Příspěvky uživatele Adriané z Andromedy, t. č. Lucie - Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light2024-03-29T06:40:19ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedyhttp://storage.ning.com/topology/rest/1.0/file/get/66721423?profile=RESIZE_48X48&width=48&height=48&crop=1%3A1http://inner-light.ning.com/profiles/blog/feed?user=2sz2kqpi9qbv9&xn_auth=noVědomé tvoření "reality"tag:inner-light.ning.com,2019-08-04:6370783:BlogPost:3276932019-08-04T20:03:57.000ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedy
<div>Chaos v hlavě. Tisíce myšlenek, spousta snů a tužeb tak daleko od toho, co skutečně prožíváš. Jsi někde, kde jsi být nechtěl, děláš práci, co nechceš. Realita je šedá s občasnými záblesky "štěstí". Dny jsou si podobné, občas je přeruší "zážitek", který běžnou šeď jen zvýrazní. Sny je těžší a těžší naplnit, až jsou odsunuty a dojde ke smíření, že s tím nelze nic dělat. Připomíná Ti to něco?</div>
<div>Kdykoli učiníš prohlášení o sobě, vymezuješ se. Tvoříš, shlukuješ a proměňuješ energii. To…</div>
<div>Chaos v hlavě. Tisíce myšlenek, spousta snů a tužeb tak daleko od toho, co skutečně prožíváš. Jsi někde, kde jsi být nechtěl, děláš práci, co nechceš. Realita je šedá s občasnými záblesky "štěstí". Dny jsou si podobné, občas je přeruší "zážitek", který běžnou šeď jen zvýrazní. Sny je těžší a těžší naplnit, až jsou odsunuty a dojde ke smíření, že s tím nelze nic dělat. Připomíná Ti to něco?</div>
<div>Kdykoli učiníš prohlášení o sobě, vymezuješ se. Tvoříš, shlukuješ a proměňuješ energii. To je Tvá tvůrčí práce. Kdykoli prohlásíš "Já jsem", určuješ, kdo jsi, kým jsi a kým i nejsi. Není potřeba říkat "nejsem či nechci", to, co jsi a co chceš, zároveň vymezuje i to, co nejsi a nechceš být. Spousta ne-ne-ne není určující energií. Je příliš mnoho forem opaků. Nechci vstávat do práce. Ok, řekne si Vesmír. Budiž Ti to splněno. A tak vstáváš do práce dál a dál, protože se Ti plní forma nechtění. Tak dlouho, dokud nepochopíš, že kouzlo je v určení toho, čemu v sobě říkáš ano-ano-ano, a vykročíš za tím. Každý den se do sytosti vyspím, rozhodneš. OK, řekne si Vesmír. Budiž Ti to splněno. Impulz ke změně byl právě vyslán.</div>
<div>Spousta lidí ví docela dobře, co nechce, málokdo ale ví, co chce. Nebo ví, ale je to pro ně příliš vzdálené, zasunuté a "nemožné", než aby si dovolila na to vůbec myslet. Své sny berou jako utopii a označují se za "realisty", kteří musí chtě nechtě čelit drsné "realitě života". Slovíčka "chci a nechci" vůbec jednou provždy škrtni ze svého slovníku, když mluvíš o svých plánech, a přetvoř energii na "mám a jsem".</div>
<div>Neblokuj energii odporem, tvoř s lehkostí, jako by sis hrál se světlem, a neočekávej. Urči si, kým chceš teď být = kým vnitřně již jsi. Vzpomeň si na dávné sny. Na své talenty a přirozené směřování. A v srdci se tím staň. Prohlas, že tím jsi. Všimni si, co s Tebou udělají Tvé emoce, když toto prohlásíš. Jak zareagují Tvé oči a tělo, když toto proneseš před zrcadlem. Spoj se s vnitřní pravdou. Nelpi však na představách, jak a kdy má vše nastat, jen miluj tu tvůrčí práci. Miluj to, že je vůbec možné tvořit. A nepřestávej za to být vděčný. Za to, že můžeš, že víš, jak na to, že jsi pochopil princip. Nelpi, protože se Tvé sny mohou změnit - a když si vytvoříš závislost na nějaké představě, bude muset být naplněna i přesto, že Ty sám již toužíš po něčem jiném. Jako dítě. Jeden den chce být kosmonautem, druhý den lékařem a třetím učitelem. Vždy k tomu má momentální důvod. Nelpi, protože příliš vymezuješ způsob, jak a kdy to či ono má nastat, a tím omezuješ Vesmír, který je daleko bohatší a zná daleko více způsobů "zázračných" řešení než nad jakými by fyzický mozek vůbec napadlo uvažovat. Bůh nelpí na formách, protože ví, že může být kdykoli kýmkoli a čímkoli. A všechny formy miluje stejně. Vymez se na chvilku, ale nikdy nezapomeň, že jsi vymezen právě jen těmi myšlenkami - a jinak ve skutečnosti neomezený, nekonečný a svobodný.</div>
<div>Milovat znamená cítit pravdu v srdci. Hlubokou a klidnou. Vědět a chápat. Rozhodnout se k akci s vědomím si své tvůrčí moci. Čím více energie soustředíš do jedné myšlenky v bezemočnosti, tím větší síla působí a čas k uskutečnění se zkracuje. Ale znovu říkám - neočekávej. Očekávání blokuje příjem energie a vede ji zdlouhavými cestami, objížďkami a přes překážky, které svým očekáváním a stanovením způsobu vyřešení situace či způsobu naplnění cíle, zdržuješ. Pak jsi frustrován z toho, že sny se neplní, přestáváš věřit a místo naplnění cíle přeměníš energie v nenaplněný sen. Zbude Ti jen smutek v srdci a smutné snění, poletování kdesi v oblacích a mechanicky vedený život se zažívání pocitu nesvobody a ne(-)moci. Staneš se oním "realistou" s pohřbením vědomí si toho, že skutečná pozemská realita, je živoucí Vesmírné bytí, prohánějící se v kulisách iluze.</div>
<div>Když zasadíš strom, není hned stromem. Také neočekáváš, že z jadýrka budeš mít do druhého dne rozkvetlou jabloň. Zasadíš semínko do úrodné půdy a sám Vesmír se zaslouží o jeho růst. Začnou působit síly, kterých si nepotřebují lidé být vědomi a nepotřebují zkoumat, jak to dělají. Země, půda, vzduch, elementálové, víly a další a další entity a různé formy energií "neviditelně" pracují na plánu semínka vyrůst. S Tvou myšlenkou je to zrovna tak. O její naplnění se stará spousta a spousta entit a "činovníků energie", o nichž nemáš ani zdání. Dopřej jim pomůcky utvořené z Tvé Lásky a víry, to je pro ně hnací silou, aby proces mohl dojít naplnění a "zviditelnění". Fyzickým mozkem to pochopit nelze a nemusíš se o to ani snažit. Jen dýchej a neřeš. Prostě to nech být. A miluj. Občas si vzpomeň a zalij semínko podpůrnou myšlenkou - s vědomím, že potřebuje čas, aby se vyvinulo v plodnou rostlinu. Buď si vědom, že na každé Tvé myšlence se neustále pracuje. Jednou dozraje a ty sklidíš její plody.</div>
<div>I ono "nechtění" a "chtění" je semínkem. Energetickým semínkem - aby nastalo "nechtění", musíš nejprve mít právě to, co nechceš. Aby nastalo "chtění", musíš nemít, co chceš. Rozumíš? Hraj si se slovy, dokud nepochopíš, jak je to myšleno. Pokud nechceš být nemocný, jsi nemocný, abys zažil stav nechtění, který si přeješ. Pokud chceš mít hodně peněz, musíš být chudý, abys poznal, jaké to je chtít ony peníze. Na co myslíš, to si přeješ, to je impulz pro Vesmír. Energie myšlenky se nikdy neztrácí, nikdy. Jen přeměňuje. Proto se zbav veškerého nechtění a chtění otevři srdci všemu, co zrovna je a co máš. Kým jsi a v co ses vymezil. Pak můžeš začít pracovat na přeměně své reality. Věř a miluj, energie Lásky způsobí, že z každé situace, kterou zažíváš, se k Tobě dostane jen to nejlepší pro Tebe. Je to jednoduché. Strach Ti dá strach, Láska Ti dá Lásku.</div>
<div>Měj trpělivost se semínkem a představuj si, jak vyroste pokaždé, když mu pošleš trošku Lásky. A jak mu škodí stres z toho, že by mělo být dle Tebe lepší, větší, silnější či "makovější". Semínko (rostlinka) je právě tak silné a vzrostlé, jak má být, jak je to nejlepší, aby vývoj mohl dál harmonicky pokračovat. Pozoruj ten vývoj. Raduj se a děkuj za to, že už vykukuje ze země klíček. Že se objevil první list. Že se pomalu vytahuje k nebi a těší se ze života. Pokud přijmeš proces vývoje své nově zaseté myšlenky a vysněné reality a odevzdáš kontrolu nad průběhem jejího uskutečnění Vesmíru, bude sílit jako na Slunci a po vydatné zálivce. Žádné mládě se nenarodí dospělé. I Ty jsi byl dítětem a dovolil sis vývoj, dovolil jsi Vesmíru, aby z embrya vyrostl dospělý člověk. Dovolil jsi to a nechtěl jsi být zrovna jiný, dokud Tě ostatní nezačali srovnávat a určovat, jaký bys měl být, kolik vážit a měřit v těch a těch letech, co umět, a že je v nepořádku, pokud tyto normy nesplňuješ… to jsi vstřebával tak dlouho, dokud sis nezačal myslet, že pokud budeš jiný - dospělejší, chytřejší, starší... budeš "dál" a lepší, než jsi teď. Dokud jsi nepředal energii nejisté definici "až", žil jsi přítomností, byl jsi dokonalý a nic nebyl problém. Ostatní mohli vidět problém, ale ty jsi byl přesně takový, jaký jsi byl, a bylo to v pořádku. I teď jsi dokonalý, jen to nevidíš. Jsi přesně takový, jaký máš být. A tak daleko, jak máš být.</div>
<div>Nedívej se pohledem člověka, podívej se pohledem Vesmíru - vývoj je právě takový, jakým energiím je otevřen ten, kdo se vyvíjí. Člověk rád mluvívá do "božské práce", pak je nešťasten, že není nikdy podle něho. Pak nevidí, že vždy je podle něho. Proto si buď jen vědom, co chceš uskutečnit (rozuměj - co uskutečňuješ) a nech vlastní energie pracovat na tomto plánu. V tom je celé kouzlo tvůrčí práce. Tvé dílo nikdy nikdo nemůže narušit, pokud mu to sám nedovolíš přijetím jeho energií za své - přijetím jeho názoru, pochybností, kritiky a soudů o Tvém plánu. Zkus se usmát. Člověk, který soudí plány a životy druhých, svou tvůrčí sílu nepochopil a neumí ji využít k vlastnímu růstu. Není zlý, jen tápe. Tak se pídí, jak na to. A v plánech ostatních hledá marně svůj plán. Své techniky, jak dosáhnout a nedosáhnou toho, o čem si vlastně není ani jistý, zda chce. Usměj se na něj, neodsuzuj, miluj z pozice vědomí, že i on jednou procitne - že i toto je součástí vývoje. A jdi si dál za svým. S trpělivostí, Láskou a otevřením se všemu, co přijde a s vděkem za to, co už teď máš. Dovol si být připraven, a Tvé sny se naplní.</div>Vytvoř si vlastní meditacitag:inner-light.ning.com,2019-08-04:6370783:BlogPost:3276952019-08-04T20:00:00.000ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedy
<div style="text-align: left;"><span>Jsi-li běžným, jakože "běžným" být primárně nemůžeš, neboť jsi originálem v každé své buňce, ale jsi-li "běžným lidským žákem" ve smyslu učení se meditaci, očekáváš vedení. Hledáš učitele, někoho, kdo ti poví, jak na to, nebo kdo tě alespoň kamsi postrčí. Jsi tu a znáš jistě již několik meditací, máš za sebou více či méně pokusů o meditaci, případně můžeš být mistrem meditace, který se "umí přepínat" v hladině vědomí, jak se mu zlíbí, i tak - očekáváš signál…</span></div>
<div style="text-align: left;"><span>Jsi-li běžným, jakože "běžným" být primárně nemůžeš, neboť jsi originálem v každé své buňce, ale jsi-li "běžným lidským žákem" ve smyslu učení se meditaci, očekáváš vedení. Hledáš učitele, někoho, kdo ti poví, jak na to, nebo kdo tě alespoň kamsi postrčí. Jsi tu a znáš jistě již několik meditací, máš za sebou více či méně pokusů o meditaci, případně můžeš být mistrem meditace, který se "umí přepínat" v hladině vědomí, jak se mu zlíbí, i tak - očekáváš signál odkudsi z vnějšku, že tě dovede k vytouženému cíli. očekáváš vedení. Vedení slovem, kdy posloucháš a upadáš do hladiny alfa či jiné hladiny vnímání, kdy cestuješ s tímto slovem krajinou příběhu v meditaci popisované, posloucháš instruktáž o způsobu dýchání, o způsobu uvolnění a naladění se na vnitřní hlas. Je to nesnadná a zdlouhavá cesta, která je jakoby vytržením z kontextu "běžného života", protože běžně v meditaci nežiješ. Ať už jsi dál v meditačních pokusech, nebo jsi teprve na začátku, jsi tu, na internetu, a čteš, jak udělat to či ono, případně posloucháš něčí libozvučný hlas, hlas průvodce.</span></div>
<div style="text-align: left;">Průvodce je jen řidičem taxíku, a na tobě výhled z okna a dosažení "místa" vzdáleného od "výjezdu". Řidič může i ukazovat, kde co je, kde máš - můžeš co vidět, napravo, nalevo, nad sebou i v sobě, ale - stále je to "vnější" faktor, kdy se vezeš a učíš znát cestu do vysněného místa. Řízení ale jednou budeš muset převzít sám. Sám zvolit cestu - nebo ne-cestu, sám ji vytvořit, nejet tou, co vytvořili jiní, protože nevíš, kam oni chtěli jet. Můžeš mít tisíc kamarádů, nebo třeba jen deset, pět nebo jednoho jediného přítele na život a na smrt, ale stejně - uvnitř sebe vibruješ jen a jen ty sám. Ty jsi ta myšlenka na sebe, ty jsi ta vibrace, která tvoří sebe, svou realitu, život. I meditaci.</div>
<div>Podívej, když ti teď řeknu, že jsi všemohoucí bytostí, můžeš na to mít všerůzné reakce. Poklepat si na hlavu s tím, že se zamyslíš, co všechno nedokážeš - a budeš mít pravdu. Můžeš si říci - něco na tom asi je - když se snažím a myslím, soustředím, vše mi vychází - a budeš mít pravdu. A také - můžeš hltat tyhle věty a říkat si - ano, já vím, já jsem skutečně všemohoucí bytost, cítím to v sobě, v každé buňce svého těla - a budeš mít pravdu, samozřejmě. Ale už jen tím, že čteš tyhle řádky, jsi manipulován. Teďka mnou, například. Čteš, necháváš na sebe působit slova, věty, naskakují ti myšlenky, pozitivní, negativní, neutrální, naskakují ti postoje k textu, ke mně jako autorce, samotnému k sobě i k pravdě. Hledáš shodnou vibraci, můžeš ji nalézt, ale můžeš se i "nenaladit" a vše považovat za "blábol".</div>
<div>Já ti ale přesto všechno řeknu, že jsi všemohoucí bytost. Vše-mohoucí, znamená, že vše můžeš, ne že vše musíš dokonale zvládáš - ovládat - a přesto - zvládáš vše ovládat přesně tak, jak tady v této chvíli potřebuješ a nejlépe umíš. Chápeš? Jako všemohoucí vše můžeš. Schválně - jaké to v tobě vyvolává pocity? Můžeš si dovolit vše, bez ohledu na to, která z myšlenek to brzdí (např. "ne, nemůžu si dovolit letět na Kanáry, když na to nemám peníze"...). Ať je to, co je to, je to jen myšlenka, kterou lze změnit. Můžeš si dovolit letět na Kanáry, nepřemýšlej, jak a proč to udělat, jen zkus připustit, že smíš. Že to prostě smíš udělat, jako smíš přejít ulici, to si také nezakazuješ a nekladeš si podmínky, za jakých okolností smíš přejít, nestresuješ se s tím, zda to někomu nebude náhodou vadit. Prostě víš že smíš a hotovo. Co vibruje v tobě, že "nesmíš?" Může naskočit cokoli - zkus si říci, že smíš...</div>
<div>Fajn. Možná to chce chvilku cviku, ostatně - co to má společného s pravou meditací? Jsi tu sám a všechno smíš. To je sám o sobě meditační stav - "medicína = uzdravování". Výchovou máme pocit, že potřebujeme učitele, průvodce životem, autoritu, někoho, na koho se můžeme spolehnout. Takhle začíná veškerá lidská cesta. Už vznik nového člověka potřebuje pohlavní buňky dvojího typu, které splynou v jednu, a ta se začne množit. lidský zásah do lidského zrození. Potřebujeme lůno pro zrání lidského "obalu", ze zárodku vzniká nový člověk. Bez lůna - výživy a ochrany - by nebylo možné dokončení vzniku lidského jedince a jeho ideálního naprogramování pro fungování ve fyzickém světě. Pak už to jde jen dál. Na svět nám pomůže lékař, pak se role prvního vychovatele ujímá lidská bytost, v ideálním případě matka, která nás krmí, přenáší, zahřívá, ochraňuje - a vychovává k obrazu svému, k obrazu svého nejlepšího a nejčistšího svědomí - tak jak to jedině umí. S tímto zárodkem našeho života začíná též zárodek toho vědomí - "vědění" - že potřebujeme učitele, někoho, kdo už to tu zná, kdo se tu umí pohybovat, potřebujeme ochránce, vědátora, který všechno ví, a umělce, který všechno umí a kterého vnímáme jako svého "náhradního boha". Tohoto svého vychovatele se naučíme ptát se na vše, co smíme a nesmíme, protože máme pocit, že on to ví líp, protože nám pomáhá přežít. Bez tohoto člověka bychom ve fyzickém světě nepřežili ani prvních několik hodin. Jde to dál. Bereme to jako samozřejmost, že nás někdo vede, vychovává, nepřemýšlíme nad tím, hrajeme si a na starosti máme svého vychovatele, kterého chceme či nechceme respektovat, ale respektujeme, protože nám nic jiného nezbývá. Chceme žít, jen žít a nic víc, zkoumat všechny formy života, někdo ale zatím začne formovat naši osobnost, aniž bychom si toho všimli. Učíme se chodit spát, kdy se nám nechce, jíst, když nemáme hlad, učíme se, co je dobré, co je špatné, co se nehodí, učíme se, jak se máme v jaké situaci cítit, i když vůbec nevíme, proč vlastně. Učíme se, kým máme být, protože to je obecně přijatelná norma, abychom "tím oním" byli. Kým to je, to nevědí ani sami vychovatelé - ovšem - byli tak vychováni také, svými předchůdci - těmi, kteří jednou také byli vychováváni. Celý dětský život se o nás někdo stará a postupně se snaží předat nám pocit zodpovědnosti za svůj život, mnohdy ovšem i s tím, že v tom životě plném zodpovědnosti musíme být nesvobodní, abychom nezasahovali do (nesvobodných) svobod druhých. Dospějeme, ale pocitu toho, že potřebujeme svého vůdce a gurua, ochránce, někoho, od koho potřebujeme přijímat lásku a komu ji potřebujeme dát, před kým se můžeme ukázat, jací jsme, kdo jsme, projevit sebe samotné a přitom zodpovídat jen za tu část, za kterou jsme se naučili zodpovídat - např. za dodržování dopravních předpisů, zákonů, za osobní hygienu, za vlastní děti. Naučili jsme se býti sociálními jedinci, kteří potřebují vztah s druhými, jinak se nich projeví známky stresu. Potřebujeme přátele pro dobrodružství, potřebujeme s někým sdílet své problémy a potřebujeme s někým slavit své úspěchy. Žijeme ve společenství rodiny, ke které tíhneme více už s ohledem na to, že oni jsou ti nejbližší, kteří nám ve světě pomáhají zvládat náš vlastní život.</div>
<div>A po tom všem - či do toho všeho - přijde potřeba jistého typu samoty. I ten největší extrovert potřebuje být občas sám. Jediným typem samoty, kdy jsme skutečně sami - tedy sami sebou - tou esencí, kterou jsme, bez lidského obalu a chování, je ve spánku (tedy většina z nás, lidí). Spánek není potřebou regenerace organismu. Ve fyzickém světě je to tak nastaveno, aby se to mohlo zdát. Ovšem - srdce jako fyzický orgán funguje po celý život. Srdce je neunavitelné. Začíná bít (viditelně vibrovat) dvanáctý den po oplození vajíčka - a pracuje bez přestávky do posledního výdechu člověka. Samo - od sebe, nikoho se neptá, jak na to, nikoho se ani neptalo, zda smí. Smysly, plíce - i svaly - i když "relaxují", jsou neustále připraveny na zrychlení, na akci. Neutichají jako mohou utichnout stroje v továrně, když se zastaví provoz. Nikdy ne zcela, dokud žijeme. Tělo biologické za ideálního stavu přísunu živin by se dalo "naprogramovat" k řízené práci i relaxaci bez spánku, jako továrna s nepřetržitým provozem. Umět se - naučit se - "za chodu stroje" vyživovat, promazávat, udržovat tělo zdravé a plně funkční, nepotřebovalo by spánek - ani mozek ne. Jen duše, naše pravé já, si potřebuje na chvilku oddychnout od té hry na život ve fyzickém těle, tak se na chvilku vrátí do sebe, domů, do neomezenosti. A to je to, co meditující člověk mimo jiné od meditace očekává. Jak je možné, že spát dokážeme ihned od narození? Respektive - prospíme až 23 hodin denně v prvních dnech - a nikdo nás to neučil. Devět měsíců jsme byli ve stavu spánku před "dozráním" těla a příchodem na svět. Je to něco co umíme. A stejně tak umíme všechno ostatní. Kdo nebo co v nás řídí tlukot srdce, že se nikdy nezastaví? Jak to, že jakýsi autonomní uzlík je schopen vytvářet vzruchy a stimulovat srdce? Ať se děje, co se děje? Zcela sám... Samota naše. Lidská. Ve spánku jsme sami, i když zažíváme příběhy jiných realit, co nazýváme sny, co se nám mohou promítnout jako dobrodružství nynějšího života. Duše na nic nezapomíná - a když si s sebou přinese esenci z jedné reality do druhé a "kontaminuje" jí život, ve kterém jsme právně přítomní a vnímáme, myslíme si, že jsme ve snu jezdili na červeném slonovi a přitom hráli pexeso s anglickou královnou. Sny mají význam pro toho, kdo se tomuto oboru chce věnovat. Vlastní duše si hraje s obrázky a předkládá je sobě samé ve fyzickém světě - a tatáž duše si pak snaží "vzpomenout", co že to vlastně všechno znamená. Je to fascinující.</div>
<div>Do všeho vstupuje řízený faktor zapomnění, aby to vše mohlo fungovat. Dokud budeme chtít tuhle hru hrát a budeme chtít zapomínat... Až se rozhodneme, že nechceme, vše zmizí, pak pochopíme.</div>
<div>Odběhla jsem od tématu, ovšem samota, ne asociální chování, ale samota a umění býti sám za sebe jako náš srdeční sinusový uzlík je to, na co bychom se měli skutečně zaměřit v "opravdové meditaci". Potřeba vychovatele a "kohosi vnějšího" se u nás projevuje i v dospělosti nejen závislostí na druhých, na tom, že "oni mají pravdu", na tom, že jsme docela snadno manipulovatelní, když posloucháme pohádku a bezmezně věříme tomu, že ten, kdo ji vypráví, má pravdu, protože rodiče v našem dětství také mluvili pravdu skrze pohádky, skrze sebe samé a svůj příklad. Veškerá výchova směřovala vždy k tomu, abychom dospěli - vyspěli do samostatného jedince, ovšem také k tomu, abychom věřili druhým víc než sobě, myšlenkám, že "na jejich názoru záleží", "záleží na obecných pravidlech společnosti" a "k nim je třeba se chovat lépe než k sobě". Příkladem může být jednoduché přesvědčení, že druhému "nesmíme" říci, že je blbec, když něco hloupého vyvede, kdežto o sobě to "beztrestně" mohou prohlásit i děti - a vychovatelé se zaradují, že je mladý člověk schopen sebekritiky, tedy směřuje ke správnému a "realistickému" pohledu na sebe samého.</div>
<div>Všichni "kazatelé" jakéhokoli druhu se na nás obrací jako na nesvéprávné bytosti - a mají do jisté míry pravdu. Oni totiž vědí, že díky naučenému poslouchání jsme ochotni poslechnout druhého snáze než sami sebe. Káží, že když je poslechneme a využijeme jejich "produktů", budeme se mít lépe. A mnohdy vědí, že lžou a že manipulují úmyslně, využívajíc toto naše poslouchací naladění. Snadno se necháme přesvědčit, že potřebujeme lepší prací prášek, cestovní pojištění při cestě na dovolenou, bezpečnější automobil, protože jinak se snad nedá ani přežít ve společnosti… nebo že potřebujeme finanční poradce, protože si neporadíme se svou výplatou. Respektive - ano, poradili bychom si, kdyby ti "hodní a milí" nenabízeli pomoci s tím, co dávno umíme - ale protože jsme se naučili věřit, že ti "hodní a milí" mají pravdu, tak jim bez úvahy nacpeme své úspory, oni si z nich notnou část vezmou a se zbytkem udělají to, co bychom při troše přemýšlení udělali i bez nich - ovšem máme pocit, že jsme se svěřili do rukou odborníků - a to je tak správně. Nejen "sofistikovaní" poradci - např. lékaři jako odborníci na naše těla, právníci, orientující se ve změti paragrafů či naprosto neznámí autoři článků v novinách, kde jsou psány ony "pohádky", které jsou pro nás pravdivější než vlastní pravdy, až se stávají těmi nejpravdivější informacemi na celém světě. Poradci s výběrem vhodného oblečení, výživoví poradci, trenéři ve fitness centrech. Ano, všichni tihle jsou studovaní odborníci na univerzálnost. Mohou univerzálně vědět, že máme většinou dvě nohy a dvě ruce a jednu hlavu, takže se nám pravděpodobně budou dobře nosit šaty a klobouk či dělat kliky pro posílení určitých svalů, ovšem nikdo z nich není studovaný odborník na nás samotné. Nikdo. Ani rodiče, ani přátelé, ani guruové. Ani věřící - ti, kteří se obrací na vnější božstvo všeho druhu, poslouchají, že mají nenávidět homosexuály či lidi, věřící v jiné vnější bohy a v rámci pravd kazatelů a z úcty k jejich pravdám mohou i zabíjet. Nedospěli do dospělosti - vyspělosti vlastní duše, která čelí životu, "dospělosti" toho, že jedinou tvůrčí bytostí a osobností, je člověk sám uprostřed sebe.</div>
<div>Stejně jako lidská bytost nepotřebuje nápovědu, jak má bít její srdce, nepotřebuje nápovědu s čímkoli jiným, s čím se v životě setká. I ti nejvíce smutní lidé, co se nachází v nejhlubších depresích a mají pocit, že jejich jediným východiskem musí být jedině smrt, ve skutečnosti nepotřebují vedení a pomoc kohokoli druhého. Ani vítěz nejprestižnějšího sportovního zápasu nepotřebuje pomoci "zpátky na zem", aby nezpychnul. Nepotřebujeme povzbuzovat, radit, sdílet… jen jsme uvěřili, že ano - a vzdali se té oné skutečné zodpovědnosti, do které jsme měli dospět, protože je to pro nás citově snesitelnější a je na koho svalit náš strach ze života a naše činy a myšlenky.</div>
<div>I já, co teď píšu tyhle řádky, vím, že ty je číst nepotřebuješ. A já je nepotřebuji psát. Jen jsme se to naučili potřebovat místo toho, abychom pouhým pozorování vybírali, co je pro nás z nepřeberné nabídky "prožitků" vhodné a co chceme odmítnout, protože se nám to zkrátka nehodí do mozaiky, ze které si chceme složit vlastní život. Nějakým způsobem jsme se naučili komunikovat - a tohle je jeden z nich. Proto tě vyzývám a žádám - odmítni tyhle řádky jako dogma - a najdi si vlastní pravdu.</div>
<div>Hraješ hru - a já říkám - je to jen jevištní hra - a jestli chceš - je jen na tobě, chceš-li z ní vystoupit nebo hrát dál - s vědomím, že hraješ, nebo hrát čistě nevědomě, a držet se scénáře, který sis sám napsal, aniž by sis na to pamatoval. Chceš-li se někdy juknout za oponu a třeba i pochopit, že hraješ hru (a právě teď, když čteš text podobný tomuto, najukáváš s touhou poznat, co za tím vším je…), uvědomit si to, a pak se do hry vrátit, medituj s druhými. Věř jim, poslouchej jejich hlas, nech se jimi vést. Většina z těch, kteří "jsou tak daleko", že namlouvají meditace a snaží se pomoci lidstvu třeba i tímto způsobem, mají pocit, že jsou tu proto, aby skutečně pomohli - sobě i druhým. Pomohou ti - hrát lépe tuhle hru. Snadněji. Lehčeji. Pomohou i třeba více vyhrávat a hrát s více přáteli a mít se fajn, umět řešit lidské potíže, pomohou ti "dostat se ze dna" a najít slunečné paprsky a třeba i tobě samému zazářit tak, že budeš šťastný. Ano, jsou to báječní lidé, andělské bytosti a já děkuji, že jsou. Jsou to ti, kteří pomáhají hrát druhým jejich vlastní hru v rámci jejich vlastních her.</div>
<div>Ovšem - chceš-li jít dál - za tuhle lidskou hru, tedy hru na člověka - neptej se nikdy nikoho, co máš dělat. Neptej se mě. Přestaň číst tyhle - a jakékoli řádky a přestaň poslouchat meditační nahrávky. Nepouštěj si hudbu, která ovlivní tvé vnímání a "pomůže" - tedy - nepomůže ti vnímat jinak. zapomeň na tenhle svět, jako umíš zapomenout ve spánku. Zapomeň na všechny obrázky v hlavě, protože cokoli, co ti vytane na mysli, je ze světa her, ne ze skutečného světa, odkud pocházíš. Nekritizuj se - ani nechval. Emoce patří do hry, jen do téhle pozemské hry. Není to nic podobného tomu, co je zde, tak to jen obtížně mohu vysvětlit tím, co je zde - písmenky, pocity, hrou na literaturu, textem "k zamyšlení". Zkrátka - buď sám sebou. Není to klišé. Není to bytí sám sebou ve hře, bytí člověka, je to to nejhlubší, co si sám sobě můžeš říci. Jsem sám sebou. Sám sebou není role matky, není to kožená bunda a motorkář, milovník zvířat nebo květinářka nebo učitelka či duchovní vůdce ani anděl. Sám sebou je sám sebou, to nemá žádnou formu, která je popsatelná. Ty víš, co máš dělat. Ty víš, kdo jsi a kým jsi. Víš to -a jsi vše-mohoucí. Můžeš vše a můžeš si dovolit meditovat a víš, co máš dělat. Prvně v životě nikoho - skutečně nikoho a nic neposlouchej. Odmítni to. Oslepni a uvidíš. Ohluchni - a pak uslyšíš, co slyšet máš, a už nikdy nebudeš potřebovat nic, co patří do hry, do hry na člověka. Nebudeš to potřebovat, to znamená, že na tom nebudeš závislý - nebude na tom záviset kvalita tvého života. Jsi-li připraven - a skutečně to chceš, zvládneš to. To je tvá meditace. Pak se vrať do hry a hraj - už navždy podle svých pravidel.</div>Aktivace pyramidtag:inner-light.ning.com,2019-08-04:6370783:BlogPost:3276892019-08-04T14:38:56.000ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedy
<p>Aktivace pyramid byla spuštěna. Vnímejme, co přichází, vnímejme zvuky, pozorujte své sny. Je to důležité a děje se to správně, není žádoucí soudit proces, i když může hrozit emoční krize. Brzy přijde spousta potřených informací, co dlouho zůstávala skryta - zvláště spousta úkolů pro ty, co dosud tápali ve svých rolích. Můžete pomoci svou indiferentností a přijetím. Pokračuje hromadné odcházení, zvláště stromů. Je nastolen nezvratný proces, cesty zpět už není. Ne pro bytí na Zemi a Zemi…</p>
<p>Aktivace pyramid byla spuštěna. Vnímejme, co přichází, vnímejme zvuky, pozorujte své sny. Je to důležité a děje se to správně, není žádoucí soudit proces, i když může hrozit emoční krize. Brzy přijde spousta potřených informací, co dlouho zůstávala skryta - zvláště spousta úkolů pro ty, co dosud tápali ve svých rolích. Můžete pomoci svou indiferentností a přijetím. Pokračuje hromadné odcházení, zvláště stromů. Je nastolen nezvratný proces, cesty zpět už není. Ne pro bytí na Zemi a Zemi samotnou. Jsme na vrcholu nádechu; a po chvilce překlidného (i chaotického) bezdeší se svezeme na vlně očistného výdechu. Ti, co jsou dnes bráni za škůdce, stanou se pomahači v posunu. Pak sami odejdou. Lidí už zbylo pramálo. Nesuďme a plňme své osobní úkoly. Nic víc, ale ani nic míň. Nyní.</p>Duhová všeobjímající dokonalosttag:inner-light.ning.com,2012-06-11:6370783:BlogPost:1186032012-06-11T21:59:37.000ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedy
<p>Při opětovném svém přemýšlení nad nesmrtelností chrousta se mi tentokrát vytanul na mysli svět barev. Poslední dobou vídám za zavřenými víčky fialovou barvu, občas probleskne i za přímého vědomí kdesi v periferním vidění. Náhody neexistují. Shodou "náhod" jsem pozorovala duhu za krásné jarní bouřky, duhové odlesky plošek křišťálu ve skleněné kouli, duhu v kapce rosy. Vše v pevně daném barevném pořadí, neměnné. Již nějaký ten čas se zabývám čakerním systémem člověka. Srovnám-li si barvy…</p>
<p>Při opětovném svém přemýšlení nad nesmrtelností chrousta se mi tentokrát vytanul na mysli svět barev. Poslední dobou vídám za zavřenými víčky fialovou barvu, občas probleskne i za přímého vědomí kdesi v periferním vidění. Náhody neexistují. Shodou "náhod" jsem pozorovala duhu za krásné jarní bouřky, duhové odlesky plošek křišťálu ve skleněné kouli, duhu v kapce rosy. Vše v pevně daném barevném pořadí, neměnné. Již nějaký ten čas se zabývám čakerním systémem člověka. Srovnám-li si barvy jednotlivých čaker "nižších, fyzických" od sedmé k první, vychází duhová dokonalost člověka. Jednotlivé barvy se liší různou vlnovou délkou a tím i odpovídacími vlastnostmi.</p>
<p>Červená je frekvencí o kmitočtech kolem třiceti hertzů. Vyjadřuje nejvyšší bdělost člověka, a má schopnost ho vyburcovat k maximálním fyzickým úkonům. Člověk se při třiceti hertzích nachází v hladině beta vědomí mozkové aktivity. Postoupíme-li po žebříčku výše až k fialové, veskrze "duchovní" a transformační barvě, zjistíme, že ta se pyšní nějakými čtyřmi hertzy. Čtyři hertze u člověka jsou stavem hlubokého spánku nebo dokonale zvládnuté meditace, theta-delta vědomí mozku. Jeden hertz je vlastně jednotkou "opakování určité akce za jednu sekundu". Z čehož lze vypozorovat, že fialová už má jen krůček k nulovému stavu "bez opakování", k absolutní přítomnosti "tady a teď", k maximálnímu tvůrčímu okamžiku. Všezahrnující bílá barva a křišťálová čistota jsou barvami jediné přítomnosti, dokonalosti a bytí bez nutnosti opakování s okamžitým projektem do vlastního světa. Ne nadarmo je teď v kurzu křišťál ve všech formách :-).</p>
<p>Co jsem dneska objevila? Podívám-li se do Slunce, byť jen na malý okamžik, pak skryji oči do dlaní, uvidím fialové stopy, které se postupně změní na světle fialovou, modrou, zelenou... a hádejte, jak dál :-). </p>
<p>Kéž je váš svět protkán duhovou dokonalostí a váš život čirý jako křišťál sám...</p>
<p></p>
<p>Lucka</p>Nic nového, přesto...tag:inner-light.ning.com,2012-06-08:6370783:BlogPost:1185022012-06-08T22:54:44.000ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedy
<p>Vím, že tento příspěvek nebude nikterak oplývat úchvatnou nadpozemskou informací, přesto se ráda podělím o kousek světelného přínosu naší milé Matičce Zemi.</p>
<p>Narazila jsem na internetu již na spousty modliteb a afirmací, některé mi utkvěly, jiné pro svou složitost jsem sotva dočetla. Vím o skupinových meditacích, dlouhých, přenádherných.</p>
<p>Já však, dlouhodobě vypozorováno :-), funguji na zcela jednoduchých principech. Proto jsem si pro sebe a ty, kdož se ke mně občas přidají,…</p>
<p>Vím, že tento příspěvek nebude nikterak oplývat úchvatnou nadpozemskou informací, přesto se ráda podělím o kousek světelného přínosu naší milé Matičce Zemi.</p>
<p>Narazila jsem na internetu již na spousty modliteb a afirmací, některé mi utkvěly, jiné pro svou složitost jsem sotva dočetla. Vím o skupinových meditacích, dlouhých, přenádherných.</p>
<p>Já však, dlouhodobě vypozorováno :-), funguji na zcela jednoduchých principech. Proto jsem si pro sebe a ty, kdož se ke mně občas přidají, vymyslela (či odkud přišla) krátkou a jasnou afirmaci, kterou jsem již uvedla ve funkčnost dne 24. 5. 2012. Zní takto:</p>
<p><span class="font-size-3"><strong><span style="color: #339966;">"Všechny bytosti na této planetě včetně mě jsou zdravé, šťastné a spokojené. Děkuji."</span></strong></span></p>
<p></p>
<p>Proč zrovna tato afirmace? Když jsme zdraví, je to symbol - projev zdravé duše. Jsme v souladu s nejhlubší pravdou a umíme podle toho jednat. Zdravá a spokojená duše nemá potřeby ubližovat jakkoli druhým, je schopna tolerance, přejícnosti a hlavně Lásce ke všemu a všem. Když jsme ve všech oblastech spokojení, nic nám nechybí, rozdáváme úsměvy. A úsměv (a Láska...) je všelékem na všechno. V pouhé jedné větě se tak může vyléčit celá planeta, šťastnější budou zvířata, rostliny i energie dalších bytostí a třeba i kamenů...</p>
<p>Zároveň tím vysíláme úžasnou dávku pozitivna sami k sobě, což je pro manifestaci našich myšlenek nejdůležitější, jak každý sám svou dávkou pomáhá tvořit svět sobě i ostatním. Děkuji je pro mne výrazem vděčnosti za to vše, co se děje, že se toho smím zúčastnit a aktivně procesu přispět.</p>
<p>Tuto afirmaci opakuji <strong><span style="color: #339966;" class="font-size-3">denně vždy ve 12.00 po dobu jedné minuty</span></strong> spolu s vizualizací nejrůznějších království lidí, zvířat a dalších, bytostí nehmotných - víl, elementálů, andělů, jak se ti všichni obalují zářivým světlem a to znásobují svou vlastní dobrotou. Na závěr vytrysknu léčivé světlo ze svého duchovního srdce jako objetí celé naší Matičce Zemi, Matičce Přírodě. Jednoduché, pro mě zcela postačující :-).</p>
<p></p>
<p>Minuta se zdá být málo, ale je schůdná i pro méně meditačně zkušené lidi, co se chtějí otevřít světlu, zatím však nemají toliko schopností udržet myšlenku a soustředění po delší dobu. Jaké nadšení z toho, že prakticky kdokoli, kdo pochopí význam těch slov "smí" přispět ku pomoci planetě. A sobě... V jedné minutě pak dojde k síle v jednotě, která má tu moc utvořit zázrak na změně kolektivního myšlení. Krátká "před-poobědová pauza" se Sluncem nad našimi hlavami navíc může výrazně přispět pohodě v následné činnosti a lepší náladě (převážně na pracovištích) jako vítaný "vedlejší efekt" :-).</p>
<p></p>
<p>Pocity? Nádherné. Cítím vibrace v celém těle a za očními víčky se střídá fialová a zelená energie. Cítím tlukot srdce všech těch, kteří se přidali, neskonalou vděčnost a radost, že smím být přitom a toto konat, že jsem tu a mohu něčím přispět. Chcete-li, přidejte se i vy. Již dnes se potkáme možná kdesi v astrálu. Nebo ještě "výš"? </p>
<p>Děkuji vám všem. A děkuji za možnost toto zde zveřejnit.</p>
<p></p>
<p>S Láskou</p>
<p></p>
<p>Lucka</p>
<p></p>
<p></p>Proč jsem tu...tag:inner-light.ning.com,2012-05-08:6370783:BlogPost:1153792012-05-08T18:45:45.000ZAdriané z Andromedy, t. č. Luciehttp://inner-light.ning.com/profile/AdrianezAndromedy
Pěkný den, mí drazí (přátelé?)!<br />
Rozhlížím se po těchto stránkách a konečně si mohu říci - ano, tohle znám, zde jsou ti,<br />
kdož mají podobné myšlení mému, kdož tvoří uskupení lidí, o kterém jsem si až donedávna<br />
myslela, že vůbec nemůže existovat.<br />
Než se aktivně zapojím do tvorby, komentování dalších činností, ráda bych sem o sobě něco málo<br />
napsala. Přijde mi to spravedlivé. Vždyť i vy ostatní dáváte nahlédnout<br />
do svých duší skrze milá písmenka. Však - kdo nechce číst nemusí :-).<br />
<br />
<br />
Před necelými…
Pěkný den, mí drazí (přátelé?)!<br />
Rozhlížím se po těchto stránkách a konečně si mohu říci - ano, tohle znám, zde jsou ti,<br />
kdož mají podobné myšlení mému, kdož tvoří uskupení lidí, o kterém jsem si až donedávna<br />
myslela, že vůbec nemůže existovat.<br />
Než se aktivně zapojím do tvorby, komentování dalších činností, ráda bych sem o sobě něco málo<br />
napsala. Přijde mi to spravedlivé. Vždyť i vy ostatní dáváte nahlédnout<br />
do svých duší skrze milá písmenka. Však - kdo nechce číst nemusí :-).<br />
<br />
<br />
Před necelými třemi lety bych se podobnému "duchovenství" od srdce vysmála a pravděpodobně<br />
označila osazenstvo zde za podivné sektáře. Duše visela nad propastí temnoty a já si<br />
opět chtěla sáhnout na život.<br />
Smutek, pláč, strach... tyto emoce se střídaly po dlouhou dobu mého dětského života a pak<br />
i dospělého života. Ne kvůli<br />
vnějším okolnostem, jimž jsem samozřejmě v nevědomosti podléhala a přivolávala, ale zvláště kvůli své<br />
naprosté vydělenosti od ostatních. Svět plný cizinců, neznámých bytostí, co si říkají lidé, jen příroda byla vždy<br />
blízká a byla mi skutečnou Matkou. Jiná ve všech aspektech, bez zapadnutí do jakýchkoli struktur,<br />
bez chápání "norem", "musů" a "systémů",<br />
snad s trošku bystřejším rozumem a absolutní nepochopitelností ke všem projevům agrese a nelásky,<br />
bez schopnosti sebeobrany ke všem formám útoků ostatních, jichž jsem si užila.<br />
<br />
Když mě na podzim roku nula devět cosi řeklo "tak už se prober", vydala jsem se na cestu hledání<br />
pravdy. Okolnosti mě samy podporovaly, otevřel se mi svět zázraků, bez nadsázky. Z těžké sociofobie,<br />
kdy jsem měla problém vyjít pomalu na ulici, natož s kýmkoli vůbec promluvit, protože všude<br />
"číhali lidé", jsem se dostala až<br />
k snadno získanému zaměstnání, splacení všech dluhů a hlavně k přátelům, co mají srdce na<br />
pravém místě. Dnes, krůček po krůčku, co se zbavuji svých strachů a co jsem přežila<br />
tu neskutečnou touhu odejít domů, ať už je to kdekoli, cítím na sobě, jak se otevírá<br />
nový svět, svět Lásky a bezpečí, svět, kde žít je radost a štěstí pro všechny bytosti,<br />
které se v něm nacházejí. S pokorou pozoruji noční oblohu, stejně jako se klaním<br />
rozkvetlým loukám a životodárnému Slunci. S Láskou v srdci obejmu přítele stroma a cítím, že<br />
má krev koluje v něm a v mých žilách jeho míza. Miluji dětskou upřímnou duši, ke které mám<br />
blíže, než k mnohým dospělým. Miluji počasí ve všech formách a klaním se obzvláště síle větru.<br />
Miluji Matku Zem a Přírodu, jež mi denně poskytuje spoustu svých darů k přežití i zázrakům, k<br />
radostem i odpočinku.<br />
Miluji úsměv na rtech druhých a dojímá mě laskavé slovo. Ano, dnes už mohu říci: Miluji tento Svět.<br />
<br />
Nevím, kdo jsem, co jsem, kde jsem se ocitla na této planetě a proč jsem si vybrala zrovna ji.<br />
Ale v srdci cítím již dlouho obrovský úkol - pomoci světu k lepším zítřkům. A pomoci tím<br />
i sobě k ještě větší svobodě a Lásce. Pátrám v duchovních textech, nad kterými mi tečou slzy<br />
a říkám si: ano, tenhle svět znám. Pátrám ve vlastním srdci a bývá mi na ledasco odpovězeno,<br />
když se dokážu ztišit a poručit svému egu.<br />
Celý život jsem mlčícím pozorovatelem, snažícím se pochopit souvislosti, hledat motivace<br />
lidí k různým jednáním. Cítím silně energie a léčím jimi ty, kdož uvěří, kdož se<br />
nebojí pravdy a jsou ochotni nahlédnout do nitra vlastní duše. Nikdy za to nepřestanu<br />
děkovat, za tuto možnost, která mi byla dána...<br />
<br />
Na tyto stránky jsem se dostala po úpěnlivém pátrání po příčině mého obrazu v hlavě - pyramidách.<br />
Míváte obrázky za zavřenými víčky? Vize? Pyramidy se mi zjevují poslední půlrok tak intenzivně,<br />
že mi nedají spát. Začala jsem si je pořizovat ve všech možných "uskupeních" - svíčky, křišťálové,<br />
vlastní výroba a zvláště orgonitové. Cítím jejich vibrace, objímám je a s pokorou děkuji<br />
za jejich energii. V hlavě zvláštní vize - vstupuji do pyramidy a jejím vrcholkem vzlétám kamsi,<br />
nebo jen medituji. Občas rotuje, občas je jich spousta, obklopeny pouští i přírodou,<br />
bývají viděny při západu slunce i ve zvláštních barvách -<br />
složeny jen ze světla, někdy zase ty egyptské... Lákají ke vstupu i k pokoře, nabízí se<br />
k využití. Tenhle těžce vygumovatelný obraz v hlavě jistě něco znamená, a tak pátrám.<br />
Když jsem se dostala k videu, uvedenému zde : <a href="http://inner-light.ning.com/forum/topics/pyramida-slouzici-jako-obri">http://inner-light.ning.com/forum/topics/pyramida-slouzici-jako-obri</a><br />
jen jsem s otevřenou pusou vejrala a říkala si - ano, ano, tak to je, přesně tak... Jak to<br />
si tím mohu být tak jistá? Minulý život? Domovská planeta? Nevím. Prostě jsem si jistá, že je to pravda :-).<br />
Odkaz mě přivedl až sem.<br />
<br />
Konečně mohu napsat, že jsem mezi svými. Ve skupině svobodných individualit, kteří tolerují<br />
svět druhých a pro sebe i druhé ho tvoří a dělají šťastnějším. Kteří chtějí svět takový,<br />
jaké jsou jejich duše - bez masek ega. Vstupuji s pokorou a touhou léčit a pomáhat všemu a všem,<br />
kdož o to skutečně budou stát.<br />
Vstupuji mezi vás s Láskou, důvěrou a otevřeným srdcem. A předem vím, že "zapadnu".<br />
Děkuji vám za to.<br />
<br />
S Láskou vaše Lucka