Čanelig numero duo od Vody živej, která už zná své pravé jméno ze dňa 13.1.2013

[Živá Voda]

Oh, to jsem ráda, že jsem prošla prověrkó a  že mně Lumír potvrdil, co jsem tušila. Nevím, jestli se tento čaneling dostane k Tvým uším Lumíre, přesto to upřesním. O tom hledání drobečků na cestičce zpátky jsem měla asi psát v minulém čase.  Snad to bylo poznat z mých blogů tady – jsu tu od 11.11.2012.  Kompíku jsem běžný uživatel ( no Terezko čarovnice klobúk důle), v těch fejsbúkách a tak spíš internetový kromaňonec , nevím jaké tu mám nastavení. ( Smích povolen) . Vidíte všecko co jsem sem napsala?  Tam je totiž popsané, jaký vztah mám k matce Zemi, co a jak dlouho cítím, co tuším a co vím, ať si o mně můžete udělat obrázek, s kým že to čanelujete!  Jasná zpráva ! První čaneling byl původně daleko hustší, hodně jsem to proškrtala, dělala jsem to stravitelnější, ale teď vám to tak budu servírovat, jak mně bude svítat . Kdo chce, tak si může s dovolením také vzít. A napsat k tomu prosím svoje, ať se mi rožne úplně. Ale už jsem z vedlejších klikatých cestiček na hlavní silnici, jedu a šlápnu na to! Napíšu ještě tady toto ale bacha, řádně přitvrdím a pak  půjdu vizualizovat a pomáhat a pomáhat…

Jak jsem psala  a četla jsem určitě o tom i tady, jak je všechno stvořené najednou, čas neexistuje , tak se mi k tomu zdálo toto – kdysi dávno bylo stvořen vesmír a v něm jedno z mnoha  míst k prožívání, hraní, radostem. Toto bylo místo nádherné, modré, zelené, čisté, vzdušné, plné květů, stromů, byly tam přidány menší i větší bytosti, zvířata všech druhů a velikostí , pokryté pírkama, hebkou srstí k hlazení.  Ve vodě byly barevné ryby, delfíni , aby bylo s kým plavat, ze vzduchu přilétali krásní hmyzové, motýli, stačilo natáhnout ruku a už vám na ni něco usedlo, beruška, ledňáček. Tam a vlastně všude jste se mohli volně pohybovat, něco jako když postavíte knížku, hodně ji otevřete a jdete na jednu stránku, když to chcete změnit, vrátíte se do hřbetu té knížky, jdete na jiný list. Tak si tak prožíváte, teď jste to a teď ono a v tom chyba!  Někdo nám tu planetu sakumpak i s náma sprostě čórnul, přivlastnil, odřízl cestu a  se už nemůžete pohybovat. Jen tak pomalu, mátožně nechají vás přeskakovat jen z existence do existence v těch nejdolnějších úrovních a tvrdí vám o tom, že to je život. Když se částečně proberete, nestačíte se divit, co to je? Kde to jsem? Jaké hranice, proč je Země rozparcelovaná na státy, kontrola dokladů, předložte občanský průkaz, jaké je vaše rodné číslo , jaké kupředu levá, já su haviř kdo je víc, ani zrno nazmar, tu máš flákotu na talíř, proboha my fakt jíme naše kamarády, spartááááá do toho. No nějak už nám to nežerou, trochu jim popustíme, dáme jim iluzi svobody, hodíme jim drobek, ať si myslí, že jsou také bohatí, tu máš kupónovou knížku soudružko, pardon paní, že nejsi ve vatě, tvá chyba, žes investovala do kožedělného průmyslu. Ten se přestěhoval na Bahamy, plul tam lodí i s celou naší flotilou. Dobře, postavím si domeček, makám celý život tak si ho zasloužím, dívejte tady je na to Systém, há há há. Už nemám nic, aha půjčíme vám, peníze ihned….mamí, proč máme na všem ty žluté nálepky. Dobrý, furt držej, když na ně huknem-  uhlíří, zaplatils daně? Zaplatí, a ještě nám sypou do fondů, pilíř je stabilita, sypou teď, co bude za 30 let nezájem, pozor zase cukaj,  obětujem někoho, fackovacího panáka. Pozor hledaj nějakej bod, tak jim předhodíme bod G, ať hledaj,  napumpujem jim k tomu silikonem lepé děvy, ať slintaj a nevzpomenou si na ten důležitej , šup do trafik porňáčky a pěkně děckám na oči. Cíga symbol svobody, kovboje na reklamu, tím chtěl  být každej kluk. Vono se nám tady nějak rozmáhá to ženství že,  tak holkám dáme blyštivé šmuky, jak nemáš pásek vod Pučiho, nejseš in, ať se třeba prodávaj aby na něj měly. A aby je nenapadlo zpívat si, tak jim nakukáme, že to můžou jenom popstár, tak jim nějaké vyrobíme, co? A oni nám furt zpívaj, tak je zabavíme,  slíbíme sto tisíc , miliónek, můžou přijít a předvést se oni nám totiž na to pěkně ostatní čučej, bliká jim to do vočiček, diskokoule, tuc tuc tuc, extáze……..pak jim  bude stačit k jídlu odpad, pěkně ho nabarvíme, zabalíme, co je nám po nich, my si jich pár obstaráme pro naší osobní potřebu a našich kámošů  a my zatím pěkně těžíme, kácíme, rabujem, stavíme si paláce,  cóže jaká planeta, jaký živý organismus, jaké světlo? Bacha SVĚTLÓÓÓ, bolí, bolí , honem do úkrytu. Ona se nám ta Země také probudila, fakt dýchá a cuká potvůrka, chce se se vrátit, chce výš, tam my nemůžem, tak honem počórovat co se dá, nabrat matroš, kamoši ho chcou, musíme doufat, že jim tam někdo nastoupí, nebo si vezmou nás, to nejsou kamoši, to jsou svině ááááááá……..Nechali nás v tom, a to SVĚTLO A LÁSKA, co to je, to neznám, já mám rád jen ty své penízky, lováčky, chechtáky, démantíky, co pro mě votroci vytěžili, to neopustím, to je moje, moje.

A kolem je už tolik toho SVĚTLA, šmarjá oni už ten bod hledají, probouzejí se, už nesedí před týví, oni spolu mluví, oni se nám mají dokonce rádi, oni se milují!!! Už si nenechají všechno líbit, už nám nevěří, že si musí nechat i to temno, příjmat ho a nechat projevovat, jinak že nejsou dokonalí. Oni nám už objevili i fenomén sté opice, běda, běda nám. My na ně nemůžem, oni se domluvili s ní,  jak že jí to říkají, Matka Země, chrání ji a ona je …...POMÓC ,UŽ JSME TU SAMI A NĚJAK SE NÁM TO TU ROZPADÁ………. šum, konec vysílání ……….

Tento nedělní podvečer s láskou sepsala Živá Voda, alias si zatím nechám pro sebe, sžívám se z ním.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[Ywet]

Super čanelig jak sa má byť!!! Dobre, že si ho sem znova vyliala, keď tu bol prvý krát, to som bola vyparená ja:-))) ďakujem Voděnko Živá