Nepřijde Vám lidi že je dnes nějaký útlum?

[Hrošík]

Všude kolem jako by vše spalo! I já mám v hlavě vygumováno, jako po flámu! :-) Nezmizeli jste už do 5D? Abych něco neprošvih! :-)

[angelas]

Hrošíík , ty si taký skvelý básnik poeta, dakujem :-), posielam na oplátku cmúúk Tebe, ale aj Vám všetkým,ach ale ten dortik by som si veru s vami dala :-) , ano Ren, aj ja si myslim, že treba byť trpezlivý, ja stále cítim že sa to deje, aj ked pozvolna,ale istooo, tiež by som chcela už aby to......abraka dabraa...a sme tam:-)

[Jana Mitysková]

útlum už je nějakou dobu taky to vnímám, ale teď jako vy silněji. Jinak něco se mi děje, nezobrazjí se mi blogové příspěvky zamrzly mi před dvěma dny a dál nic......jen díky postranímu panelu vpravo vím, že pokračují  :-(

[Zlaté Živé Světlo]

Též mi každou chvíli blbne internet, něco se nezobrazuje, nejde vložit, či smazat apod. Připadá mi to, jako bych byl v jiné dimenzi a přes internet se snažil komunikovat s nějakou jinou dimenzí, a proto to asi občas nefunguje. Kdo v které dimenzi ovšem je, toť otázka. :-)

[Livisipea]

Terezko, tvou zprávu jsem dostala, odpovědět nemůžu, protože blog máš nastaven jako privátní. Dokud nejsem mezi přáteli, tak zatím není kam psát. :-) Proto píšu veřejně. Rozhodni se zcela dle svého cítění, já nemám absolutně žádná omezení a souhlasím se vším. :-) Prostě vše je správně. :-) Livisipea

[Iva Kotásková]

Antonko, děkuju za sdílení, je pro mě veeeelmi zklidňující, že skutečně vidíš narůžovělé nebe a není to jen má projekce, i když je to fajn hologram :-) .

Jaksi to teď plyne bez výkyvů, zdá se mi. I děti se zklidnily a nejsou tak chaotické, jak v uplynulých 14 dnech. Jsou to moje ukazatele a avataři. Ti si na nic nehrajou, maximálně na své světy :-)

[Jana Mitysková]

Lumíre já to vnímám stejně, internet mi funguje, jen mi padá prohlížeč. Cítím se zvláštně, v mém těle se každou chvíli něco děje a já ani nevím co, jen to pozoruju a říkám si aha.....jakoby se s ním neztotožňuju úplně, přitom k němu cícím lásku i k situacím, připadá mi vše malinko komické kde se vlastně nacházím. Povídám si se sebou a vlastně nevím s kým to je :-) chvilkama se cítím jako bych vyrostla a to mám skoro 178 cm bože víc ne :-) začíná mi docvakávat, že nic není skutečný a chvilkama si říkám: čeho se mám zachytit. Pak zjistím, že to nepotřebuju, něco ve mě je jinak nějaká velká síla a přitom ta síla nemá potřebu něčeho, cokoli dělat, a tak bloumám, chechtám se sama sobě. Něco mi sedí na klíční kosti a je mi to fuk, dřív bych plašila setřásala to...mám pocit, že mé tělo nebo já to k něčemu potřebujem, ale k čemu? Najednou to nehledám. Děti na mě mluví a já se slyším jak jim odpovídám a říkám si jsem to já? Nevím

[Hrošík]

Karima, no prostě se nad Tebou stahují mračna! :-) Až je zase uvidíš, tak jim poděkuj, poděkuj Archandělům a pošli všem lásku. I těm mrakům! No a kdyby to nepomohlo, tak si pro jistotu vezmi na noc deštník! :-) Dělám si srandu! To bude dobré! Máš prostě ve svém životě ten pověstný " ŠPUNT" a svou intuicí určitě najdeš způsob jak ho dostaneš ven! :-) Posílám lásku! :-) Hrošík :-)

[Livisipea]

Kdyby nestačilo vyrazit jen tak jednoduše ŠPUNT :-):-):-), tak trocha inspirace pro některé z vás - knihu M Hrabicy velice doporučuji :-) Mám ji ve wordu, můžu poslat.

Bolest hlavy (cefalea)

Ve spánku člověka hlava nebolí. Bolest v ní ale někdy pociťuje záhy po probuzení - tím spíše, užívá-li pravidelně, aby se „dobře vyspal", nějaké prášky (hypnotika, ale i sedativa či analgetika). Člověk se probudí a již jeho první kroky, jimiž jsou myšlenky bezprostředně po probuzení, jsou chybné. Možná ne zásadně, ale i to na jeho dlouhodobě přetěžovanou hlavu stačí, aby začala se stávkou a cíleným odporem.

Bolesti hlavy způsobuje změněná reaktivita cév v hlavě. Přicházejí za vědomého stavu mysli, zejména v souvislosti s psychickým napětím. Bolestmi hlavy (a „poškozeným" rozumovým vnímáním) trpí hlavně Ti, kteří si ubližují sami. A tak rozjímej: „Jakou myšlenkou jsem se zasáhl, čím jsem si vzal síly, čím bodl jsem se do srdce' ?  Co se mně opětovně nelíbilo ?  Do jaké komnaty mezilidských problémů druhých lidí jsem zase dobrovolně vstoupil a vzápětí se zalekl v ní nalezeného ?  Proč a čeho se nyní bojím ?  Čemu, komu a v co málo věřím ?  Nejsem velmi chtivý ?  Proč ustavičně rozebírám vlastnictví různých věcí i využití toho, čeho v dohledné době stejně nedosáhnu ?  Netoužím po tom, co je nyní neuskutečnitelné ?  Neočekávám to, co mi partner není schopen (s ohledem na jeho současné lidské kvality) dát ?  Proč usiluji o změnu něčeho, čeho svým nedostatečným vlivem nemohu nikdy sám dosáhnout a co asi ani není dobré měnit ?  Proč se neustále pouštím do předem prohraných, a přitom nedůležitých bitev ?  Proč pořád jednám, jak nemám, vždyť už mnohokrát mně bylo uvedené jednání a smýšlení vhodně vytýkáno partnerem i přáteli ?  Proč nedbám na to, co je mi ustavičně připomínáno, oč mě druzí často prosí ?"

Dělej, co je potřebné. Všímej si zejména toho, co patří vyřešit Tobě a do ostatních mezilidských bouří vstupuj jen jako nezúčastněný, občasný rádce, který sice radu, je-li o ni požádaný, ochotně dává, ale již není závislý na tom, zda bude využita tím, komu ji udělil. Vhodně a nenásilně raď hlavně svým dospívajícím i dospělým dětem, blízkým, stárnoucím rodičům a nikdy se netrap, naloží-li s Tvou cennou radou jako s popsaným papírem (který se hodí do koše) a nebudou se jí řídit. Vždyť nejsi jiný, ani Ty neposloucháš, co se Ti druzí snaží již pár let vysvětlit a naučit Tě. Moc vstupovat do života jiného člověka, plněním jeho úkolů za něho žít a trpět s ním víc, než je vhodné, se obvykle nevyplácí. Většinou okamžitě a prvotně lidský maják - hlava - dává bolestmi dotyčnému znát, že chybuje.

Když jsou chyby, u jejichž zrodu stál rozum, Tvým denním chlebem a přistoupí-li k nim soužití s partnerem, který Ti dává pramálo pohlazení i svých citů, pak se k Tvým chybám v jednání přidruží i zlost (neboť pod tlakem a na nespravedlivá nařčení správně nezareaguješ). Myšlenka, aby ten, kdo Tě trápí (možná Ti tím k něčemu pomáhá, chápeš vše adekvátně ?), poznal odplatu a bolest, ničí nejen jeho, ale také Tebe. K druhým vysílaná nespokojenost ztrpčí život i Tobě.

Zlo zlem nezahubíš. Zlo opětovaným zlem jedině vyroste. Požadavky, aby jiní jednali vždy správně (je to vůbec možné, nejsou lidské slabosti vždy o něco silnější než snahy dotyčného poslouchat svědomí a rozdávat dobro ?), dále myšlenky na pomstu a přání, ať druhý strádá „stejně jako Ty", vyvolávají v Tvém těle (obvykle v hlavě) ostrou nervovou bolest. Když po někom pohledem, slovem, či skutkem sekneš, záhy (tím spíše považuješ-li se za hledajícího) býváš obdobně zasažený. Co někomu (dobrého, či sobeckého a tvrdého) děláš, to se Ti jako bumerang vrací. „Bolesti hlavy Vám způsobuje špatný stav krční páteře," řekne Ti lékař (čili sdělí Ti, že máš cervikokraniální syndrom, což je jedna z nejčastějších příčin bolestí hlavy). Léčitel - masér, či chiropraktik Ti k témuž problému poví: „Musím Vám krk namasírovat a páteř ,odblokovat', jinak Vás hlava bude bolet stále." Je viník bolesti nalezený ?  Oba, lékař i léčitel, mají pravdu a přitom se částečně mýlí (či spíše málo hluboko prozírají a z prvních stop unáhleně určují, že jde o jednoho viníka, ač jich je asi více). Bolest hlavy má nejhlubší a nejrozsáhlejší kořínky v Tobě. Kde je nákaza, tam na ni zejména hledej lék (a hned si nalistuj str. 297, na níž se pojednává o onemocněních krční páteře).

Obecně a stručně lze důvod vertebrogenních bolestí hlavy („od páteře"), které začínají v zátylku, přicházejí po nočním spaní „nakřivo" a na břiše, nebo po prudkém zabrzdění v autě a jsou doprovázeny závratěmi, nevolností a pocity na zvracení, vyjádřit takto: „Jestli jsi do druhého slovem či skutkem sek, v omluvě, radosti jemu učiněné a ve svém zlepšeném chování hledej lék.

Možná Tě hlava bolí, jelikož se Ti v ní rozšířily cévy - do čeho, ale spíše do koho ses s vervou pustil, za čím ses opět příliš nadšeně hnal, či naopak zoufalý nešel ? Když Ti ztuhly svaly krku, ztuhl Ti i úsměv na tváři a též Tvé srdce již příjemně netiká, nýbrž velmi bouchá - prosím Tě, změň se k pozitivnímu pólu dřív, než zčistajasna dostaneš pořádnou „pecku" do hlavy, či mezi lopatky. Vstřícný k lidem buď a věř jim, byť Tě nesčetněkrát už zklamali a ještě mnohokrát Tě v životě zklamou.

Tenzní bolesti hlavy vznikají ze stresu (smiř se s tím, že málokdy bude po Tvém, a polovina potíží od Tebe rázem odpadne), „vinou" ztuhlých páteřních svalů (i dlouhé sezení u počítače je jistou formou sveřeposti), či nadužíváním léků proti bolesti (kde je málo snahy pracovat na vlastních nedostatcích a velké všímání si chyb druhých lidí, tam je potřeba hodně „hmotných" léčiv, včetně léků, jenže výsledek je i tak často tristní - cesta je jen jedna: uvidět své chyby, kát se a zmoudřet).

Postihne-li Tě častá tenzní bolest celé hlavy, tupá a nepulzující, půl hodiny až týden trvající, jsi-li neklidný(á) a depresivně naladěný(á), tak pij hodně vhodných tekutin, umyj si hlavu (stačí její delší oplachování bez šamponu příjemně chladivou vodou), či alespoň zátylek a také dej „na modlení". Poněvadž cesty víry jsou klikaté a dlouhé, postačí, dáš-li se do čtení Ducha plné knihy. Možná umytím hlavy a rozjímáním ze sebe „shodíš" něco, co Ti potíže způsobovalo. Nebojuj proti lidem a jejich názorům. Snaž se je pochopit a v rámci oboustranných duševních možností s nimi dobře vycházet. Denně procvičuj nové postoje k příběhům života, které se v různých formách opakují - třeba s nimi k Tobě přijde i zdraví: do srdce víra a do hlavy klid.

Vazomotorické bolesti hlavy vyvolané změnou průsvitu cév, hlavně jejich rozšířením (k tomu dochází např. po požití alkoholu), se podobají tenzním a většinou se od nich nerozlišují - čili jsou Ti předepsána analgetika a domů jdeš s vírou, že budeš „zdráv". Nečekej od lékaře, že si s Tebou poradí, nezvládáš-li se z větší části sám. V životě se od Tebe nečekají zázraky. Postačí, budeš-li žít slušně, mravně, poctivě a nezávidět, vždyť máš všeho dost.

Chronické bolesti hlavy jsou vždycky sekundární zdravotní problém. Bývají spojeny s aterosklerózou (co Ti chutná, ale neprospívá tělu, to nemusíš jíst stále; život od Tebe žádá také jistou sebekázeň a obětování se, což ještě málo ovládáš), nebo s hypertenzí (promiň, ale k Tvému hnutí „Hlavou proti zdi" se nepřipojím. Více se, prost myšlenek, vciť do okolního dění. Hemžení světa pořád nevyhodnocuj, jen ho pozoruj. Moudrost si neukládej do hlavy, nýbrž do srdce, odtud ji lidé radši přijmou a nejlépe si ji zapamatují). Vzniknou-li bolesti hlavy jako následek nějaké otravy, rozjímej, proč k Tvému přiotrávení došlo, koho jsi pár měsíců či let předtím otravoval, a také jak a čím. Mnohdy druhým ustavičně „piješ krev" (ta Ti pak musí být transfúzí vyměněna), a přitom se domníváš, že jsi dobrý.

Hortonova (histaminová) cefalea je záchvatovitá silná bolest hlavy, jež postihuje téměř výhradně muže, obvykle středního věku. Žena, kterou výjimečně potká, se svým jednáním mužům velmi podobá. Postiženého bolí jen jedna poloviny hlavy v oblasti oka, očnice, spánků (buď rozum, anebo Tvé city se velmi odchýlily od správného hodnocení viděného), zduří mu nosní sliznice, slzí, otékají mu víčka a zasažená polovina hlavy v obličeji zčervená - jako kdyby dostal facku. Něco se Ti velmi nelíbí, ale ať děláš, co děláš, stejně to nezměníš. Možná, když Tvůj duch přebýval v jiném těle, byl hrubý k ženám a doposud se něze nenaučil. Jakmile dávné chyby zvládneš a ke své manželce, či přítelkyni (nejsi-li ženatý) se budeš chovat vzorově, Tvůj problém s hlavou (díky úspěšné léčbě - nic není náhoda) vyčpí.

Je-li důvodem bolesti Tvé hlavy jen rýma (zánět nosní sliznice), je to ještě prima, jelikož s rýmou (a pocitem ukřivdění) odezní i bolest hlavy. Stejně mizí i bolest hlavy, která vzniká při zánětu vedlejších dutin nosních (jakmile se přestaneš pokoušet projít zdí a přijmeš současný stav vztahů i svého vlastnictví), nebo při zánětu uší (co druzí říkají, vtom slyš pro sebe prospěšné, nevzdoruj názorům jiných lidí).

Bolesti hlavy vznikající při ochrnutí očních svalů, poloviny či celého těla (obvykle po cévní mozkové příhodě) jsou vzhledem k onemocnění, které je vyvolává, malicherné. Lékaři se pacienta snaží léčit vhodnými infuzemi („kapačkami"). Obvykle těsně po prodělané „mozkové mrtvici" není nemocný schopen udatně „bojovat" za svoje zdraví, ale Ty za jeho ano. Zklidni se, očisti své nitro a (třeba bezeslovně) popros: „Bože, prosím, jsme-li toho hodni, buď milostiv a žehnej nám." Je-li tato či obdobná prosba upřímná, častá a vskutku pokorná, občas se stane zázrak.

Když bolestmi hlavy sužovaný navštívíš někoho, kdo k léčbě využívá akupunkturu, bude se dotyčný snažit zharmonizovat Ti dráhu žlučníku (žlučník a krční páteř Ti bude ovlivňovat každý dobrý léčitel i alternativní způsoby léčby využívající lékař). Ovlivňováním žlučníku se bude pokoušet zvýšit míru Tvé spokojenosti s tím, co prožíváš - bolest hlavy je totiž v Tobě vzniklý rozpor, nepřijetí aktuálního vývoje a tvrdošíjné prosazování vlastních představ (tím posledním si doslova ničíš krční páteř). Zklidni tempo svého konání, často nepracuj „do mrtva", aby Ti později ještě víc nezahrozila třeba slabá cévní mozková příhoda.

Navštívíš-li nešťastný z neustávajících bolestí hlavy chiropraktika či fyzioterapeuta, možná Ti pomohou, neboť několika zkušenými manévry prováděnýma rukama (manipulací) s Tebou řádně pohnou. Avšak nerozvolníš-li následným cvičením (kombinovaným s nahříváním) ztuhlé, zkrácené svaly a neposílíš jiné, které jsou ochablé, krční obratle se Ti brzy vrátí do původní polohy, která způsobovala bolest. Tělesný pohyb nikdy nezapomeň doplnit duševním (pozitivní změnou jednání), jelikož: bolívá-li Tě poměrně často hlava, Tvé ego zbytečně moc povstává. Bolesti zdroj, její střelný prach, jsou Tvé velké nároky a plány, nebo strach. Poslouchej nápovědy srdce, řiď se svědomím a projevuj své lepší vlastnosti i ušlechtilý cit také ve chvílích, kdy se cítíš být ohrožen, kdy je velká možnost vzniku nedorozumění a můžeš ztratit i část toho, co v současnosti máš a co Tě těší. Pomni, zda část z Tvého dostatku nepotřebuje daleko víc někdo druhý - třeba ten, který Tě o pomoc dneska žádal. A nebraň se konstatováním, že Ti nikdo nic dnes neříkal, vnímavému stačí pouhý pohled, někdy je nejjasnější řečí právě mlčení. Pokorný člověk bude přivolávat Tvou pozornost většinou jen myšlenkami. Neulpívej na svých pravdách.

V lásce ses narodil, s láskou na Tebe budou jednou pozůstalí vzpomínat. Bylo by krásné, kdybys i celý svůj život naplnil láskou ke všemu a všem. Poctivě pracuj, beze vzdoru druhým služ, v dobrý vývoj všeho věř a ničeho se neboj. Hlavně srdcem žij a doporučení Otce poslouchej.

Syndrom neklidných nohou

Schopnost být v jediném okamžiku na několika místech je jednou ze siddhických schopností (což jsou nadpřirozené psychické schopnosti, které se projevují jako vedlejší produkt duchovního vývoje). Velcí Učitelé před používáním siddhis varují, neboť kromě jediné a z nich nejvyšší schopnosti, jíž je stav osvícení, všechny spadají do světa jevů. Jedinci (název je výstižný, neboť takto skoro či úplně probuzených lidí nebylo zrozeno mnoho), kteří schopností být v jediném okamžiku na více místech vládli, či vládnou, své „znásobení" (rozhodně přesnější název nežli „rozdvojení") rozhodně nepoužívali na to, aby vařili teplou večeři pro manžela a přitom pečovali o své stárnoucí rodiče, kteří se ještě docela mohli o sebe postarat (i nemocí ztížené podmínky pro plnění základních denních úkonů člověka něčemu naučí). Tito duchovní velikáni určitě nebyli zároveň v zaměstnání a na fotbale, jistě nehráli hru na PC a při ní dělali úkoly do školy, či při sledování televize neplánovali své zítřejší aktivity. Nitro měli při svém „znásobení" pokojné a jejich současně konané skutky obsahovaly silný duchovní podtext - obvykle vedly jim přítomné k úvahám, že „nad námi" pravděpodobně „Něco" je a existuje víc, než běžně vidíme, slyšíme a ohmatáme si.

I Ty, trpíš-li syndromem neklidných nohou, se pokoušíš znásobit, jenže totálně chybně. Bodrý Valach by Ti (kdyby své vyjádření značně zkultivoval) řekl, že: „Jedněmi hýžděmi nemůžeš sedět na dvou židlích."

Ustaň ve svém chvatu. Po řece života jedeš jako úplně popletená čtyřka s kormidelníkem. Správně by měli čtyři pádlovat a jeden (Bůh) kormidlovat a řídit jejich tempo. Ale ve skutečnosti pádluješ osmi vesly Ty sám (sama) a čtyři (např. manželka, nebo manžel a k tomu dvě Vaše děti a jeden z rodičů) Tě dirigují a stále nové úkoly Ti vymýšlejí.

Čím rychleji budeš konat, tím více chyb učiníš. Čím rychleji budeš konat, tím více se budou ostatní snažit (svou neochotou a „nic neděláním") na Tebe naložit. Čím rychleji budeš konat, tím rychleji se budeš svému zdraví i štěstí vzdalovat. Když rychle budeš konat, ještě v noci se budeš jako rybka na suchu mrskat a Tvé jako by oživlé nohy Tě začnou „zlobit" právě ve chvílích, kdy se celé Tvé tělo bude uvádět do klidu a připravovat se ke spánku. Když „neklidnýma" nohama pohneš, či ještě lépe projdeš se, Tvé potíže ustoupí, jenže při chůzi po bytě se asi moc nevyspíš.

Užíváš hořčík, avšak konkrétními skutky se vzdaluješ klidu a míru, který tento prvek symbolizuje a vyzařuje. Prokrvování dolních končetin si zlepšuješ různými preparáty a léky, jenže na radost, odpočinek a pobyt v přírodě, které by Ti nejvíce dodaly tolik potřebných sil, zapomínáš.

Přispívej ke spokojenosti druhých a služ jim, avšak ve stejné míře dávej radost a dopřávej chvíle „nic neděláni" i sobě - služ také svému tělu a duši. Uvidíš, že druzí počkají, či se s brbláním pustí sami do toho, co jsi za ně doposud dělal(a).

z knihy Miroslava Hrabicy Duchovní příčiny nemocí aneb Co nám tělo říká

[Hrošík]

LIVI to je super! :-) Děkuji! :-)

[melory]

Livi, tu knížku jsem měla půjčenou doma asi rok, ale na podzim jsem jí musela vrátit. Moc se mi líbila a u nás je pouze jediné knihkupectví a tam jí teď nemají, do e-shopů jsem se po ní zatím nedívala. Pokud bys jí teda byla ochotná poslat, byla bych moc ráda.