám je. My je pak dáme těm, komu jsou určeny. Říká se, že původně pocházejí přímo od Stvořitele – ale to nebylo nikdy ani potvrzeno ani vyvráceno. Ovšem víme, že obsahuje strukturu hmoty a energie, která je daleko za našimi možnostmi. Vlastně nikdo kromě Rady je není schopen zmaterializovat…<br/>A co se týče funkce, je to v podstatě jednoduché – djed prostě označí určitou oblast prostoru ve tvaru kvádru, dostatečně velkou aby se do ní vešlo vaše tělo a vše, co s sebou chcete přepravit, a pak jí prostě změní časoprostorově dimenzní souřadnice. No a to je všechno.“<br/>Na okamžik se odmlčel, vzápětí však pokračoval. „Přesun ovšem není jediná schopnost, kterou djed má. Dokáže vás ochránit před jakýmikoliv fyzickými útoky tím, že v malé vrstvě mezi vaším tělem a okolím vytvoří tenkou vrstvu bezprostoru, kde nepůsobí fyzikální zákony. Takže veškeré útoky, a jiné nepříznivé vlivy ostatně také, prostě neprojdou. Zastaví se přesně na hranici. Nepůsobí ani energetické ani mechanické zbraně a dokonce ani přímý fyzický útok. Můžete se procházet v libovolně agresivním prostředí a nic se vám nestane. Zajistí vám také dýchání, světlo a teplo. Jakmile se s ním naučíte pracovat, můžete ovlivňovat parametry ochrany, jinak působí v kvádru stejně jako u přesunu.<br/>Dále slouží jako komunikační prostředek mezi jednotlivými držiteli djedů – stačí si představit cílovou osobu a stisknout rukojeť. Většinou to působí jen v dané dimenzi, ale lze se naučit komunikovat i mimo ně. To je ale složitější a naučím vás to později. V případě nouze nejvyšší jej také můžete použít pro nouzové volání sem na Tempus. Funguje to vždy, ať už jste kdekoli a kdykoli.<br/>Dají se s ním také provádět další věci, jako například levitace, neviditelnost, procházení zdmi a podobně, ale to vám bude vysvětleno až přijde vhodný čas.<br/>Djed je většinou naladěn na jednu konkrétní osobu, ale majitel jej může předat komukoli jinému, nebo mu určit okruh osob, pro které bude fungovat. Pro neoprávněné osoby je to jen obyčejný, i když hezký, kus inertní hmoty.<br/>A poslední věc – pokud víme, jsou djedy téměř nezničitelné. Vlastně se dosud nepodařilo jej zničit jinak, než přímou dematerializací…“<br/>„A proč tedy djed nepoužívají všichni?“ zeptal se Teekay.<br/>Wermin se zamyslel a pak jen kývl. „Zaprvé proto, že je jich pořád příliš málo. Za druhé, protože není úplně jednoduché se je naučit ovládat – to ostatně poznáte sami. A za třetí, protože je v něm příliš mnoho moci na to, aby jej mohli používat obyčejní lidé…“</p>
<p>Kapitola pátá: Audience u Rady Moudrých<br/>Konečně jsme byli připraveni. Navarro to určitě poznal, protože když jsme se ten den sešli jako obvykle, už na nás čekal.<br/>„Zdravím vás, přátelé. Tak jaká byla noc?“<br/>Samozřejmě skvělá, jak jinak… i když mně od včerejška stále pobolívala ruka. Štístko se mi na to sice podívala a zranění vyléčila, ale stále jsem ještě chvílemi cítil slabou cukavou bolest. Myslel jsem, že by to mohlo být psychického původu, ale na tom vlastně nezáleželo – prostě jsem ji potlačil a dál si jí nevšímal…<br/>Až pak jsem si všiml, že k nám Navarro už chvíli mluví. Takže jsem se soustředil.<br/>„…a proto je čas navštívit Radu Moudrých,“ říkal zrovna. „Nemusím vás samozřejmě upozorňovat, co to znamená – čas vašeho nasazení do akce se blíží a já jsem hrdý na to, že jsme vám v tom mohli být nápomocni. Lituji pouze, že tu s námi teď nemůže být Aštar, ale jeho povinnosti u Země jsou důležitější.<br/>A nyní se přesuneme do Sálu Rady. Prosím vás jen, abyste byli zdvořilí a odpovídali pravdivě. Vím, že nemáte důvod ani potřebu v čemkoli lhát, takže to bude jen formalita. <br/>Pro zkrácení cesty využijeme tentokrát teleportační síť. Vím, že už jste se ji téměř všichni naučili používat, ale tentokrát vás ještě vezmu s sebou já.<br/>Připraveni?“<br/>Samozřejmě, že jsme byli. Cítil jsem rozechvění, neboť už za pár okamžiků budeme stát před nejmoudřejšími bytostmi této (a mnoha jiných) dimenze.<br/>Prostor se rozevřel a vzápětí jsme tam byli.<br/>Na to, jak důležitá místnost to byla, vypadalo její zařízení extrémně skromně. Kulatý stůl se sto jedenácti křesly okolo, stěny z mléčně bílého materiálu, který vyzařoval příjemné měkké světlo, a nad našimi hlavami levitující model soustavy, znak Rady Tempusu. A pak samozřejmě rada. Muži i ženy, nejrůznějšího věku i pohlaví, dokonce i barvy kůže.<br/>A ti všichni se dívali na nás.<br/>Aniž bychom si to uvědomili, najednou jsme všichni seděli v pohodlných křeslech a mluvili jsme s nimi. Viděl jsem to vše najednou jako z dálky, vnímal své tělo jen částečně – a konverzoval a konverzoval a…<br/>Ten rozhovor trval téměř tři hodiny. Přesto nikdo z nás nebyl unaven. Dnes už si přesně nevzpomínám, o čem jsme to vlastně mluvili, ale zdálo se mi, že jsou spokojeni. Nikdo z nás ani nebyl unaven, ani necítil hlad nebo žízeň. Cítili jsme se prostě skvěle a věděl jsem , že bych tam mohl zůstat věčně…<br/>Nakonec ale bylo po všem. Rada schválila náš výcvik a rozhodla, že jsme opravdu připraveni zapojit se do našeho úkolu.<br/>Vlastně ani nevím, jak jsme se odtamtud dostali – každopádně jsem se pak ale cítil báječně, skoro jako první den při cestě kolem rezonátoru u hlavní knihovny…</p> ok,tak nejdříve k těm 6 503 0…tag:inner-light.ning.com,2014-09-29:6370783:Comment:2652432014-09-29T04:02:48.893ZNaren Sahavahttp://inner-light.ning.com/profile/NarenSahava
<p>ok,tak nejdříve k těm 6 503 000 Dimenzí...Multiverzum se skládá z vrstev-princip "matrjožky"- a těch vrstev je "zde" dohromady 8 640 000...takže když je planeta Země z vrstvy 3 (jinak 3D),tak další vrstvy jsou 4,5,6...6 503 000...8 640 000 a jsme na povrchu Multiverza...a tady vnější pozorovatel vidí buňky(koule) dalších Multiverz,kterých je...?...a to neřeknu,protože Univerzum je plastické...a vyšší vrstva je Unoverzum...nicméně lidstvo zná 3d prostor složený z osy x,y,z...takže cestování…</p>
<p>ok,tak nejdříve k těm 6 503 000 Dimenzí...Multiverzum se skládá z vrstev-princip "matrjožky"- a těch vrstev je "zde" dohromady 8 640 000...takže když je planeta Země z vrstvy 3 (jinak 3D),tak další vrstvy jsou 4,5,6...6 503 000...8 640 000 a jsme na povrchu Multiverza...a tady vnější pozorovatel vidí buňky(koule) dalších Multiverz,kterých je...?...a to neřeknu,protože Univerzum je plastické...a vyšší vrstva je Unoverzum...nicméně lidstvo zná 3d prostor složený z osy x,y,z...takže cestování je založené podobně,jen x,y,z, jsou orientační veličiny pro cestování v kouli Univerza,aby se cestovatel neztratil v Unoverzu...</p> Zajímá mě,jak to pokračuje dá…tag:inner-light.ning.com,2014-09-28:6370783:Comment:2654012014-09-28T21:35:07.668ZIna Obrhttp://inner-light.ning.com/profile/InaObr
<p>Zajímá mě,jak to pokračuje dále.</p>
<p>Dík. Zdraví Ina</p>
<p>Zajímá mě,jak to pokračuje dále.</p>
<p>Dík. Zdraví Ina</p>