..o stávajícím novém...

[Karla]

Dnes nad ránem se mi chvilenku prožilo, jak je to možná s oním novým začátkem.. ..no, asi takto.,o tomtéž píše nebo povídá více lidí, ale mně se to poprvé zviditelnilo a poprvé jsem tím, zatím alespon na chvilku, byla.. ..nějak jsem dřív čekávala, že ona změna přijde zvenčí – nastane energetický blackout, zboří se pc sítě a tím funkčnost veškerých úřadů, skrz nastalý chaos se vše začne tvořit od nuly.. jakože se to tak nějak provede vně samo a já jen vpluji s úsměvem do nových podmínek.. ..na základě více či méně logických úvah mne tato vize postupně opouštěla, asi proto, aby uvolnila místo onomu dnešnímu vjemu.. .. vlastně to začalo tím, že jsem vně neviděla nic nového, ani novou jinou planetu, ani nové jiné podmínky, jakoby vše při starém.. viděla jsem svůj vnitřní prostor srdce..ten který, jak jsem psala dříve, je podle mého novým centrem přijímání informací našeho vnějšího prostředí, universa. ..jakoby mozek či hlava, nebo řekněme myšlení, staly se až druhotnými při průtoku oněch universálních informací námi.. tedy viděla jsem onen prostor srdce, kterým najednou proudilo vše, protože onen prostor byl jakoby tak obsáhlý, že vše pojal.. a ten prostor uvnitř mne se postupně rozšiřoval do tvaru koule se středem v onom srdečním prostoru a začal mne přesahovat,opravdu jako když uvnitř mne je obsaženo cosi, co je větší než já.. ..bylo to jako když se odpoutám od středu na nultém poschodí a kráčím do vnějších a vnějších poschodí, jako vrstev oné oslíkovo cibule.. až jsem překročila to své stávající vnější poschodí a vystoupila kamsi ještě výš..a pod sebou jsem viděla a vnímala co se děje na všech vnitřních poschodích, protože byly mojí součástí, ale děje na těch nižších z nich jsem sice vnímala, ale osobně, ve smyslu zranitelnosti, se mne nedotýkaly.. ..pouze kdybych si chtěla sestoupit a ztotožnit se s nimi.. vnímala jsem vše jakoby z tohoto rozsáhlejšího nadhledu a bylo mi lehce, to těžké hustší ve mně, či skrz mne, stále probíhalo, ale jakoby bez osobního vlivu, na jiné, mne nedotýkající se úrovni..( prostě kdesi v přízemí a to už bylo dost daleko..:-))... . a v tu chvíli, jako bych věděla, že to je ono, že budu li chtít, budu dál dělat to co dělám, že postupně a s nadhledem zpracují své nedodělky, nastane li čas... .. že budu žít klidně tady a ted, kde právě jsem, a konat to, co právě konám, jen jako někdo jiný, pro koho je toto stále více jemnou hrou, která už nutně není jím samým.. jen ve stavu jakési průběžné lehkosti... .. a pak ony hustoty stávajících struktur a forem sice mohou existovat, ale pro mé vnímání, ve zcela jiné kvalitě, protože ta jejich destrukční část poplyne už jakoby jinudy.. ..a tak jsem věděla, že vše je patřičné tak, jak právě je, že není třeba měnit.. a taky, že až náš lidský celek bude tvořen určitým množstvím takto vnímajících, stanou se pro něj, a tím i pro nás, nás ony tíživé kvality natolik nedůležitými a nepodstatnými, že nám prostě upadnou od rukou a srdcí a my klidně půjdeme dál, jako jdeme teď, k dalšímu stupni lehkosti.... a nějak cítím a začínám uvnitř vědět, , že pro mne tato cesta srdcem začíná být pomaličku, ale jistě, tím, co vlastně hledám.. a že to mám celou dobu v sobě.. že jsem tím a začínám si to uvědomovat....tady a teď.. :-))))) ..my se máme..

[Livisipea]

Karlo, úžasná vize a nádherně jsi ji vyjádřila slovy...dííííky :-)

[Livisipea]

[Miriam]

Karla ďakujem, bolo to pekné, Ja som až tak veľkú vec nezažila, ale dnes ráno, po niekoľko dní čo som cez deň musela pospávať, som ráno nevedela ako už asi 3 rána poriadne rozlepiť oči. A vtom sa stalo niečo čo som nečakala. Keď som sa pozrela na umelé svetlo zo žiarovky alebo baterky, nemohla som uveriť tomu čo vidím. Videla som všetky farby spektra. Čiže namiesto bielej či žltej, som okolo žltej videla oranžovú, zelenú v krihoch. Bolo to prekrásne, ale trvalo to len krátko kým som mala zalepené oči. Napriek tomu ten pocit bol úžasný. Ďakujem všetkým ktorí sem píšete pekné veci, nevzdávajte to. Aj ja osobne cítim, že asi nikam neprevibrujeme, ale že sa nám čoraz viac bude dariť ak budeme chcieť byť nad vecou. Posielam veľa lásky všetkým. Miriam

[Karla]

děkuji všem.. víš miriam, relativně to nebyla velká věc, pocit trval vlastně malou chvilku, jen byl jakoby hodně hlubokej.. v těchto chvílích vzniká onen paradox stávajícího, námi vnímaného, času tady v těle.. malinký časový interval se v lince jakoby otevře a rožšíří se kolem dokola..jako ohromná bublina na niti času.. a v té lze pobýt a rozprostít v malé chvilce doširoka.. tak to bylo asi i s tvým světlem a se všemy těmy vhledy do Bytí, které se nám občas zadaří.. je to vlastně o vnímání oněch skulinek tady a ted, které nám se zdají zatím být skulinkami, ale časem poznáme, že dveře jsou otevřeny po celé šíři.. pak asi zvědomíme, že linka času byla jen občejnou nataženou nitkou..   ..no a to převibrování je právě onen náš vnitřní pohyb vnímání po jednotlivých patrech, protože co patro, to jiná frekvence... prožíváme tu samou věc, jen odjinud.. a odtut je onen náš posun...