Sebepřijetí a úsměv

[Livisipea]

 

     Jsou lidé, a není jich mezi námi málo, kteří jsou nespokojeni sami se sebou…. Se svou vizáží… svým nosem, svými vlasy, se svou postavou, svým obličejem,….

Mají pocit, že to, jak vypadají, není dokonalé… chtějí se přiblížit ideálu…chtějí být dokonalí…

 

    Ale proč?????

 

     Kdo určuje pravidla dokonalosti?  Komu se chceme v životě přiblížit?  Komu se chceme v životě rovnat? Kdo řekl, že náš nos je příliš malý nebo velký? Kdo řekl, že naše postava je špatná, protože by měla mít méně kil nebo naopak více? Kdo určuje, jestli náš obličej je krásný nebo už nikoliv?

 

     Kdo v nás vyvolává pocit nedokonalosti, abychom stále měli pocit, že máme v životě co dohánět? Která autorita našeho života má takovou moc….?

 

     Jsme to pouze my sami….. My sami určujeme svou hodnotu i dokonalost… , jak si vážíme sami sebe …jak se máme rádi….

 

     Pocit vlastní nedokonalosti vyvolává pocity méněcennosti… kdy si začneme myslet, že nejsme hodni ostatních, jelikož jich nedosahujeme….  Nepřibližujeme se jim….a začneme se vydělovat…

 

     Kdo ale řekl, že máme být všichni stejní? Že máme mít stejnou barvu vlasů, stejný typ obličeje, že máme mít právě takovou postavu……?

 

    Dovede si to představit, kdybychom byli všichni stejní….?    Já ne…. Vždyť každý člověk je nádherný právě takový, jaký je, bez ohledu na svou vizáž…. Je originálem…. A tato originalita ho činí jedinečným….

 

    Lidi, proč dobrovolně zahazujeme svou originalitu a jedinečnost?  Jsme přece úžasné bytosti plné světla a lásky….Jsme originálem, tak ze sebe nedělejme plagiát… 

 

    Není důležité, jak člověk vypadá fyzicky, protože to vždycky pomine, ale kolik lásky a dobra kolem sebe rozsévá… Lidé na nás nevzpomínají proto, že jsme hezcí, ale vzpomenou si na nás proto, že jim s námi bylo dobře…. Že se s námi zasmáli, potěšili, či byli šťastní….

 

    Přestaňme se škatulkovat a začněme se přijímat takoví, jací doopravdy jsme… Každá naše chyba nás činí dokonalými…. Protože právě v naší nedokonalosti je naše dokonalost…originalita.  Každá naše chyba nás v životě vede dál k poznání. Proto napravme tuto chybu škatulkování a nespokojenosti….a přijměme poznání…, že jsme dokonalí takoví, jací jsme… právě v tomto okamžiku života…

 

    Pohleďme sami sobě do duše…. A najděme lásku…. Pak se podívejme na ostatní a vězme, že všichni kolem nás mají duši stejnou… plnou lásky….

 

    Začněme přijímat sebe i ostatní pro naši podstatu… zaměřme se na lásku v každém člověku….

 

    Jak jsem řekla, pouze my sami se vydělujeme a pouze my sami můžeme být se sebou spokojení… nikdo jiný to za nás neudělá…. Proto se už rozhodněme a začněme se přijímat a milovat pro nás samotné….

 

    Nepochybujme, že je to správné rozhodnutí… jsme bytosti souznění, poznání, vědění…

Tak vězme… neumět přijímat sami sebe je stejný prohřešek jako neumět přijímat ostatní…

 

    Proč? Protože jsme tu jeden pro druhého, protože jsme všichni spojeni svou podstatou, svou duší - láskou… proto ji hýčkejme a pěstujme jak pro sebe, tak pro ostatní… Přestaňme se vydělovat a přikročme k sobě blíž… otevřeme náruč jeden druhému… dejme si přijetí, pochopení…

 

    A jak začít? Když jdeme po ulici, jsme v obchodě, v zaměstnání či jinde, věnujme úsměv jeden druhému. Úsměv nic nestojí, ale druhého potěší… Úsměv je jako slunce v deštivém dni… rozzáří každou tvář… Prosvětleme své tváře jeden pro druhého…abychom byli sluníčky v dešti…. a lépe se našli…

 

    Jak jsem řekla, pravá dokonalost je v nedokonalosti… proto si nedělejme hlavu, že to nepůjde hned… Když víme, že chyby nás vedou k poznání… pak naše poznání je: „ Máme se rádi takoví, jací jsme v každém okamžiku svého života.“  To si říkejme každý den, a k tomu rozdávejme úsměv každému člověku…

 

    Takže začněme… posílám vám svůj úsměv…..

 

    A teď je řada na vás… pošlete ho dál….  :-)

 

 

Sebepřijetí

Mám se ráda a jsem sama se sebou spokojená v přítomném okamžiku.
Přijímám všechny části sebe sama.
************

Tím nejvýznamnějším krokem v procesu našeho léčení je přijmout sami sebe bezvýhradně - přijmout každou z mnoha svých součástí. To, jací jsme byli, když se nám všem dařilo, a když jsme měli smůlu. Když jsme se cítili osamělí a když jsme milovali. Když jsme byli pošetilí a když jsme měli ve všem jasno. Když jsme byli na dně a když jsme vítězili. To vše musíme přijmout. Většina z našich problémů pramení v tom, že něco ze sebe popíráme a odmítáme - nemilujeme se bezvýhradně a bezpodmínečně. Neohlížejme se do minulosti s pocitem hanby. Dívejme se na ni jako na bohatství a plnost Života. Bez toho bohatství a v této plnosti bychom tu dnes nebyli. V okamžiku, kdy začneme sami sebe přijímat bezvýhradně, se stáváme celistvými a vyléčenými.

Pokud nemáte rádi sami sebe bezvýhradně a naplno, naučili jste se to v některé fázi své cesty. Můžete se to odnaučit. Buďte k sobě od tohoto okamžiku laskaví.
*********
Přijímám vše,. co jsem si pro sebe vytvořila.
Přijímám sama sebe přesně takovou, jaká jsem. Podporuji se a důvěřuji si, ať jsem kdekoliv. Vím, že mohu spočinout v láskyplném prostoru svého srdce.
Pokládám si ruku na srdce a cítím lásku, která z něj proudí. Vím, že mám neomezený prostor k tomu, abych přijala sama sebe tady a teď.

Přijímám své tělo, svou váhu, svůj vzhled, svou sexualitu a své zkušenosti. Přijímám vše, co jsem si pro sebe vytvořila. Svou minulost, i svou přítomnost. Jsem ochotna dát vzniknout své budoucnosti. Jsem Božský, nádherný projev života, zasloužím si to nejlepší a nyní to přijímám.
Přijímám zázraky. Přijímám léčení. Přijímám celistvost. A především přijímám sama sebe. Jsem jedinečná a dokonalá a oslavuji to, kým jsem.

A tak to je...
**************

Vše, co potřebuji, ke mně přichází v pravou dobu a na pravém místě.

Žádám o pomoc, říkám andělům, co si  přeji, a dovoluji, aby se to stalo...

Jsem dokonalá, jsem krásná, a neustále se měním...


**************
Odjela jsem na 2 dny do Rakouska a mj jsem se tu potkala s knížkou Louise Hay - Myšlenky srdce... viz výše to jsou takové úryvky z ní...
a s tou knihou dokonale souzním.... je v ní plno učení, která jsem už dávno sama pochopila a dávají mi smysl...
****************

Mohu vám dát spoustu dobrých rad a spoustu skvělých nápadů, ale tím, kdo rozhoduje, jste vy. Můžete mé rady přijmout, nebo ne. Svůj svět ovládáte vy.
Stále dostávám nádherné dary.
Ve všem rozpoznávám bohatství a mám z něj radost. Učím se přijímat a ne vyměňovat.
Dostanu - li dárek nebo pozvání, nemusím ho oplácet okamžitě...
Dovoluji lidem, aby mě obdarovali. Možná nebudu moci oplatit právě tomu, kdo mě obdaroval, možná obdaruji někoho jiného. Na tom nezáleží.
Když dostanu dárek, který nepotřebuji, nebo nechci, řeknu si "s radostí přijímám" a dám ho někomu dalšímu....

 

http://angelaaa.txt.cz/clanky/103383/sebeprijeti/