Příspěvek velikonoční s mottem – sníh odhrnu a události shrnu, od Živé Vody.

[Živá Voda]

   Srdečně Vás zdravím ze zasněžené jižní Moravy. Tož takto jsme si velikonoční svátky nepředstavovali, že? Odloživše úhrňač na sníh  z ručky jedné a metlu z ručky druhé, původně chtíc psát jen komentáře, ale pak podobně jako Budy či Daniel prsty prostě nezastavím, tak z toho vznikne blog  a jak to tak vidím, dnes se to bude přechodníky jen hemžit. Ano, proč vlastně nepoužívat více přechodníků, snažíce se o přechod do jiných dimenzí, že ano?

Co vám tedy dnes hodlám sdělit? Začnu tím, jak jste se  v komentáři pod Féwou z 9.3. bavili o 3 dnech temnoty a Lumír podotkl, že nemusí být zhaslé ve fyzickém slova smyslu, ale něco takového, jak jsem prožila já ( můj blog z 9.3. Úryvek z deníku …). Nyní, zhruba po měsíci přidavše pár postřehů musím říct, že to bylo nesmírně užitečné. Co jsem prožívala v té době a ono to zhruba byly ty tři dny! I když já jsem se odpojila i z těchto stránek, může se to udělat i pouze virtuálně, aby nezmizelo nic z toho zde napsaného. Prostě jsem se jakoby vypnula, zdánlivě jsem byla přítomna v tomto fyzickém světě, ale spíš jako zombie. Já byla uvnitř sebe, vešla jsem dovnitř, posadila se na židli, čekala a  naslouchala.

 Uvědomuju si, že jsem asi v těch dnech odpojení  i přestala slyšet ty zvuky, pískání apod., co slyší hodně z vás. Pak jsem je začala slyšet znovu, ba i silnější.

Škoda, že jsem si nepoznamenala, kde bylo video o ruských vědcích, co dělali experimenty s velkými zrcadly, to byly takové spirálovité roury z hliníku, tam zavedli člověka, posadili ho na židli, no přesně tak jsem si připadala. A v té izolaci a klidu jsem se našla, uviděla, uslyšela a zároveň i vše, zda to bylo VŠE, asi ne, jen tolik, kolik jsem schopna snést. Uvidíme.

Další pocit, a to velmi skutečný byl – ulehnouce do postele, cítila jsem v týlové oblasti hlavy jakoby bublinu a v ní se něco dělo, tak asi na třikrát. Přiblížím, zejména dámy budou v obraze, jakoby mi Vidal Sasoon česal na hlavě drdol, taková Věra Čáslavská, jen hopnout na bradla. Nepídíce po tom, co to je, čekala jsem, vědouce, že se to brzo dovím. Pak jsem uviděla obrázek zeměkoule, jak jsou kolem ní ty radiační Van Allenovy pásy a hned jsem věděla, jak matičce Zemi je.

Další co mně přitáhlo –jméno dr. Hrušovský, tak jsem se podívala dnes dopoledne na to video s ním. Není pro mě neznámá osoba,  „sleduju“ ho víc jak 20 let, četla jsem jeho články v Regeneraci a Regeně apod.., děti u něj byly v Praze, když dělal tu homeopatii, pomohl, říkaly, že on sám je osobnost, že to byla u něj „síla“. Lituju, že jsem nejela na jeho seminář do Brna, kde byl nedávno. Jestli tam v dohledné době bude, pojedu, bych se mu podívala do očí a byl by pro mě jasný. Také jsem dumala nad těmi termíny, prosejeme, procítíme, uvidíme.

Mně zaujala ta pasáž -  vzhledem k výše uvedenému mému drdolu to mohlo klidně být odpojení od Matrixu?

Vzhledem k tomu, jaký pocit radosti a svobody mám a vzhledem k tomu, že vím, jak se umí krásně věci řadit tak, abyste porozuměli, vědouce, že se pilně pracuje na našem osvobození, musím se s vámi podělit o tuto svou radost, povzbudit vás. Třeba tady tímto –v noci na sobotu  30.3. se mi zdálo hodně snů, ale nejdůležitější byl tento. Odehrával se v městě Hodoníně, kde jsem se narodila a chodila na střední školu. Byla jsem na nádraží, stála na nástupišti, samozřejmě i za mnou stálo hodně lidí. Před námi byly koleje, pak taková nízká stěna asi metr vysoká, za ní opět koleje. Chtěla jsem jít jako ostatní dál.  Ve stěně  či spíš zábradlí byla branka,  takový obyčejný obdélník z trubek bez výplně. Všichni jsme stáli a čekali, kdo nám tu branku otevře . Po kolejích už nejezdily žádné vlaky, provoz už byl  zastavený!

Až konečně mně napadlo, že si tu branku prostě otevřeme sami a věděla jsem, že ji budeme muset otevřít ne klasicky jako dveře, ale byla zasunovací do boku, logicky , kdyby  se otevírala jako dveře, zasahovala by do kolejí.

Žasnouce, jak jsou věci v podstatě velmi jednoduché už nehledám žádné  pozlacené brány po stranách s nějakými trubači, kteří by troubili fanfáry, když k nim dorazíme. Dělám si 5 a výše D v sobě, ve svém srdci a pak vzhledem k zákonu přitažlivosti šup tam!

Tak vám to sem moji milí dám, abyste věděli, že na vás myslím.

Teď se zaměřím na to počasí, to nám také něco naznačuje. Takové počasí nám např. zastaví dopravu, vlaky nejezdí apod.

Učitele češtináře prosím, aby mi prominuli možné nepřesné použití přechodníků, vždyť já jsem je použila s takovou vášní!

Přeju vám všem příjemný večer, zítra si dámy doufám užijeme pěkné šlahačky po přislušných partiích těla, muži prosím buďte jemní a své pruty, vařečky a jiné náčiní používejte sice důrazně, ale s citem. Ať se nám všem dostane sladké odměny!

S láskou Vaša Živá Voda

 

 

[Ladislav]

Pekne sa vieš obracať Živá Voda, smädnému dávaš zadarmo zo svojich pramienkov. 

[Hrošík]

Voděnko děkuji za Tvé sdělení a lásku, s kterou nám jej předkládáš! :-) Přeji krásnou sváteční noc a Světlo a Láska ať Tě provází každou vteřinou Tvého pozemského bytí.. :-)

[Ywet]

Ďakujem Živá Voda za tvoje psaníčko, Pripomenul sa mi sen z tohto týždňa.
Vagóny plné ľudí. Veľa ich bolo takých, že ani nevedeli prečo sú vo vlaku a kam ich povezie. Z nástupišťa som rozdávala do vagónov letáky. Bol na nich uvedený životopis sprievodcu toho vlaku.
/Ľudia sa potom mohli lepšie rozhodnúť, či sa s ním nechajú sprevádzať alebo vystúpia. Mne osobne sa sprievodca "nepáčil". Tvárila som sa neutrálne, akoby nezúčastnene, aby som neovplyvnila rozhodnutia cestujúcich./

Magická zrcadla - okna do budoucnosti a do jiných světů  ZDE

[Živá Voda]

Po krásném prosluněném pondělí píšu dodatek k blogu, věru je ho třeba, jednak aby si Daniel nemyslel, že velikonoce jsou u nás ve stylu filmu 9 a půl týdňa, s Mickey Rúrkem a Kim Bejsindžr. Dobře jsem se nasmála Danieli, šlahačka se u nás na jižní Moravě na moravském  Slovácku říká tomu, když chlapci a muži chodí šlahat ženy a dívky pomlázkou spletenou z 8 vrbových prutů – u nás sa jí říká „žila“. Dočetla jsem sa, že tak v 19.století šlehali mládenci děvčata po rukou a ramenou, ono to ani jináč nešlo, tenkrát by to bylo pěkně necudné, včil pěkně po prdelce. Vodou se u nás nepolévá. Jak se tomuto zvyku říká u vás nevím.

Tvůj komentář jsem si přečetla velmi pečlivě, připomněl mi totiž něco, o čem jsem se v blogu nezmínila, tak to napravím. Já  totiž od té doby odpojení a přesunu myšlení z mozku do srdce cítím, že jinak pulsuju, srdce mi jinak bije, o tom jsem už vlastně psala v blogu 24.2. Cítím každý úder srdce tak silně, cítím každou žílu a cévu v těle, jak jimi pulsuje ehm, vlastně co? Bójím sa pichnút do prsta, jestli mně vůbec ještě v žilách koluje krév. Tak je to jiné, silnější, uvědomělejší, jinak vše prociťuju. Jinak myslím, jinak konám, abych použila vlakový termín ( taktéž hodně vypovídající sen Ywet! ) přehodila jsem výhybku, ale totálně!

 Danieli, samozřejmě vůbec nepochybuju o tom, co píšeš, piš dál a vlastně také všichni ostatní. Velmi pozorně jsem si přečetla tvůj úvodní blog, kde jsi se představil.

Tak, jak jsem elegantně vyřešila otevření branky v tom snu ( viz blog výše), tak se mi daří řešit různé „ záhady“. Mám dobrou průpravu, dřív jsem hodně luštila, nejen křížovky a byla jsem úspěšná. Třeba sudoku mi šlo velmi dobře, ale přílišné zaměření na tento typ mozkové činnosti mi vyřazovalo z činnosti intuici, představivost. Teď mi jde vše daleko líp, jsem takový světelný Colombo?

Teď jdu vyřešit jednu záhadu. V úterý jsem si přemalovala stěnu v pokoji, jak mi u ní stojí postel. Klasicky, tím chlupatým bílým válečkem ( ne opravdu jsem nepoužila králíčka). No a ve středu jsem si všimla, že se mi na stěně za hlavou objevily skrvrny asi 2 cm v průměru a nad nimi dva plasticky vystupující podélné pásy. Tak jsem je prostě přetřela štětcem a ony se objevily zase, udělala jsem to asi 5x, a zase.Maluju už léta, vím, že když válečkem přejedu vícekrát, může se stát, že se vám odloupne předchozí nátěr, ale toto? Konečně jsem si nasadila brýle a zjistila, že ve středu každé skvrny je asi 2 - 3 mm dírka, jako by je někdo vystřílel do stěny brokovnicí velmi malé ráže. Ty dírky  tam opravdu před tím nebyly, stěna byla naprosto hladká. Dívám se na to, pak vytáhnu atlas hvězdné oblohy, protože věřte nevěřte silně připomínají souhvězdí. Plejády, Severní koruna, další jsem ještě neurčila. Zítra si přinesu tónovací barvu, zkusím je zvýraznit a vyfotit. Naučila jsem se přetáhnout fotky do PC, upravovat, tak sem zkusím nějaké dát. Mám krásný východ a západ slunce. Též mně předevčírem napadlo podívat se na naši kočku. Dovolila jsem dceři vzít kdysi kotě, ale trvala jsem na mourovaté. Léta ji hladím po kožichu, nyní jsem poslechla hlásek, který mi říkal, podívej se na ni pořádně.  No podívala, vyfotila, též sem dám.

Díky všem za milá slova, cokoliv se dozvím, předám, s láskou to sem naservíruju. Též se těším na vaše další příspěvky, jen pište, ať mám co řešit -J

Nácvik vkládání fotek :Západ slunce před asi 15 minutama. Východ slunce 24.3., pokus o vítězné véčko.

při úpravách jsem teď obrázek otočila (omylem?) a po obrácení vzhůru nohama: kdo najde zvířátko?

nápověda: psala jsem o něm v textu -:)

[Živá Voda]

Ano, jako by ta kočka už byla „ v nebi“ a teď se zkoumavě dívá na nás, pacičky založené. Přidám fotky naší Micikáty, bo to mám udělat. Zatím jsem nevložila fotky do sekce FOTO, zkusím to potom, zdá se mi tam lepší rozlišení. Tak luštěte, možná jsem ji měla více uhladit, opravdu se mi zdá, že se jí takováto kresba objevila nedávno.

 

Začátek "startovní dráhy"