Proč se mi nedaří mít dostatek peněz?

[Spokojený život (Nová cesta)]

Stále častěji se lidé ptají na finance. Nedostatek práce, dluhy, tíživé životní situace....to je kromě vztahů to nejčastější, s čím se v poradně při terapiích setkávám.

Jak na to, když potřebujeme peníze, ale ty se od nás stále vzdalují? Čím víc je potřebujeme, tím jsou dál....
Je jedno, jestli pro vás finance znamenají nalezení stabilní práce, více zakázek či více klientů....Jedno je všem společné.....je to chtění.

Každý, kdo zažívá nedostatek a je se situací nespokojený, vysílá chtění. Vysílá potřebu situaci změnit. Naučili jsme se být aktivní, protože "pečená kuřata nelétají sami do úst" a "ani kuře nehrabe zadarmo"...Máme zafixováno, že na to, abychom situaci změnili, máme být aktivní. Máme hledat, zkoušet, posílat životopisy, psát emaily, vyhledávat nakladatele....máme mít plán a plnit ho....jenže......

Jak to vnímám já? Všichni máme dostatek všeho, co ke svému životu potřebujeme. Každý z nás má přístup přesně k tomu, co potřebuje k tomuto životu. Každý z nás má dáno to, co mu bude přáno a je to opět každý sám, kdo udává, co to bude. Představme si obrovský katalog přání a v něm je vše obsaženo. Je v něm každá osoba, každá situace, každý předmět na světě....To vše je Vesmírný Katalog, to je to, co nám je dáno.

Ale jak se k tomuto katalogu dostaneme? Tady je právě kámen úrazu....ne aktivitou, ale pochopením souvislostí a toho, jak vesmírné energie pracují....

Abych měla přístup ke všemu v tomto katalogu, potřebuji být šťastná a spokojená ve svém životě. Každý okamžik prožívat, vnímat, být v přítomnosti. Pokud piju vodu, vnímat jaká ta voda je, být jí vděčná za to, že se stává součástí mého těla. Pokud jím pokrm, vyslat vděk rostlinám (pokud jíte maso, tak zvířatům) za to, že se staly naší součástí. Když zametám, luxuju, utírám prach, nakupuju, vařím, utírám pokakaný zadek miminu, řídím auto v parném dni, stojím ve frontě na úřadě....jsem vždy přítomna duchem. Vnímám co nejvíc své okolí. V každé situaci lze nalézt to co nám má být předáno. S každého setkání si můžeme odnést energii ve formě informace, kterou můžeme zužitkovat někdy v budoucnu.
Jakmile žijeme přítomností, i my se stáváme platnými členy společnosti. Předáváme druhým jejich část energie. Vnímáme jak jsme spojeni.

Pro některé jedince je těžké si představit, že jsme všichni propojeni, že jsme jedna velká jednota. Naučili jsme se svět vnímat očima a posuzovat vše podle toho, jak to svýma očima vidíme. Máme pocit, že naše tělo končí tam, kde končí jeho hmota. Naše tělo je ale mnohem větší. Jeho větší část se nachází mimo fyzické tělo. Všichni jsme chodící zářiče. Vibrujeme na různých frekvencích, vysíláme různé typy energie. Jsme to my, kdo určuje, jaký typ energie námi koluje a co vysíláme, to i přitahujeme.

Stejně tak rostliny a všechny předměty mají své vyzařování a protože energie nikde nezačíná a nekončí, jsme navzájem energeticky propojeni. Proto je možné se napojit na energii jiných lidí, ač jsou stovky kilometrů daleko. Proto se můžeme napojit na Vesmír....protože naše energie nekončí tu na Matce Zemi, propojené je absolutně všechno....Celý Vesmír.....

Naše těla jsou vzájemně spojená, a to jak těla lidí známých, tak i neznámí. Je pro nás těžké představit si, že jsme propojeni s "negativními bytostmi" a lidmi, kteří dělají "špatné věci", dokonce i s politiky jsme propojeni....

Pokud já jako jeden jedinec zvyšuju své vibrace, umožňuji to i lidem ve svém okolí. Ti to pak posílají dál, a tak každý člověk může vlastně změnit svět. Každý může zvyšovat své vibrace a pomáhat tak celému kolektivu. Již neplatí, že "obyčejný člověk" nic nezmůže, netřeba spoléhat se na "vládu". Jsme to my, kdo měníme svět. Každý po svém. Každý ze svého úhlu pohledu.

To, na co myslíme a čím se zabýváme, určuje náš energetický potenciál. Pokud se soustředíme většinou na to, jak druhým pomáhat, jak být vstřícný, pokud většinou děláme to, co nás baví a i naopak učíme se mít rádi všechny činnosti, které děláme, přispíváme celému kolektivu ke zvýšení vibrací. Pokud se zabýváme svým okolím ve formě kritiky, pokud kritizujeme druhé za to, co udělali špatně a hledáme na nich mouchy, jednak vysíláme svou představu sebe samých a druhak vibrace své i svého okolí snižujeme. Nezapomínejme, že jsme všichni propojeni, a tedy pokud kritizujeme druhé, kritika se dotýká i nás samých....protože kde končí energie? Energie nekončí, energie stále plyne, stále proudí, koluje, pouze může měnit svou formu. A o to nám přeci jde....takže.....jak to udělat, abychom měli dostatek toho, co potřebujeme, jak to udělat, abychom našli práci (doplňte to, co potřebujete vy).....

Přístup k Vesmírnému Katalogu získáme v momentě, kdy se na něj vyladíme. A jak se vyladíme? Jsme spokojení a šťastní, protože víme, že pocit štěstí se nezíská penězi, je to stav naší mysli, do kterého se můžeme dostat během jednoho okamžiku. Může nám v tom pomoci ocenění všeho, co máme. Vyjádříme vděčnost Vesmíru/Stvořiteli/Bohu.... za vše, co už máme. Vyjmenujeme všechno, osoby, předměty, části těla, rodinné příslušníky....vše co nás napadne. Čím víc vděku vyjádříme, tím víc se vylaďujeme.
Dalším aspektem je sebepřijetí. Přijímáme se takoví jací jsme, se všemi aspekty.
V neposlední řadě je třeba uvědomit si, že vše, co se děje, je správně. Všechna rozhodnutí, která jsme již učinili, všechny "omyly", "chyby"....to vše bylo správně. Udělali jsme to, jak nejlépe jsme v dané chvíli mohli.

Absolutní přístup k Vesmírnému Katalogu už je na dosah. Jakmile přestaneme usilovat o cokoliv, protože věříme, že se to k nám v pravý čas dostane pravou cestou, jakmile přestaneme vysílat jakékoliv chtění změny situace, člověka, financí...tak potom si tento kanál zpřístupníme. Je to trošku paradoxní, alespoň pro náš styl vnímání....že vše se k nám dostane v momentě, kdy o to neusilujeme, kdy je nám to lhostejné a je nám to úplně jedno. V tu chvíli totiž vibrujeme na velmi vysokých frekvencích, dáváme tím vesmíru najevo sílu své víry. To je okamžik, kdy otáčíme hlavním uzávěrem a otevíráme ho.

Rádi bychom věděli dopředu, jakým způsobem se k nám to, co potřebujeme dostane. To je opět další překážka na trati....Nás nemá zajímat, jak to Bůh udělá, protože pokud nás to zajímá, je to opět vyjádření nedostatečné víry...Tady teď nemluvím o nějaké krátké myšlence, ale o tom, že tuto myšlenku nerozvíjíme. Pokud se necháme chytit egem a začneme přemýšlet, jak se k nám potřebné peníze dostanou, když nemáme tu práci kterou potřebujeme...atd....tak jsme kanál uzavřeli....

Nezapomínejme, že chtění přitahuje ještě víc chtění. Kdo chce situaci změnit, vysílá vesmíru informaci, že není spokojený s tím, co dostává. A tak pokud vysíláme chtění, přitahujeme si ho ještě víc do svého života. Čím víc chceme situaci změnit vlastním úsilím, tím víc se nám to chtění násobí, situace se stále zhoršuje a my nevíme, co dělat....a přitom stačí jen přijmout vše, co přichází. Kdo přijímá vše s vděkem, plave s proudem, kdo svým chtěním vyjadřuje nesouhlas, nespokojenost - plave proti proudu.
Je na každém z nás, kterou cestu volíme. To je naše svobodná volba :)

Přeji vám všem krásný den :)
Jolana

Fotky: internet

článek: www.nova-cesta.com

[Daniela]

úžasné děkuji  a sdílím

[Spokojený život (Nová cesta)]

:)

[Hrošík]

Děkuji! Skvělý článek :-).