PLANETA ZEMĚ - NEJODVÁŽNĚJŠÍ PROJEKT UNIVERZA

[Livisipea]

 

Život nikde nezačíná ani nekončí, pouze se přeměňuje. Hovoříme tedy o jeho formách  - podobách. Těch je opravdu hodně až po velice neobvyklé, jako např. fyzický život v hmotném světě na Zemi. Právě touto formou bych se zde chtěl zabývat podrobněji.

 

Projekt Země patří mezi nejodvážnější projekty projeveného universa. Byl umístěn na náběžnou hranu vývojové části Velkého cyklu do blízkosti obratníku. Vnímáno současným pohledem, vrcholné děje projektu Země jsou zároveň vrcholnými událostmi vývojové části Velkého cyklu. Jsou tedy identické s obratníkem.

 

V naší galaxii je individuální život jednotlivých subjektů (bytostí) většinou vázán na její rotující tělesa, jako jsou hvězdy a planety. Obvykle je na nich, v různých formách, rozprostřen mezi dimenze 4D až 9D. Takové uspořádání tvoří standardní, většinový život v galaxii. Při takové míře uspořádání již vzniká poměrně velká Synergie. Časem se ale objeví nápad jít ještě dále. To však ve stávajícím uspořádání není možné. Je tedy pro takový záměr zkonstruováno nové medium, nové prostředí - třetí dimenze (3D). Ta vznikne zpomalením informace a snížením dosavadních vibrací 4D. Tuto novou formu nazýváme hmotou. Je mnohem více asynchronní, než doposud známá prostředí. Pohybuje se na samé hranici možného návratu zpět. Přináší nová, velmi žádaná omezení.

 

Vznikne tedy planeta Země, v jejímž jádře je umístěn krystal 1D. Ten tvoří potenciálový protipól neprojevenému universu. Smysly Země jsou umístěny do 2D, která je úzce spojena se 4D. Hmotný svět je zasazen mezi ně do 3D. Trvá velmi dlouho (v rámci dějin Země), než si běžný život galaxie osvojí vlastnosti nového fenoménu - hmoty. První pokusy proniknout do 3D jsou dokonce neúspěšné. Bytosti, které se o to pokoušejí, vibrují příliš vysoko a jejich vědomí je ještě dobře propojeno s vědomím universa. Někteří však za pomoci vody uměle sníží svoji vibraci, zpomalí informační výměnu mezi sebou a universem a vplují do úplně neznámého prostředí - fyzického světa. Začíná období příběhů Země, které brzy předčí očekávané. Pokud by vás toto období blíže zajímalo, mohu doporučit knihu archetypálních dějin Země "Silmarillion" od J. R. R. Tolkiena, kde je toto období dle mého názoru zatím nejlépe zpracováno. (Velmi, velmi zajímavá poznámka. Více informací čtěte zde: http://probuzeni.blogspot.com/2012/04/tolkien-mimozemstane.html LF.)

 

Od těchto dob uplynulo mnoho precesních cyklů a fyzický život na Zemi doznal opravdu velkého pokroku. Dnešní "podoba" fyzického jednotlivce by pro tehdejší první odvážlivce byla nepředstavitelnou a neuvěřitelnou. Sestup do hmoty byl dlouhý a opravdu hluboký. Jedinec se dostal tak dalece do zapomnění, že zapomněl na své systémové spojení. Zapomněl i na to, jak si své vlastní příběhy nejdříve napíše a pak odehraje v nějakém fyzickém těle ve 3D. Také zapomněl na to, jak se na takové zážitky těšil. Nemůžeme se proto podivovat, že vznikají i tak kuriózní situace, kdy lidé pátrají fyzickými prostředky po 3D formách života mimo planetu Zemi v domnění, že je to jediná možná forma života. Po negativním výsledku usoudí, že jsou pravděpodobně v galaxii sami.

 

Popíši, proč je projekt Země zařazován mezi nejodvážnější projekty projeveného universa. Jedním takovým důvodem je její umístění do Zóny svobodné vůle. Těch v universu příliš mnoho není. Zóna svobodné vůle je místo s maximální možnou asynchronicitou, kde je vše dovoleno. Účastníkům je zde ponechána plně svobodná vůle k uskutečňování jejich záměrů. Zóna dovoluje jakékoliv konání bez omezení, ovšem s časově posunutou odpovědností (karmický kruh). To je velmi záludná kombinace. V současné době se v rámci urychlení vývoje jednotlivců tato prodleva zkrátila a odpovědnostní odezva je součástí stejného života, ve kterém k ní vzniknul důvod.

 

Aby mohla Zóna svobodné vůle být souladnou systémovou součástí, musí být stabilní a zohledňovat celkový systémový záměr. To je vyřešeno tzv. "koexistencí osudu a svobodné vůle". Ta je realizována pomocí klíčových snímků (bodů) osudu v individuálním příběhu jednotlivce (v lidském příběhu). Tyto klíčové snímky osudu si tvůrce svého příběhu zvolí sám před svojí inkarnací. Tím je nastavena trajektorie jeho fyzického života, jeho osud. Po inkarnaci již nemá žádnou možnost ovlivnění klíčových snímků, ovlivňovat může jen prostor mezi nimi. Vytváří tak proměnné okolnosti, za jakých projde dalším klíčovým snímkem osudu. Vlastní podoba příběhu závisí na hustotě a počtu zvolených osudových snímků. Uvedu dvě rozdílné situace. První příběh bude mít pouze dva klíčové snímky: narození a smrt. Vše mezi nimi si inkarnovaný jedinec může uspořádat libovolně. V takovémto případě se vůbec nedá sejít s cesty. Po odchodu z fyzického těla bude takový život vyhodnocen vždy jako úspěšný, ať se stane cokoliv. Je to typ příběhu, kdy není instalován žádný úkol, jde např. o vyzkoušení hraničních možností hmoty nebo jen o "rekreační" pobyt. Takový život jedince pochopitelně příliš nerozvine. K rozvoji a růstu dochází při překonávání překážek. To je náš druhý příběh. Tady si jedinec nastaví kromě povinných dvou klíčových snímků spoustu dalších. To jej na jeho cestě zavazuje jimi opravdu projít. Svobodná vůle je uplatňována v kratších úsecích a řeší spíše volbu prostředků k dosažení dalšího snímku. Nesejít z cesty by bylo obtížné bez zpětnovazebních indikátorů. Ty se objevují, zpravidla v třístupňové intenzitě, jakmile je ohrožen průchod dalším snímkem. Myslím, že jejich podobu nemusím popisovat.

 

Dalším důvodem zařazení Země mezi nejodvážnější projekty je realizace celého projektu v hmotném světě ve 3D. Fyzický svět je velmi hustý a poskytuje opravdu hluboké zapomnění. Realita je vnímána jen pomocí 5 smyslů a to pouze lineárně. Bytosti, které sem přicházejí, se zde setkají s věcmi, které nikdy předtím nikde v universu neviděly. Zažijí tu např. iluzi oddělenosti od Systému, časové omezení fyzického těla a iluzi konečnosti, ne-moc, strach, bolest, nedostatek atd. Je tu veliká škála interakcí mezi 3D tělem a okolní 3D realitou. Věci, po čase běžné, se zprvu jeví neuvěřitelné. Např. vnímání barev, poslech hudby, koupání se ve vodě, vůně květin, fyzické jídlo atd. Zajímavá je i verbální komunikace v 3D tělech. Setkání s projevy souběžně inkarnovaných bytostí, které se znaly před inkarnací, někdy překvapí. Platí čím blíže k obratníku, tím se na scénu dostávají temnější a násilnější kombinace příběhů. Díky "jepičímu" efektu je lidská bytost velice přizpůsobivá. Po určité době si i v těchto těžkých chvílích lidé zvyknou a berou ji jako jediný možný standard. Každý sestup má však svou hranici, od které se opět vzestupuje. V našem případě všechny sestupové tendence skončily průchodem projeveného universa obratníkem současně s dokončeným zemským obdobím Ryb.

 

Planeta Země, na které je tento projekt realizován, má velmi omezenou kapacitu. Bytostí, které se mohou fyzicky inkarnovat a na vlastní kůži Zemi vyzkoušet, je opravdu málo. Musíte mít dobrý důvod a trpělivost, chcete-li být mezi šťastlivci, kterým je umožněn inkarnační cyklus. Hodně štěstí.

 

16. 9. 2007

Karel Kourek

Důležité obrázky zde: http://www.pentablue.net/temata/07005.html

 

Zdroj: www.pentablue.net