.o dobru, zlu a třeba o matrixu..

[Karla]

   úvahy těchto mých dnů.. ..na počátku bylo slovo..nebo výdech a nádech, chcete li..výdech či nádech apriori nejsou špatný či dobrý, dábelský či andělský..prostě jsou.. jsou součástí projeveného celku, který je v množině všech prvků které obsahuje, harmonickou soustavou.. kdyby nebyl, zhroutil by se do formy dalšího celku, bližšího rovnováze.. vlastně je tento celek, tato rovnováha souborem drobných pohybů či vlnění, kterými se rovnovážnost úrůběžně udržuje.. tedy všechny podstruktury a vlnky jsou patřičné, v souhrnu harmonii udržující.. pak přichází na řadu slovo..možná ani ne slovo, ale hodnocení-postoj - nádech z pozice pohledu zuvnitř nádechu řekne: ty výdechy jsou úplně jiné, dělají to jinak než já, vlastně úplně opačně, nerozumím jim, nesouhlasím s nimi.. vlastně je nechci, jsou nepřátelé..a tím je vložena vazba i síla nepřijetí, a již zde není harmonie celku nádechů a výdechů, ale souboj mezi stranou výdechů a nádechů, který trvá a bude trvat tak dlouho, dokud bude existovat posuzovací vazba..
  a tak je to se vším,..vstoupili jsme do kolotoče posuzování a oddělování se, snad v úmyslném zapomění, že jsme celkem, snad proto, abychom tuhle hru na oddělenost prožili v opravdovosti prožitku, který by bez onoho zapomění byl jen jako.. vlastně jsme to byli my, kdo prvotně pojmenoval věci dobrými, špatnými, bílými černými, ovládacími, obětními, spravedlivými či nespravedlivými, ochrannými či ubližujcími, ďábelskými či andělskými.. a tím jsme tyto struktury relativně zreálnili..sami sobě.. protože postavím li svým poutem posuzování cokoli do pozice třeba zlého, ono na druhém konci, aby bylo vyhověno mému náhledu, se zlým stává a je na konci toho provazu tak dlouho, dokud já svůj provaz nepustím.. pak teprve to na druhém konci zesvobodním a ze dvou antagonistických principů se stanou opět harmonické části jednoho celku..
..tedy boj se zlem, nespravedlností, nepřáteli či matrixem takové vlastně vytváří.. stejně tak jako naše distancování se od nich či popírání je vlastně jako popírání sama sebe, odmítání buněk svého organismu - jaterní bunky nesouhlasí s činností buněk svalových a nepřejí si je ve své realitě -pryč s nimi!! :-) - tak nějak..
..tak mi nějak zase o kousek došlo, ted v neděli, že jedinou cestou k harmonii projeveného uvnitř i vně mne - což je totéž - je přijímat všechny principy, které kolem proplouvají a jakoby ke mně vstupují, přijímat je jako součást sebe sama a jako součást sebe sama je milovat (což neznamená s nimi souhlasit, jen nemít v prvotním nastavení jejich odmítnutí, nepřijetí), vstřebat je, pojmout do sebe a svého relativního světa jako nedílnost a patřičnost..a i když tyhle věci se většinou jeví jako nám nepříjemné či bolestivé, tak vložit do nich přijetí jako součásti mého celku.. tento proces či úkon se však může jevit až jakoby neproveditelný.. ..proto se mluví o cestě průběžného uvědomování si přítomného okamžiku, bez tíhy vazby minula, budoucna,zvyku, vzpomínky atd.. protože v tomto a tomto a tomto právě probíhajícím okamžiku samotném, mi míra bolesti či emoce přijde jen v hodnotě právě tohoto miliokamžiku a již není tak neproveditelné si přijetí uvědomit a vložit.. jakobychom těžkou hromadu uhlí najednou neunesli, ale po kousíčkách v míře zvládnutelnosti ano... a že vlastně jednoduchou, ač relativně obtížnou, cestou, je ona neustálá bdělost v tom co mi postupně přichází a přijímání tohoto bez dalšího posuzování..tak se po kousíčkách rozvazují jednotlivé vazbičky, přícházející postupně v příslušný čas, a náš prostor, náš matrix se pomalu čistí a rozvolňuje, lépe a lépe se dýchá tam, kde bylo nedýchatelno, světlo prostupuje všemi uvolněnými švírami.. a náš organismus jako celek je opět o trošku lehčí a prostupnější pro vstupující světlo našich neměnných Bytí..

[Karla]

tak nevím jestli mi naše osobní sdělení o vnitřním poznání příliš nezužujeme do principů fotbalového zápasu lumír-uti, něco proti něčemu... jde nám ještě vnímat vzájemně pocity v obecných neutrálních vstupech?.. ..v čisté formě v jaké jsou předkládány, bez filtrů.. teď nevím..

[Semangat]

Bez filtru ano - " to uz jinde jsme, to je jina vesnice a neboli uz out of 3D :-)

[Zlaté Živé Světlo]

Nejde o Utiho, ale o harmonii na těchto stránkách. Uti je pouze symbolem disharmonie, která se sem společně s ním na čas vloudila. Aby se zde ale nezakořenila, nerozrostla a nezadusila vše ostatní, proto musela být zavčas vykořeněna a vyhozena na kompost, :-) aby zetlela  rozpadla se a zmizela.

[Semangat]

To je skoro jako kdyby nekdo jiny psal ve Tvem jmenu, pod Tvym jmenem Lumire.

[Zlaté Živé Světlo]

Třeba jsem schizofrenik :-) a teď skrze mne hovoří mé jiné já.

[Semangat]

Páni ....... Brrrrrr! :-)

[Zlaté Živé Světlo]

Antone, se slovy a nejen se slovy, lze laškovat (což dělám rád), takže neber vážně úplně vše co řeknu.

[Ladislav]

Na margo si dovolím uviesť krátku rozprávku zo starých Véd. Bol raz jeden planý panovník, ktorý panoval spupne a bez citu. A keďžwe ovládal aj mágiu dal si urobiť okolo seba ochranné pole , aby mu nič neublížilo. Ani človek , ani zviera, ani vo dne ani v noci a ešte k tomu žiadna zbraň. .. Všetci sa mu museli klaňať, ináč bolo zle, nedobre. Až raz prišiel akísi chlapec, ktorý ctil zákony a ten sa odmietol takénu kráľovi pokloniť. - Mal byť sťatý po západe slnka.. Keď bolo slnko na polovicu za horizontom, kde sa vzala, tam sa vzala pred kráľom bytosť , napoly človek , napoly lev a takto prehovorila: Tvoja spupnosť kráľu presahuje dovolenú mieru. Pozri sa - nie je ani deň, ani noc, nie som ani človek, ani zviera, .. a roztrhám ťa týmito rukami. A bolo po paráde. Všetci si oddýchli .. a žili šťastne, atd. . , koniec rozprávky.

[Zlaté Živé Světlo]

:-) Chybí v tom konec a to, že pokud nezemřeli, :-) tak tam žijí v míru a pohodě dodnes. :-)

[Ladislav]

 

Som rád, že rozprávka zaujala., Niekto bude mať poučenie, niekomu bude vrtať v hlave., Ale aj to nie je na zahodenie.  Dobrú noc, Tóno