.o dobru, zlu a třeba o matrixu..

[Karla]

   úvahy těchto mých dnů.. ..na počátku bylo slovo..nebo výdech a nádech, chcete li..výdech či nádech apriori nejsou špatný či dobrý, dábelský či andělský..prostě jsou.. jsou součástí projeveného celku, který je v množině všech prvků které obsahuje, harmonickou soustavou.. kdyby nebyl, zhroutil by se do formy dalšího celku, bližšího rovnováze.. vlastně je tento celek, tato rovnováha souborem drobných pohybů či vlnění, kterými se rovnovážnost úrůběžně udržuje.. tedy všechny podstruktury a vlnky jsou patřičné, v souhrnu harmonii udržující.. pak přichází na řadu slovo..možná ani ne slovo, ale hodnocení-postoj - nádech z pozice pohledu zuvnitř nádechu řekne: ty výdechy jsou úplně jiné, dělají to jinak než já, vlastně úplně opačně, nerozumím jim, nesouhlasím s nimi.. vlastně je nechci, jsou nepřátelé..a tím je vložena vazba i síla nepřijetí, a již zde není harmonie celku nádechů a výdechů, ale souboj mezi stranou výdechů a nádechů, který trvá a bude trvat tak dlouho, dokud bude existovat posuzovací vazba..
  a tak je to se vším,..vstoupili jsme do kolotoče posuzování a oddělování se, snad v úmyslném zapomění, že jsme celkem, snad proto, abychom tuhle hru na oddělenost prožili v opravdovosti prožitku, který by bez onoho zapomění byl jen jako.. vlastně jsme to byli my, kdo prvotně pojmenoval věci dobrými, špatnými, bílými černými, ovládacími, obětními, spravedlivými či nespravedlivými, ochrannými či ubližujcími, ďábelskými či andělskými.. a tím jsme tyto struktury relativně zreálnili..sami sobě.. protože postavím li svým poutem posuzování cokoli do pozice třeba zlého, ono na druhém konci, aby bylo vyhověno mému náhledu, se zlým stává a je na konci toho provazu tak dlouho, dokud já svůj provaz nepustím.. pak teprve to na druhém konci zesvobodním a ze dvou antagonistických principů se stanou opět harmonické části jednoho celku..
..tedy boj se zlem, nespravedlností, nepřáteli či matrixem takové vlastně vytváří.. stejně tak jako naše distancování se od nich či popírání je vlastně jako popírání sama sebe, odmítání buněk svého organismu - jaterní bunky nesouhlasí s činností buněk svalových a nepřejí si je ve své realitě -pryč s nimi!! :-) - tak nějak..
..tak mi nějak zase o kousek došlo, ted v neděli, že jedinou cestou k harmonii projeveného uvnitř i vně mne - což je totéž - je přijímat všechny principy, které kolem proplouvají a jakoby ke mně vstupují, přijímat je jako součást sebe sama a jako součást sebe sama je milovat (což neznamená s nimi souhlasit, jen nemít v prvotním nastavení jejich odmítnutí, nepřijetí), vstřebat je, pojmout do sebe a svého relativního světa jako nedílnost a patřičnost..a i když tyhle věci se většinou jeví jako nám nepříjemné či bolestivé, tak vložit do nich přijetí jako součásti mého celku.. tento proces či úkon se však může jevit až jakoby neproveditelný.. ..proto se mluví o cestě průběžného uvědomování si přítomného okamžiku, bez tíhy vazby minula, budoucna,zvyku, vzpomínky atd.. protože v tomto a tomto a tomto právě probíhajícím okamžiku samotném, mi míra bolesti či emoce přijde jen v hodnotě právě tohoto miliokamžiku a již není tak neproveditelné si přijetí uvědomit a vložit.. jakobychom těžkou hromadu uhlí najednou neunesli, ale po kousíčkách v míře zvládnutelnosti ano... a že vlastně jednoduchou, ač relativně obtížnou, cestou, je ona neustálá bdělost v tom co mi postupně přichází a přijímání tohoto bez dalšího posuzování..tak se po kousíčkách rozvazují jednotlivé vazbičky, přícházející postupně v příslušný čas, a náš prostor, náš matrix se pomalu čistí a rozvolňuje, lépe a lépe se dýchá tam, kde bylo nedýchatelno, světlo prostupuje všemi uvolněnými švírami.. a náš organismus jako celek je opět o trošku lehčí a prostupnější pro vstupující světlo našich neměnných Bytí..

[Anka-veva]

Táto debata mi pripadá ako nejaký zvláštny test na naše ego,ako zareaguje,a či zareaguje.

[Semangat]

Jestli Ty mas jasno pak neni ani mozne myslet si ze nekdo to ma jinak.

 Tohle ale neni o zadnem rozmysleni. Ten pojem tady neni presny (rozumej z meho uhlu pohledu ) :)

 

[Semangat]

Anton, ja vidim ze jsi psal jak o preciteni tak o rozmyslani. Rozumej ze reaguju na to slovo rozmyslanie. :)

 

Reknu Ti jak to vnimam ja osobne. Uz ted je rozhodnuto. :)

[Zlaté Živé Světlo]

Tím, že se mění kolektivní vědomí, tím se na podvědomé úrovni mění naprosto každý a to aniž by si to na vědomé úrovni své existence uvědomoval.

[Ladislav]

Takže reagujem tiež.. ešte k tej etike, či morálke. Toto je obecne platný fenomén, nemožno ho oklieštiť do nejakého vnútorného úmyslu, alebo  kto a ako to vnútorne vníma. :D To bolo možné snáď na divokom západe , ale medzi kultivovanými ľuďmi to tak nie je. Je daná určitá pomyslná latka, alebo úroveň vyjadrenia vedomia, ktorá jednoducho nepustí ďalej akési jednoduché výhovorky, alebo prizpôsobenie sa na vlastnú úroveň.. Buď sa morálka/ etika ctí, alebo nectí, ináč tiež povedané nesiahneš na ( nespochybníš )   dôstojnosť človeka. Čiže platí, o čom sa zmienila Gitka. Najprv si treba prebrúsiť vlastné svedomie a potom sa môžeme so cťou pohnúť ďalej. Nemyslím adresne, samozrejme.

[Zlaté Živé Světlo]

Milí priatelia, je 29 dní do vzostupu Zeme, najvyšší čas sa UVEDOMIŤ a zostúpiť z hlavy do SRDCA, nie je to jednoduché a hlavne veľa z nás nevie ako to urobiť: blokuje nás myseľ, nekonečné myšlienky, presvedčenia, výchova, náboženstvo, blokujú nás traumy, ktoré sme prežili, celá hora emócií, to všetko nás zastavuje pred bránou do srdca, pretože to boli! Keď si ale spomenieme kto sme, že sme láskyplné bytosti jedného Božského otca a matky Zeme, uvedomíme si, že sme tým Božským dieťaťom, ktoré iba zabudlo... preto sa stíšme, vojdime do meditácie a spomeňme si! Srdečne vás pozývam na Dva zlaté meditačné dni 21. a 22.11. viac v udalostiach, s láskou Avenalis
Zdroj je z facebooku. Ppokud nejste na FB členem, tak se vám text nezobrazí.

[Zlaté Živé Světlo]

Bojíte se vzestupu do páté dimenze? Tak se už nebojte, ale naopak se na to těšte. :-) Článek je uveden ZDE.

[Zlaté Živé Světlo]

Nějak jste zmlkli? Co se děje, nemáte najednou čas? Že by to bylo z důvodu, že stěhujete své vědomí z hlavy do srdce a nevíte jak tam všechen ten balast vtěsnat? :-)

[Semangat]

No Lumco nevim jak ostatni ale ja si sebou teda rozhodne zadnej balast tahat nebudu :-)) ;)

[Ywet]

Všetkým vám ďakujem za zdieľanie. Pri čítaní mi nabiehali zabudnuté spomienky ... začalo to závesom v obývačke, boli na ňom mayske postavičky, ako malému dieťaťu na mňa pôsobili strašidelne, ale stále priťahovali moje skúmavé pohľady .... na tieto pocity z detstva som si spomenula :-)
Potom som si uvedomila, že moju škôlku prerobili na domov dôchodcov, základka je teraz pomocná škola, prvý zamestnávateľ veľká stavebná firma je už dávno rozpredaná, v ďalšom zamestnaní sa vymenilo vedenie počas môjho odchodu, atd. Takto som si pri vás zrekapitulovala svoju malú „kariérnu“ cestu. Pôsobím na inštitúcie ako búrač starých vzorcov, svojou prítomnosťou a potom odchádzam.  Je to dobré alebo zlé, že sa po mne musia robiť perestrojky? Po tomto videjku  konštatujem, že je mi to jedno :-)
http://www.youtube.com/watch?v=VR03Ch0MNHA